Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2015

Do třetice

Nevím jak u vás, ale u nás platí do třetice všeho dobrého.  Tak třeba zdraví:  Můj žaludek. - Ledviny. - Sype se mi opravovaný zub. Manželovi zuby - ledviny - a teď po novu ho chytly záda. Ale týká se to i hmotných věcí.  V listopadu se s námi po deseti letech rozloučila televize. Manžel před Vánoci měl hádku s vysavačem.  A mě dneska zůstal v ruce nefuknční tyčový mixér... Prostě ať už je tomu konec, tenhle rok z nás musí mít radost naše lékárna a alza... Haleluja! 

A je už po nadílce...

Chtělo se mi napsat po Vánocích, ale to bych lhala. Vánoce ještě trvají a doufám, že my si to všichni ještě užijeme. Letos se mi nepodařilo vytvořit virtuální PFko ani přání, jak jsem chtěla.  A proto aspoň dodatečně doufám, že jste si všichni užili Vánoce a dárky vás potěšili a hlavně, že pod stromečkem (nebo v i později) jste se sešli se všemi, které máte rádi.  Na Vánoce je totiž podle mě nejdůležitější to setkávání.  Prot vám do nového roku přeji, ať se setkáváte hlavně s těmi co máte rádi vy a co mají rádi vás.  Ale přeju vám do cesty i nějakého toho blbce, abyste si vážili těch, co blbci nejsou.  Také vám přeji zdraví, protože jak letošní rok ukázal nám, toho není nikdy dost.  A naposled vám přeji, aby se každého dotkla aspoň maličko štěstěna.   

Tenhle pocit...

Tenhle pocit štěstí bych si chtěla udržet co nejdéle. Dneska jsem byla na novém vyšetření kvůli nějakému útvaru v žaludku. Doba čekání byla nesnesitelná - objednaná na devátou a na řadu jsem přišla už v půl jedenácté... Když jsem s hadičkou v krku slyšela doktora jak říká, že tam nic nevidí, rozplakala jsem se štěstím.  Nakonec doktor konstatoval, že se pravděpodobně jednalo o ložisko zánětu, které zmizelo díky užívání antibiotik na ledviny.  Pocit stěstí ale vydržel až domů a když jsem objala svoje kluky málem jsem se znovu rozbrečela.  Nikdy by mě nenapadlo, jak budu ráda za nic! Za to že je vše v pořádku! A jak moc dobrý pocit je vědět, že jste v pořádku! (Dneska si ale užil muž, chudákovi trhali moudrák a nemůže skoro mluvit.) 

Zase lazaret

Napřed chci poděkovat všem, kteří vyjádřili podporu k mému zdravotnímu stavu! Moc vám všem děkuju za e-maily, zprávy i komentáře. Slibuji, že se budu držet zuby nehty!  U nás doma máme pravděpodobně víc léků na cokoliv než v naší lékárně. Včera jsem se bavila s kamarádkou a ona se zcela lehkomyslně zeptala, co děláme tento týden. "V pondělí jde muž na kontrolu, protože ho pořád bolí záda." (Tak ho dnes doktorka poslala na ultrazvuk a dostal silnější prášky na bolest.) Pokračovala jsem dál: "V úterý ráno jdu já a snad stihnu nakoupit zbytek vánočních dárků. Ve středu jede muž hned ráno k zubaři (do Berouna) a já jedu do toho Motola (eeee). Naštěstí k nám přijedou rodiče a budou hlídat. No ve čtvrtek jsme se chtěli vyfotit, ale asi to ještě odložíme, když kluci mají ten chrchel a rýmu a půjdeme až v pátek." V tu chvíli jsem si připadala jako důchodce. Příště si tohle celé odpustím a raději řeknu, že něco bohužel máme... Na jednu stranu si říkám, aby byl tenh

Můžu?

Eli přišel, že chce k Fandovi do postýlky. Řekla jsem mu, že se nejdřív Fandy musíme zeptat. Od té doby vždy přiběhne k Faníkovi:  "Fando můžu do postýlky? Můžu? Jo?"  A s rozběhem mu tam skočí. 

9. měsíců

Že je Faník, poťouchlík, to víme už dlouho, ale jeho nátura se začíná čím dál tím víc projevovat. A je to super. Kromě toho, že nás nenechá vyspat, zalézá na místa, kde ho nevidíme a když ho všichni hledáme, tak se tomu i směje. (Podle smíchu ho pak lze i najít.) Na to si člověk zvykne celkem rychle. Ale projevil se u něj další batolecí neduh. Nikde jinde než v kočárku mě neoslovuje. Žvatlá pořád, to jo. Jenže když jdeme na procházku a jemu se v kočárku přestává líbit, začne na celé kolo rozhořčeně řvát: Máamá. Doma jsem to z něj vymáčkla až o týden později. Neustále jsem se také trápila kvůli tomu jeho ne-sezení. A hádejte, tchyně ho měla hlídat asi 1,5 hodinky. Než se s Elíšem vrátíme ze cvičení a zrovna v tuhle a jedinou chvíli si sedl a hrál si s ní. Nechápu a mám pocit, že nám to dělá schválně. Co naplat i tak ho všichni i nadále zbožňujeme! Jen díky mému pobytu v nemocnici je už odstaven. Mám v sobě plně rozporuplné pocity, ale možná je to tak nejlepší. Navíc koj

Co musím strávit...

Probudil mě zvláštní pocit. Nepříjemný. Bylo něco kolem půl druhé. Děti spaly a spokojeně oddychovaly. Muž to samé. Chvíli jsem přemýšlela, co že mě to tedy vzbudilo?! Než se to dobrovolně ozvalo samo. Žaludek. Začala jsem proklínat, že nám rodiče přivezli ze Slovenska ty domácí klobásy. "No nic, holka vstávej, jdi si loupnout psyllium. Do rána to bude dobrý." Dle svého soukromého pokynu jsem vstala a šla do kuchyně. Čtyři metry mi trvali patnáct minut. Chvílemi jsem si připadala, že budu zase rodit. Zapila jsem práškové psyllium a letěla nakojit Faníka. Byly dvě hodiny ráno. Jen co malý opět spokojeně usnul. Žaludek se ozval znovu a tentokrát jinak než jsem zvyklá. Psyllium i všechno, co zůstalo v žaludku jsem po pár minutách odevzdávala porcelánovému bohu. "Zkus trochu mlíka." Bylo obětováno stejně jako psyllium. Někdy kolem třetí ráno a svém stoosmém průchodu mezi obývákem a kuchyní jsem se rozhodla, že už nezvládnu ani pět minut a probudím svého ch

Skutečné rande

Konečně jsme si s mužem po nějakém tom roce (cca 11 měsíců) udělali čas na rande. Děti předali dědečkovi a babičce a vypadli do velkoměsta. (Metropole Zličín) Plán byl jasný, nemyslet na děti, jít na Spectra, porozhlédnout se po vánočních dárcích a dát si kávu. Proto: Děti jsme vzpomínali už v autě na cestě. (Metropole je od nás 20 minut.) Lístky už jsme koupili v dobré náladě, že si užijeme aspoň ten film a nikdo ho nebude vyrušovat, křičet do něj a nebo se domáhat čůrání. Což se i stalo. Teda nevím, co všichni mají, ale Spectre je podle mě povedená bondovka. Napětí, bondgirl, velkolepé scény a akce. Jen tu vrtačku si za mě mohli odpustit. I když chápu, že i tohle tam musí být. Porozhlédnutí se po vánočních dárcích proběhlo taky v klidu, až na to že už mi autíčková domácí mánie začíná lézt na nervy a každý pokus koupit cokoliv jiného muž okamžitě vetoval. Kafe jsme si ale nedali, oba, a dokonce můj muž víc než já, jsme chtěli domů za těmi rošťáky. Kteří si vlastně ani ne

Fanda má 8. měsíců

A kromě toho že už třetí týden kašle se zdá být v pořádku. V disciplíně lezení se neustále zdokonaluje. Stejně tak disciplínu pád na znak začíná ovládat a výrazně se snížil její výskyt.  O sezení nemůže být řeč místo toho se rozhodl pouštět gauče a přivodit mi nové srdeční příhody. Naopak jeho nejvíce prokazovaná vlastnost je zkoumání všeho možného i nemožného.  A taky rád kouše, obzvláště bráchu do nohy a ten se tomu směje... 

Kód nazelenalý

To že má Eli sádru jsem psala. Jenže náš chorobopis se nějak rozrostl. Eli ze cvičení přinesl rýmu. > Takže mě to sedlo na hlasivky a celé dny promutuju. Ráno vstává barová zpěvačka a vecěr ulehám jako pískající myška. > Včera začal Faník soplit. > Dneska přišel muž a má nějak vyšší spotřebu kapesníků a chtěl udělat bylinkový čaj. Středeční cvičení padá. Takže ve čtvrtek jedeme opět na kontrolu s Elíškem. Zavolala jsem si tchýni na pomoc. Ještě, že ji mám! Jdu na kontrolu i já a někdo aspoň trochu zdravý by tu s námi mohl být. Eli už je tak vytrénovaný z té sádry, že jako zpestření denního programu bere vše. Říkanky (obzvláště se mu teď líbí jak u toho mutuju), voskovky, společné hraní a cvičení s Faníkem, modelování zvířátek a pohled z okna. Nejvíc ho ale od včerejška baví naskakování a seskakování z gauče. K veliké nelibosti mé i mého muže. Dneska už jsem ho i přistihla, že na té noze stál. Ve čtvrtek nám držte palce, ať mu tu sádru už sundají...

Eli má sádru

Konečně jsem se teď dostala k sepsání téhle naší novinky. Elí si v neděli špatně pod sebe složil nohu a když došlápl zřejmě si nalomil kůstku v nártu. Musím říct, že jsem si nemyslela, že když zvládá skákat po posteli a přeskakovat gauče, tak si při takové banálnosti nalomí jakoukoliv kůstku. A tak má nechodící sádru. 8. října jdeme na kontrolu a opět na rentgen. Už to má chvilku, chodíme s ním ven a i cvičit jsme byli, ale kvůli nedostatku pohybu je tak znuděný a otrávený! Potřebuju ho nějak rozveselit a nic mě nenapadá. Máte nějaký způsob jak nepohyblivému človíčkovi vrátit trochu radosti do života?

7. Měsíců

František je lezec! A s lezením se rozhodl, že rovnou se naučí i stát. U gauče. Já z něj rostu a trnu při každém pádu a že těch pádů je! Jinak příkrmy odmítá, jediné co baští je ovoce a chleba a nebo brambory a mrkev na kousky. Moc toho ale nesní. Kojení vs. umělá výživa jsme ještě nevyřešili. Po mnoha ruzných pokusech přimět Fandu víc se kojit, se nám to povedlo a Fanda byl chvíli plně kojen. Stačilo jen vyměnit nutrilon ha za normální. A jak rád a v klidu se teď přisává. Jenže se po chvíli začal budit hlady i po dvou hodinách a tak jsme po dalších dvou týdnech uznali, že je čas na sunar. A od té doby máme klid. Učí se si sednout a je prča ho sledovat jak se u toho kroutí a přehazuje si nožku. Prozatím víc vypadá jako kdyby jezdil na dámském sedle. Co do vzhledu tak i do pohybu. Taky už dostal sportovní kočárek a vypadá v něm spokojeně. Hlavně že má ten rozhled! A 24.9. se mu konečně prořízl první zub! Jdu si koupit nějaké větší malé černé. :)

30. Měsíců

Takové kulatiny si článek zaslouží.  Neustále přemýšlím co napsat abych se pořád neopakovala. Jenže on je Eli tak úžasné dítě, že to nejde ho stále nechválit.  Proto začnu s jeho hysterkama, když jsme mu udělali trucovnu, tak jeho záchvaty vzteku téměř ustaly. A jednou ho něco tak rozčílilo, že se běžel do trucovny rovnou vyvztekat i bez poslání. Jasně občas něco prostě chce a zkouší nás. Obzvláště v obhcodech, ale tomu se dá dobře předejít i docela zvládnout vysvětlováním.  Začal trochu fňukat. Ale prozatím se to dá. Není to nic hrozného. Neustále omuckává (nevím jaký jiný výraz pro to použít) Františka. Hned ráno po probuzení se po něm ptá a jde se s ním pomazlit a dá mu pusu a popřeje mu hezké ráno.  Co se mluvení týká, my mu rozumíme. Občas některá slova řekne správně ale většinou se nesnaží. (Nototeton - telefon, nanadak - naklaďák atp.) Tohle podle mě naprosto vyřeší školka. Jo a od moravské svatby říká stále "chcu" místo chci. Nejde mi to ho odnaučit.

Mám doma...

...všechny své chlapce. Elimu se prořezává poslední zub a tak má od pátku rýmu. Fanda od neděle. Manžel ode dneška. A to manžel v noci nespal protože ho bolely dutiny. Ať žije podzimní sychravé počasí! :)

I takové jsou dny

Speciální článek pro Vanilku ! I takové jsou dny jako byl ten dnešní: 23:00 Fanda nakojen a spící v postýlce 2:00 Eli mě hledajíci, nakonec jsem usnula u něj na zemi. 4:00 Byla zima a tak jsem se vrátila do postele. 6:00 Fanda se budí a chce napít Následně vstává i Elíš a vrhá se k nám do postele. Všichni čtyři se ještě spokojeně válíme v posteli. 7:00 snídáme 8:40 odjíždíme k tetě na návštěvu. Chvíli nám to trvá přehazuju autosedačky aby Fanda ležel vedle mě. V autě usne. Eli si hraje s Davidem, Fanda po svém půl hodinovém spánku řádí na podlaze. Ale my si vcelku v klidu můžeme vypít kávu. 11:20 Všímám si kolik je hodin a tak vyrážíme domů. 12:00 oběd i s manželem. Fanda usíná při vaření jídla. 12:45 Eli je najedený a spí. Fanda také. 14:20 Oba se budí. Dáváme si svačinku a vyrážíme na zahradu. 16:20 přidává se i manžel. A dáváme si spolu venku kávu. 18:00 Jdeme domů a koupeme uspáváme Fandu. 20:15 Spí i Eli. A já sepisuju tenhle článek. Prostě není den jako den.

Středeční cvičení

Zapsala jsem Eliho (nás) na cvičení. Jelikož hlídáním nedisponuji, musím s sebou brát i Františka. Trochu jsem se obávala jak bude F. zvládat a jak se Eli popere s přítomností více dětí. On totiž Eli nemá rád cizí děti. Jediný koho bere jsou děti starší a nebo jeho láska Anička. Ale jinak i ty starší děti spíš přehlíží s jistým despektem. To je i ten hlavní důvod proč jsem ho (nás) na cvičení přihlásila. Aby si zvykl na děti. Před školkou. Navíc je podle mě ve věku, kdy už by si mohl jisté sociální kontakty uvědomovat a utvářet. Toliko k výmluvám proč a jak to vypadalo? Eli se nazačátku kousnul a víceméně celé cvičení proseděl u mě. Ožil až u opičí dráhy, kdy se mě i dvakrát pustil. A plakal jenom jednou, když mě ztratil když uklízel míčky. Ale nakonec si i sám šel pro razítko. Fámul si to zase užil až moc. Lezl po cvičebně, umě se vyhýbal dětem a lapal se po hračkách, dětech a jiných maminkách. Ale očkem hlídal Eliho. Nakonec unavený vyhledal mě a moje nosítko, kde spokoje

Běžný den

To jen pro mou paměť, až si za dva roky budu říkat, jak s tím třetím dítětem. 22:30 jdeme si smužem lehnout. 23:00 Eli se vzbudil a sedl si na postýlku. Trvalo mi 15 minut než jsem ho přesvědčila aby si zase lehnul. Nakonec skončil v naší postyli. 0:15 Fanda se rozhodl že chce pít. Odsouvám Eliho blíž k manželovi a vmčkávám se mezi něj a Fandu. Usínám něco kolem 1:00 2:20 Elimu je teplo a začíná se odkopávat. Nakopl mě do močáku a jdu na wc. Fanda i Eli se mezitím rozvalili v mé posteli. Opět je šoupu. Fandu do postýlky. Eliho k manželovi. 4:15 Fanda chce pít. Obvyklý přesun Eliho. 5:30 Fanda chce vstávat, uspávám ho. 6:00 Fanda je prostě vzhůru, pokouším se ho ignorovat do půl. 6:30 připravuju snídani. 7:00 vstává muž i Eli. Snidáme, přebalujeme, oblíkáme. 8:00 Muž odchází do práce. Eli rozhazuje lego a Fanda chce spát. 8:50 uhopsávám Fandu na míči. S Elim si jdeme kreslit. 9:30 Fanda je vzhůru a chce jíst. Dávám přesnídávku, Eli mi pomáhá. 10:00 hrajeme si všichni s leg

(Ne)příjemné čekání

Sedíme v čekárně, Eli má zase svou dobrou náladu a rozebírá naprosto všechno, co se mu dostane pod ruku. Židli na které sedím, židli na které nikdo nesedí, stoleček se stolet starými časopisy. V čekárne sedím jen já, s Fandou v autosedačce, rozjetý Eli a jedna starší paní. Sleduje mě vysloveně pobaveně. Myslím, že dokonce i párkrát Elíšu navedla k nějaké jiné lumpárně. Elíše po sté okřiknu, aby si sednul a byl v klidu. Paní se zamračí a po chvíli promluví. "Víte nedá mi to se nezeptat." Začne a mě v hlavě projede milion možných rad a otázek, které mi může dát. "Chvíli vás pozoruji.." A vidíš jak to tu nezvládám . "A hrozně by mě zajímalo, jak se ten chlapeček jmenuje, když mu říkáte občas Eli a občas Didi?" Ehm? Odpovídám, že Eliáš ale sám si začal říkat Didi a nám se to líbilo a ujalo se to. Nakonec to byl příjemně strávený čas v čekárně s roztomilou stařenkou, kterou náš hyperakční synek vůbec nerozhodil.

Září...

...mám najednou nějak raději. To počasí, děti jsou taky nějak klidné a manžel je rád, že už skončili dovolené a lidi normálně fungují. Až na mě. Já funguju pořád na prázdninový provoz. Co to znamená? Nechávám vše kolem tak nějak volně plynout. Už se ani nesnažím do něčeho zasahovat. Bordel v bytě překračuju a prádlo užívám nevyžehlené. Nechť si s ním poradí ten komu vadí. Dokonce i ve vaření jsem ještě nenajela na normální plánování a každý večer prostě něco udělám. A je mi fajn. Konečně za celé prázdniny cítím trochu volnosti. A tu si musím přede všemi uchránit. Mějte krásný víkend plný pohody.

Sobotní den

Celé prázdniny s mužem plánujeme kupu výletů. Pokaždé ale když se naskytla možnost, volná chvíle a čas, nastala u nás nějaká katastrofa. Horečky, rýmička a nebo bylo takové vedro, že vzít děti do auta by spíš připomínalo mučení. Nakonec se nám tedy konečně podařilo v sobotu uspořádat výlet. Do Chomutovského zooparku. Elimu se tam líbilo i Fanda měl úžasnou náladu. Po návratu domu jsme se najedli a děti si odpočinuli. A my si zbytek dne užíli na zahradě. Jenže jak už jsem psala, vždy nás pronásleduje nějaká katastrofa. Proto Fanda začal zničehonic v osm večer zvracet. Nevím jestli někdo z vás viděl blinkat takhle malé miminko. Jde to chudákovi z pusy i z nosu. Faník se takhle pozvracel pětkrát. Nelenily jsem a zavolala do naší slánské nemocnice na dětské oddělení. Kde jsem se dozvěděla, že momentálně se předělávají a že jestli potřebuju pomoc musím na Kladno. Naštěstí sestra slyšíc můj zoufalý hlas mě přepojila na doktora, který mi poradil udělat ledovou tříšť z černého čaje a tu

Františkovo půl-rozeniny!

Chtělo by to dorta! Aspoň pro nás rodiče! Otáčí se z břicha na záda a ze zad na břicho. Naučil se taky docela obstojně plazit a vcelku rychle stačí chvilka a on si přeplazí celý obývák. Kolínka už občas podstrčí a pokouší se pérovat. Jen občas zapomene zvednout hlavu. Nohy si zásadně strká do pusy, jinam snad ani nepatří. Brebentí a dělá bubliny. Řechtá se nahlas. Má dny, kdy je extra protivka a pořád pláče. Přikládám to zubům a jsem z toho na dně. Nějak si prostě na dětský pláč neumím zvyknout. A když pláče tak dozblbnutí utěšuju, až mě kolikrát musí vysvobodit muž. Co se jídelníčku týká, příkrmy vzal na milost a kolikrát už v jedenáct hodin řve, že chce tu mrkev! Večer dostává ještě flašku s Nutrilonem cca 100 ml zbaští a pak to zapije ode mě. Zvykl si na tolik, že dostává flašku, že to bere jako součást uspávacího rituálu. Naměřeno 70 cm a naváženo 7,66 kg. Jen to poslední očkování nám dneska dalo zabrat...

Dovolená po dovolené

Myslím, že nejlepší způsob jak trávit dovolenou je buď být doma a nebo po dovolené ještě mít dojezdovou dovolenou doma. My se vrátili ve středu a potřebovala bych ještě tak dva dny, kdy bych vyluxovala, vytřela, vyprala a vyžehlila. A byla bych spokojená, jenže nežijeme v ideálním světě a tak jsem ve skluzu a v depresi, že tu je všude bordel... Stihla jsem vyprat, nakoupit a utřít prach... A dovolenou jsme si užili jak jen to šlo. Od středy do pátku měl Eli vysoké teploty, že jsem i na snídani chodila raději jako poslední, aby se ostatní nebáli, že mám s sebou nemocné dítě. V pátek přijel muž a horečky zmizely. Elimu jsme nasadili klidový režim, že druhý den půjdeme na procházku. Od soboty proto pršelo. Přestalo až ve středu, kdy jsme jeli domů...

Malý vztekloun

Měla jsem štěstí. Eli předvedl svůj dosud největší záchvat před mou tetou-vychovatelkou ze školky. Chvíli jsme se o tom bavili a pak mu strejda dal pytlík s bonbony... Po vyspání a před obědem... No nesnědl z oběda nic a bonbony taky nedostal. Až večer si vzal rohlík. Moje štěstí bylo, že to teta viděla a mohla mě vést, co dělat a nedělat. V zásadě bych její rady popsala takhle: Pokusit se hysterii předcházet. Pokud je ještě možnost vyjednávat, pokusit se o to. Ale rozhodně neustupovat. Pokud není možnost vyjednávat, nechat dítě vyvztekat. (Dávat ale pozor, aby si neublížilo.) Když si ublíží nelitovat. (To ale platí obecně.) Teta tvrdí, že je třeba obrnit se trpělivostí, že je to jen období, které přejde. Jen je třeba dodržovat, to co se řekne a myslet na to, že bude líp. :)

Utekla jsem...

... ne od manžela. I když vlastně trochu jo. Eli mi tvrdil v úterý, že mu není dobře, protože je mu horko. Ráno ve středu mi muž povídá, jestli si teda nechci prodloužit dovolenou na horách. V 6:51 jsem volala jestli můžeme přijet dřív a v 10:27 jsme už byli ubytováni. Manžel se pak vrátil domů do práce, že přijede v pátek. Včera jsme v rámci aklimatizace zůstali v blízkosti penzionu. A od odpoledne jsem s Elíškem zůstala na pokoji. Teplota 40,1. Dneska nejvyšší 39,7. Uvažuju jestli je to z přehřátí, z rostoucích zubů nebo nějaká viróza. Přeji všem zdravé děti bez teplot!

28. Měsíc

Slova se začínají čím dál tím víc podobat těm našim. Spojuje je do kratších vět. Neustále o sobě mluví jako o Didim. Pravděpodobně mu to zůstane dlouho, ale když se ho zeptáme jak se jmenuje odpoví svým celým jménem. Dokonce pojmenovává i tátu, což někdy působí dost vtipně. (Napřiklad v obchodě, když místo táto zavolá muže jménem - já se můžu přetrhnout smíchy.)  Má teď nějak podivné období, mazlit se nechce, ale když si vezmu Františka na kojení už se ke mně hrne a umí kvůli tomu spustit i pořádný hysterák.  Což je nová věc, začal provokovat a hysterčit. Rozhodla jsem se, že mu nebudu dodávat šťavu. Když začne ječet, řeknu mu, že si o tom (podle toho co ho spouští) promluvíme až se uklidní/přestane ječet. A nevšímám si ho. Pak si ho většinou posadím na kolena a mluvíme spolu. A snad se brzy hysterek zbavíme. 

Vedro...

...mi už přestalo vadit.  Ne že bych se přestala potit a všude se ovívající lidé, jež mají deodorant za sprosté slovo, mi přestali vadit. Vadí mi pořád stejně.  Ale na to teplo jsem si zvykla, začala jsem to brát jako věc samozřejmou, se kterou nic neudělám. (Stejně jako se spocenými lidmi.) A když jsem se včera probudila uvědomila jsem si, jak je to povznášející pocit. Nic s tím neudělám, nemá cenu se s tím trápit. A puf bylo mi fajn. Proč tohle puf neumím, když se jedná o mě a o moje děti? Proč se neustále snažím změnit nějakou skutečnost? Zastavila jsem se nad tím a zařekla se, že od teď chci být zase trochu víc pohodová a méně nervní. Že budu brát věci takové jaké jsou.  Eli je hysterka a potřebuje se naučit ovládat svoje emoce.  Já jsem uječená matka (od té doby co jsem se s tím smířila i méně křičím?!)  František je prostě sluníčko. Je vidět, že se budu učit celý život a to i věci sama o sobě!  Přeji krásný pátek a užijte si teplý víkend! :)

5. Měsíc

Otáčení už zvládá perfektně. Začal si strkat nohy pod břicho, ale nezvládá se udržet na ručkách a dohromady to zkoordinovat, takže couvá.  Nejoblíbenější činností je nadávat kousátku a chrastítku. A když to nezabere vrčí na ně.  Bohužel se u něj už teď objevil atopický ekzém. Takže mažeme a mažeme. Spí vcelku dobře (1-2 kojení v noci) a spíme všichni v jedné posteli. Uvažuju nad tím pořídit ještě jednu postel k nám. Abychom měli víc místa.  Večer dostává 100-140 ml příkrmu. Jinak se celý den moříme s kojením a pít chce jen vleže.  Zkoušeli jsme příkrm, ale po hlasitém pláči a neustálém plivaní, jsem se rozhodla to ještě odložit.  V kočárku se mu líbí, a rád v něm venku spí. Ale jakmile se probudí, chce do ruky a aspoň prozkoumat okolí. 

Zvláštní je,

že když jsem přetažená, frustrovaná a kompletně v pr... Tak mi lidi říkají jak mi to sluší (i když vypadám jak oteklej vorvaň) a jak skvěle to všechno zvládám.  Opak je pravdou a já se stále víc cítím pod psa. Obzvlášť teď když bych se chtěla soustředit na Eliho a jeho záchvaty vzteku a hysterie. Ale nemám na to sílu a tak to u nás končí typickou scénou on ječí já ječím na něj. A to vím, že tudy cesta nevede! Někdy se dokonce snížím až tak hluboko, že dostane na zadek.  A to pak půl dne probrečím jen si na to vzpomenu. Neustále věřím, že nejsem hysterka ale jen mě dohnaly nějaký zatoulaný hormony. František nám začal couvat a chtěla bych mu věnovat tolik času, co Elimu. Jenže to nezvládám. Popravdě nejde nám ani kojení. Přisuzuji to narušitelovi Elímu, protože když jdeme krmit tak Eli nutně potřebuje na záchod, hrát si/číst si a nebo prostě pochovat. Takže přikrmujeme a snad to bude v pořádku. A tady je tak děsnej bordel, až se snad raději odstěhujeme než abych to uklízela! 

Tohle léto...

...jsme prozatím ještě nebyli venku. Pokud nepočítám nákupy, lékárnu a nebo doktory. Eli minulou středu dostal antibiotika. A do pátku je bere a nesmí ven. Fanda pořád chrchle.  Muž se dnes rozhodl jet na ORL kvůli mandlím. A rozhodl se sám, takže to už musí být!  Já mám stále trochu rýmu ale připisujuji alergii. Mám neskutečnou chuť na kafe. Obě děti už se daly trochu do pořádku a po obědě spí. Občas i tři hodiny... A já jako největší ostuda dneska ještě nevylezla z pyžama!  Všem přeji krásnější začátek léta!

4. Měsíc

Františkův čtvrtý měsíc byl krušný. Po dlouhé debatě jsme se rozhodli, že pojedeme na víkend na hory.  A odskákali jsme si to všichni. Nejvíc tedy chudák Eli. Co se týče pokroku: * neustále si hraje s ručičkami * vlivem choroby se mu vůbec nechce pít a já se z toho snažím nebýt zoufalá * hlavu už drží téměř v pohodě, ale pořád jistíme * začalo ho bavit být na bříšku a opírá se o předloktí * přetáčí se stále jen na bok * směje se když na něj s mužem děláme ksichtíky Délka je 66 cm a váha 6,5 kg . :) 

Eliho 27. měsíc

Neuvěřitelně nám to utíká. Vzpomínám na to miminko, co tu nedávno bylo a vidím ten neuvěřitelný pokrok jaký udělal.  * Už se stihnul zamilovat :) * Zvládal chození na nočník, ale dneska jsme zažili zase krok zpět.  * Co se týká vyjadřovaní je na tom dobře. Vyjadřuje se ve větách. Začíná říkat básničky.  *  Umí základní barvy a napočítá do tří. * Umí se představit. * Je prostě úžasný... :) Je toho strašně moc, co zvládá a mě dochází, že už to není jen moje miminko, ale vlastně už malý kluk, který mě tolik nepotřebuje. 

Další milník za námi

Nechci to zakřiknout, ale dneska už je to třetí týden, co Eli chodí na nočník. Čůrání pochopil rychle, horší bylo přesvědčit ho o tom druhém. To si vždy počkal na večer až dostal plenku a nebo se to snažil stihnout než mu ji sundám.  Má to pořád jeden zádrhel. Chodí, jak sám říká, habatej. Jakmile mu cokoliv obléknu, tak to pustí do kalhot. Takže ještě ho musíme přesvedčit o tom, že oblečení musí zůstat v suchu.  Máte s tím nějaké zkušenosti? Nějakou radu, jak ho o tom přesvědčit? A nebo je to jako se vším, lze ho k tomu směřovat ale přijít na to musí sám? 

3. Měsíce

Obrázek
Nestíham se divit jak rychle to utíká! Dneska jen v rychlosti:  *přetáčí se na bok (obvykle za bráchou) *spí docela dobře v noci, přes den si dá jednoho pořádnýho odpoledního šlofíka ale jinak je vzhůru *kojení je daleko lepší než s Elim, ten chtěl pořád pít nejvíc v noci. Fanda pije v delších intervalech ale zato si to užívá. *nejoblíbenější hračka je táta a jeho obličeje *rozřechtá se když se mu povídají samohlásky *a začal hrozně slintat, takže nejspíš zuby *očíčko jsem úspěšně vylečila a oční pak nemusela proplachovat ten slzný kanálek *seborea se po olejíčku z lékarny a umývání hlavičky linolou zlepšila - ale i tak mi děstká doktorka doporučila abych ho ukázala i dermatoložce ke které jsme objednáni s Elim  O výšce, váze budu informovat po kontrole u doktorky.  Výška 64 cm a váha je 6,20 kg. 

O dvojmateřství

Když mi došlo, že v rodině nás bude víc jak tři, bála jsem se. Netušila jsem jak moc se to doma změní a nic jsem vlastně měnit ani nechtěla. Eli byl spokojený a kouzelný jak jen roční dítko umí být. A tak  hrozně malinký, myslela jsem, že nemůže vyrůst... Teď jsem se však dostala do fáze, kdy bych neměnila. Dopadla na mě taková podivná nálada, že všechno je tak jak to má být. A jsem (i přes mnoho komplikací, které se u nás vyskytují) spokojená.  Eli neuvěřitelně rychle zvládá celou situaci kolem miminka a neustále ho pusinkuje a pomáhá jak se jen naskytne příležitost. (Tuhle zahodil dudlik, aby ho mohl umyt a dát Fandovi.) Taky se díky novým obzorům velmi rychle rozmluvil. Má podle mě neuvěřitelnou slovní zásobu. Navíc se rozhodl, že nočník není zlo. A když je bez plenky tak ho i používá.  Obě děti jsou teď v takovém příjemném souběhu, spaní a jídlo, že jsem víc v klidu než u Eliho.  Jsem spokojená.  Cítím tu neuvěřitelnou lásku, když mě Eli chytne a zařve to svoje: Mám tě!  A cítím i

Nedávno...

...jsem zjistila, že jsem velmi emotivní typ člověka. Což mě překvapilo, vůbec tak samu sebe nevidím.  Ale kamarádka (bezdětná) mi říkala, že to musí být úžasné když z ničeho vznikne dítě a to první měsíce přežívá jen díky mě. No o bolesti rozkousaných nradavek jsem pomlčela, zahleděla se do kočárku a se slzou na víčku to odkývala.  Pak jsem si před usnutím povídala s Elim a jelikož měl zrovna protivnou a dostal vynadáno tak ten rozhovor vypadal takhle:  "Mám tě ráda i když zlobíš, ale házení věcmi může někoho zranit. Proto jsem pak na tebe zlá."  Zaryté mlčení a prohlížení si odhozenéhou autíčka. "Rozumíš mi?"  "Ano"  "A máš mě taky rád?"  "Jo" "A odpustíš mi, že na tebe občas křičím?" "Ne" Jsem blbá a sama jsem si o to řekla. Ale rád mě má, tak já ve vypjatých situacích budu raději mlčet a zhluboka dýchat...

Nějak to nedávám...

Omlouvám se... Poslední dobou se u mě objevil syndrom líného zadku.  To znamená, že na dobu neurčitou snižuji dobu strávenou psaním blogu.  Možná je to jen jarem nebo neustálým kojením nebo přebalováním. Ale prostě se mi po večerech nechce psát blog...  Snad se to tu dá brzy do většího klidu. Přeji krásný nadcházejíci květen plný sluníčka. PS: Můj instagramový účet pojede určit dál, tam budu psát nejpodstatnější novinky. :)

2. měsíc

František se začíná projevovat. Už není to ospalé miminko, ale docela živý usměváček. Rád se na nás směje a bráchu naprosto zbožňuje. Na něj se směje nejčastěji. Ale první pořádný úsměv věnoval mě, až se z toho rozhýkal. Závěs nad postýlku ho ale moc nebaví, je nejraději u někoho z nás. Nejlepší je když může být s tátou a ten mu vypráví o hokeji nebo fotbale.  Při kojení se vždy zaměří na moji ruku a začne se mračit a taky jako Eli u jídla strašně funí.  Je krásné sledovat, jak jsou oba úplně jiní a přitom mají i kupu společných vlastností. 

Fanda ve 2. měsících

Naměřeno 59 cm a naváženo 5,5 kg. Injekce rád ale nemá.  Navíc ho paní doktorka poslala na oční, kvůli slznému kanálku.  Jinak je vše v pořádku!

17. týden

Pondělí jsme strávili venku. Bylo krásně a Eli je venku nejšťastnější. A Fandovi se tam taky líp spí. Já mám klid na cvičení a vůbec se venku líp dýchá. V noci ale Eli začal mít teplotu a stěžoval si, že ho bolí zuby.  V úterý se teplota vyšplhala na 37,9 a do toho začal mít průjem a k zubům se rovnou přidala hlava. Takže jsme zůstali doma.  Eli dokonce dvakrát během dne usnul, což se nestalo už minimálně rok!  Já jsem si ještě odběhla k doktorce na kontrolu, kde vše dopadlo skvěle. Ve středu se teplota pomalu snižovala, ale stejně jsme doma nasadili klidový režim. A vyrazili na chvilku jen odpoledne na houpačku.  Ve čtrtek jsem šla s Fandou na kyčle. Opět. U Eliho se kyčle vyšetřovali na normální ortopedii. Nyní se kyčle vyšetřují na ortopedické ambulanci... Takže když jsem byla minulý týden naštvaná, že si vezmou dovolenou a objednaným nedají ani vedět. Tak jsem byla blbá vlastně já, protože jsem si nezjistila kam mám vlastně jít. Pátek jsme obětovali nákupům. A pak

13.-16. Týden

Výpadek se odehrál především proto, že Eli rozbil náš počítač a další už pořizovat nechceme. A také kvůli tomu, že jsem neměla mobil. (Ještě, že jsem si udělala i zálohu na pc... :|) Během této doby jsme se všichni tak nějak zžívali dohromady. Už jsme dokonce i byli v restauraci (všichni) a v Letňanech na nákupech.  Na dopoledne jsme zařídili hřiště na zahradě. Takže s oběma proztím sama chodit nemusím.  Eli se občas kousne a nechce vůbec poslouchat. Proto se učím mu více věci vysvětlovat a být v klidu. I když mě to občas pěkně vytáčí. Taky minulý týden poprvé zkusil ochutnat bráchu, tj. kousnul ho. Nakonec to sám obrečel, když Fanda spustil svůj nářek.  Eli taky oslavil své druhé narozeniny a Fanda svůj první měsíc. Články budou. Velikonoce byly super - i když tady sněžilo. Kluci ještě letos zůstali doma a prý příští rok půjdou na koledu. Jsem na ně zvědavá.  Taky jsem přesvědčila muže, že musíme pořádně uklidit. V rámci toho i vymalovat, to už jsme si odsouhla

Eli slaví 2 roky!

Váží 13,5 kg. Měří 92 cm. Zvládá už komunikovat, i když používá spoustu slov, kterým prozatím rozumíme jen my. Je šikovný a rozumí, co se po něm chce. Občas jen nechce poslechnout. Nočník je momentálně v nemilosti. Věřím, že v létě se už plen dočista zbavíme, až bude běhat venku. Během posledního roku se potýkal s dvěmi zraněními. Rozsekl nos o pekáč a seřízl si kus malíčku, odřená kolena a lokty nepočítám. Pohybově je nadaný. Běhá, skáče snožmo a baví ho válet sudy. Nejoblíbenější zábavou je stát před autem a ptát se jestli má volant. Od ledna je bez dudlíku a bez kočárku už chodíme dlouho. I když občas to chce pevné nervy a dobré svaly. Je to malý generál, který rád rozkazuje všem kolem. Nejoblíbenější věci na hraní: mámy mobil (kde si pouští youtube), tablet (kde má spoustu her s autíčkama), kreslení s voskovkami, lego a auta (policejní, hasičské i záchranky).

1. Měsíc

Byl vlastně úžasný. Když si na něj teď vzpomenu, přijde mi, že ho Fanda celý prospal a promžoural. Hlasitě se téměř neprojevuje a když tak má své zvuky, které muž pojmenoval "los v říji" a ty nejčastěji dělá od pěti od rána.  V noci se budí maximálně třikrát na kojení.  Na kontrole u doktorky mu naměřili neuvěřitelných 55 cm a navážili 4,3 kg. 

Nezanevřela jsem...

... na své čtenáře. Jen mobil je stále ještě v servisu a snad se ke mně vrátí příští týden. A počítač skončil v křemíkovém nebi. Tentokrát díky mé touze na chvíli mít klid od Eliho a jeho naprosto přesně vybroušenému smyslu pro lumpárny. Jinými slovy pustit mu písničku na notebooku a jít se trochu zkulturnit, nebyl nejlepší nápad. Když se na to podívám zpětně, byl to nápad přímo jalový. Obzvláště, když vím, jak šikovný je a že si umí přisunout židli i k tomu nejméně dostupnému místu. Jestli máte malé dítě a chcete si zachovat svou elektroniku. Nikdy ji dítěti nepůjčujte a ani neukazujte!  Na chvíli se tedy s vámi loučím a přeji krásně a v klidu prožité Velikonoce!

12. týden

Pondělí začalo děsně. V noci si Faník rozhodl povídat a že chce být krmen po dvou hodinách (že by růstový spurt?) a v duchu nevyspání, únavy a jemné protivnosti se nesl dál. Nakonec to zabalil Eli, který po odpoledním dvouhodinovém spánku spustil takový hysterák, že i muž jen koukal. (A to jsem si dovolila jen zapnout myčku, když on mi nechtěl pomoct.) No, prostě den jak víno a já se modlila, aby aspoň další den byl o něco lepší. Aspoň počasím, tady totiž foukal takový vítr, že se mi ven s klukama nechtělo. V úterý jsem se po další děsné noci rozhodla, že budu Faníka budit, co dvě hodiny. Nakonec se tenhle plán ukázal, jako dobrý nápad. Fany v noci spal. Odpoledne jsme zase vyrazili ven. Dopoledne jsme doma a většinou uklízíme a hrajeme si s legem (i když Eli poslední dobou vyměnil lego za tablet). Protože si pořád nedokážu představit, jak toho lumpa venku zvládat i s kočárkem. A tak chodíme na společné procházky až odpoledne, kdy se s mužem střídáme ve zvedání Eliho k autům, aby si

Kde jsou ta rána růžová?

Začíná krásný čistý den. Sluníčko se valí do oken a Eli ještě dospává. Jedním okem mrknu na muže jestli spí. Ten se na mě usměje. Sice pořád vypadá trochu jako zombie, ale už aspoň zvládá ten úsměv.  Noci s dvěma dětmi byly mou noční můrou. Naštěstí Fany je tak milé dítě, že v noci kojím dvakrát, maximálně třikrát. A Eliho to už (po dvou týdnech) nechává úplně chladným. Sice občas mívá záchvat tulivosti, ale to pak rychle zase vytuhne. Než si stihneme s mužem popřát dobré ráno, přijede popelář (který kolem jezdí ve středu, ve čtvrtek a v pátek dopoledne). To je jediný zvuk na který Eli reaguje a probudí ho. Tak vyskočí z postele, chce "dudi" (do ruk) a pak směruje muže k oknu. Zamávají si navzájem s popelářem a nám začíná ráno. Eli nám oběma dává příkazy. Nejhůř je na tom muž, protože ten ráno dělá džus (na který jsme přesedlali po mlíku). Takže je nahnán do kuchyně, já si můžu ještě hovět v posteli.  Eli dostane flašku, přikáže muži zapnout pituty (písničky) a

Zimní těhotenská kosmetika

Obrázek
Moje pro letošek nejoblíbenější zimní péče.  Na pupek Vichy . Protože po Elim mi strie naskákaly, hlavně v 41 týdnu těhotenství a tak jsem se rozhodla, že se vyprdnu na všechno co minule nepomohlo a rovnou jsem začala natírat tímhle a za mě maximální spokojenost i na tu zelenou vůni jsem si zvykla.  Na obličej a krk používám Bioderma atoderm , vyživující krém. Mám kůži v zimě vždy extra suchou a lepší krém jsem prozatím neobjevila. A když se zadaří a na rukách se mi objeví atopik, tak mi tenhle krém zabere. (Mě ano, dítěti bohužel ne...) Na vlasy jsem dlouho hledal nějaký šampón, který by mi hlavu umyl, ale nepřesušil. Nakonec jsem jednou v koupelně popadla dětský šampón a světe div se. Zabral... Zřejmě je něco pravdy na tom, že mýdlo není nejlepší a tak se u mě v koupelně tenhle Johnson chvíli zdrží.  A poslední věc je máslo od Avonu. Dostala jsem ho k Vánocům a jediné, co mu můžu vytknout je příliš silná vůně. Mě to voní jako když děláte karamel a trochu ho připálíte

11. týden

Zase nám začíná kolečko doktorů. U dětské doktorky Frantíka zvážili (3,5 kg) a doktorka zhodnotila, že prospívá a je "krásňoučkej". Žloutenka pomalu odeznívá a jediné, co ho trápí je zánět očka.  Eli zase přestává žárlit a bere bráchu v klidu. Neustále ho pusinkuje a hladí. Jen přestává poslouchat. Když ho o něco poprosím, tak dělá, že neslyší nebo prostě a jednoduše řekne: "Ne" a jde pryč.  Zastavili se tu taky moji rodiče a mě odpadlo jedno uspávání. Eli se vyřádil a já si trochu oddechla. Moje mamka mezitím vyžehlila.  Zjistila jsem taky, že Elimu se líbí Lokomotiva Tomáš a umí si ji sám pustit u mě na mobilu. (Který je momentálně v opravě.)   Pátek třináctého mě pěkně vytrestal. Eli byl protivný. Faník taky. Já se navíc nějak blbě hnula a nemůžu normálně sedět. Taky jsem šla na pojišťovnu přihlásit Fandu a on jim zrovna nefungoval program. U dětské měli taky zavřeno, kam jsem potřebovala kvůli Fanyho zanícenému očku. (Takže když to jde vykapávám

10. týden

Pondělí v porodnici a doufala jsem, že nás brzy propustí. Ještě ráno jsem si myslela, že v úterý půjdeme domů.  Bohužel Fany nám zežloutl a to hodně. Takže já půl pondělku neměla ani dítko u sebe. A strašně jsem se nudila. Letáčky po chodbách pročtené, přibuzní a kamarádi obtelefováni. A nuda pořád zůstávala. Uklízečky se dokonce smály, když jsem se jich ptala, jestli nechtějí s něčím pomoct. Nakonec při mém zoufalém pohledu mi řekly, že to vážně nejde a ani se to nesmí... Užívala jsem si svůj soukromý a nudný nadstandart.  Eli si mezitím doma užíval tchánovce. Muž si užíval v práci a já si připravovala články na blog. Aspoň k něčemu ta pauza byla dobrá a to, že jsem dodělala veškeré připravované články. Odpoledne už bylo lepší. Fanyho mi vrátili a já si měla aspoň s kým povídat a navíc přišel manžel na návštěvu. Sám!  Úterý, den střihání pupíků a dalších testů se nakonec vyvedl. A i když Fany pořád trochu zlátl, tak už mohl být aspoň se mnou. A já se ho celý den nemohla vynadívat!  Ta

Jak František přišel na svět

Vše začalo už 27. večer kdy jsem si říkala, že ti poslíčci začínají vystřelovat do zad. Ale nevěnovala jsem tomu příliš velkou pozornost.  Ve tři ráno mě probudila bolest zad, podařilo se mi ji ale zaspat. Takže jsem jí opět nevěnovala žádnou pozornost.  Ráno jsem manželovi řekla, že Fany chce pravděpodobně na svět ještě v únoru. Muž se tomu zasmál a jeli jsme nakoupit. V obchodě mi začínalo být hůř. A tak jsem přesvědčila manžela, aby zavolal svým rodičům at´ si pospíší. Měli k nám zrovna přijet na oběd.  Takže v půl dvanáctý přijeli tchánovci. Já zelená skákala na míči. A oni že mi teda budou držet palce.  S mužem jsme zaparkovali u nemocnice a já hrdinně prohlásila, že ten kousek dojdu. (Kdo někdy viděl slánskou nemocnici, jistě si teď klepe na čelo, jako manžel.) Cestu do kopce jsem ale zvládla v pohodě. Jen jeden pár co šel před námi nám nabídl pomoc - takže jsem asi musela funět hodně na hlas. Paní byla milá a snažila se odvést pozornost někam jinam.  Nakonec jsem

9. týden

Pondělí, tak jsem umyla okna a ... Budu zase přenášet. Je to jasný! Taky jsme si konečně hráli s modelínou a u Eliho to teda zabralo. Jinak se mi nikam nechce chodit. Takze dopoledne chodíme na terasu jezdit na Pukym a odpoledne mě buď manžel přesvědčí na procházku a nebo jdeme na zahradu za pejskem. Úterý a další monitor. A podle doktorky se stále nic neděje. Už mi z toho těhotenství trochu hrabe. Moc si přeju mít to už za sebou. Ale také o to víc si uvědomuji, že je to moje poslední těhotenství. (S velkou pravděpodobností - protože nikdy neříkej nikdy.) Navíc se na našeho malého F. hrozně těším a vypadá to, že i Eli. Taky jsem vyprala vnitřek kočárku! Takže s přípravami už finišuju!  Středa, Eli byl z kočárku korbičky nadšený! A neustále předváděl miminko. Až si odtáhl jídlo do korbičky, korbičku před televizi a vypadal moc spokojeně. Až mi ani nevadí, že tu korbičku budu muset prát znovu! :D A zbytek týdne ani nevím co jsme dělali. V pátek jsme jeli do myčky umýt konečně

35 - 40 tt

Zápisky vznikají od 26. ledna do 28. února 2015. 35. týden Tak a už to začíná, posledních pět týdnů těhotenství... Posledního mého těhotenství (pravděpodobně). Začala jsem balit tašku a připravovat věci pro F. Následně jsem zkonstatovala fakt, že tohle těhotenství je úplně jiné. Eli se nosil (v břiše) úplně lehce, kdežto F. se musí neustále kroutit a nohy má tak blbým směrem, že každé jeho kopnutí u mě vyvolává neskutečnou bolest žaludku. (Nehledě na to, jak se mě snažil utopit, když mě kopnul do žebra při pití. A když u ž jsme u těch žeber... Jak je možné, že ty pohyblivá žebra bolí víc než ty co jsou pevně spojená hrudní kostí?! Nemělo by to být obráceně?!) Abych ale nebyla zcela negativní. Objevil se u mě syndrom matky-těšitelky, tak strašně se těším, až tu konečně F. s námi bude. Každý večer, když ve vaně "rozmlouváme" mu vysvětluju, jak se na něj všichni těšíme a jak ho už teď máme rádi... 36. týden -9. měsíc Ode dnešní kontroly budou kontroly už každý týden. To j

23. měsíc

Nejoblíbenější písnička je u nás Krávy, krávy, jak si spolu povídáte. Vyžaduje ji před každým uspáváním. A pak velký úspěch má Trrrabant trrrramp od Wohnoutů. Co se spaní týká, začala jsem praktikovat uspávací rituál. Pohádka, zhasnout, sundat ponožky, tři písničky, pusa na dobrou noc a následný výtuh. A docela nám to jde... Občas přes den nespí, protože mu chybí tma. Ale v noci nám trvá maximálně půl hodiny, než usne.  Taky pokoušíme nočník. A občas se daří líp a jindy hůř. Ví co se po něm chce, ale někdy prostě nestihne včas zareagovat. I když jsem si teď párkrát všimla, že ho vyloženě začal ignorovat. Takže zase nočník odkládáme.  A bojujeme s atopickým ekzémem. Jako malou mě to taky trápilo, pak se to projevilo zase až na střední škole. (Vlivem stresu.) Jenže u Eliho mi to přijde nějaké komplikovanější a neustále se to zhoršuje. Už nevím, co s tím a k doktorce se mi s tím chodit nechce, obzvlášť teď když tam všichni vychrchlávají nějakou chřipku. :(

8. týden

Pondělí byl tak nádherný den. Sluníčko, teplo jako v dubnu... Až jsem se na ten duben začala těšit. (Hlavně i kvůli tomu, že v dubnu už nebude buben! :D) Tak jsme vyrazili s Elim na zahrádku a na písek. Učila jsem ho jezdit na Pukym a myslím, že už se nám to docela daří. Úterý - to jsem šla na první monitor a dorazili moji rodiče. ( Článek .) Na monitor jsem si zabalila knížku a dobrou náladu. F. tam předvedl krásný hluboký spánek, takže jsme ho za těch dvacet minut dvakrát budili. A doma na mě čekali rodiče. Naštěstí Eli je zaměstnal i po dobu mé přítomnosti, takže jsme si všichni den užili. Ve středu byl den pro nás klidnější. Jeli jsme nakoupit a na Kladno (o tom jak tohle město nemám ráda, snad ani mluvit nebudu). A Eli byl celý den hrozně zlatý a klidný. Odpoledne hezky usnul, večer taky a zdál se spokojený s denním programem. Já samozřejmě byla utahaná jak kůň. Ale snad už máme všechno obstaráno.  Čtvrtek mi nějak úplně vypadl, vážně si nejsem schopná vzpomenout, co js

50 odstínů šedi

Obrázek
O tuhle lahůdku se s vámi musím podělit!  Užijte si film ;)

Rodiče

Je to zvláštní... Moje rodiče, konkrétně teď tedy moje maminka, mi vyčetla, že jsem je od svých dětí odstřihla. Dostala mě tím, protože si nemyslím, že je to pravda. Moje rodiče jsou od našeho bydliště vzdáleni cca 200 km. Navíc na horách vedou penzion, což je práce na celý den a celý týden. Ale byl to jejich sen a tím, že si ho splnily, tak přece nemůžou očekávat, že zvládnou vše. Tudíž i být tu až se F. narodí. Obzvláště, když únor a březen jsou na horách tzv. plodné sezóny. Jenže najednou je to moje vina. Zaskočila mě tím a opravdu jsem nevěděla, co jí na to říct. Tak jsem jí vysvětlila, že manželovi rodiče žijí blíž a proto budou hlídat Eliho během porodu a tu první noc, kdy manžel půjde zapíjet. Nějak nedokázala pochopit proč, údajně by to taky zvládli přijet rychle... Mám z toho všeho špatný pocit. Horší než špatný. A opravdu nevím, co jim na to říct, aby se neurazili ještě víc...

7. týden - Už jen necelé čtyři týdny do porodu

Pondělí bych nazvala kritickým dnem. Eli nespí, je pak protivný a já jsem unavená a jsem taky protivná. Doufám, že do středy vyčerpá svoji energetickou zásobu a bude spát jak kulíšek. Jinak s protivným dítětem se toho moc dělat nedá. Tak jsem mu zkusila udělat domácí modelínu (hrnek hladké mouky, půl hrnku soli a půl hrnku vody), abych ho aspoň trochu zabavila a zjistila, jak se mu to bude líbit. Úterý, modelína zůstává v ledničce a s Elim řádíme doma na motorce. Já jsem ráno byla u lékaře a tak Eli trávil svůj řádící čas s tátou. Na mě zbylo vaření a úklid. Naštěstí jsme si pak mohli v klidu zdřímnout. Středu jsme strávili venku, co to šlo. Doma jsem konečně zprovoznila šátkovou houpačku a Eli ji hned vyzkoušel! Učí se taky jezdit na Pukym a rozrývat záhonky, jako náš pes. Večer jsme si za odměnu jeli pro pizzu. Fakt jsem už občas hodně líná něco vařit nebo připravovat... Čtvrtek, měli jsme kupu plánů a nějak jsme nic nestihli. Od rána mě bolelo břicho, pak jsem trochu odp

Dárek pro těhotné

Malvík dáva každé těhotné dárek.  Tenhle měsíc je to vanička :-)

6. týden - Sníh

Obrázek
Pondělí dopoledne začalo sněžit, proto na odpoledne jsem s Elim měla velké plány. Protože dopoledne měl opravdu příšernou náladu. Nic se mu nehodilo pod vousy. Nakonec se uklidnil při prohlížení časopisu o autech. Bohužel se ale přes den nevyspal, takže večer už byl protivný jen z toho přetažení. V úterý jsem nechala kluky chvíli doma samotné a šla k doktorce a do práce. Bohužel na sobě pociťuji lehkou sníženou pohyblivost a menší nápadu-tvornost. Takže jen dokola skládáme lego, hrajeme si s autama a nebo se tu honíme a bafáme. A Eli zase přes den nechtěl spát... Uvidíme, snad to není konec odpoledním šlofíkům. To by mě mrzelo. :) Středa byla zajímavá. Manžel měl chvíli čas přes den a tak jsme jeli nakoupit zbytek věcí pro F. Samozřejmě se to neobešlo bez nákupu autíček do vany pro Eliho. Ale mám už poslední věci ze seznamu a navíc Malvík teď má akci, že každý měsíc dá těhotným nějaký dárek. My si vyzvedli vaničku. Celou dobu s Elim jsme ji neměli, ale uznávám, že právě teď se nám

5. týden - Zase práce?!

Tak jsem zase celý týden trávila v práci. Tomu říkám užívat si mateřskou dovolenou... Čistím a likviduji a uprostřed toho všeho najednou vidím ty "papíry" o kterých mluví Dušek v Dohodách . Hlavou mi zní jeho: "My je dokonce i tvoříme?!" A opravdu doufám a věřím tomu, že moje děti budou dělat smysluplnější práci než já... Celý týden jsem doufala, že si uděláme s mužem aspoň hezký víkend. Jenže co podniknout?! Nějak mi dochází nápady a nejraději bych se doma jen válela. Nevím, jestli je to zimou nebo počasím nebo mým stavem. Jen doufám, že už tahle mizerná nálada brzy skončí. Nakonec jsme o víkendu dělali na seznamu věcí, které je v domě třeba opravit. Mám pocit, že muže baví, že si spoustu věcí zvládne udělat sám. Na druhou stranu ho to zdá se i dost rozčiluje. :) Takže víkend byl pracovní (pustila jsem se do výbavy pro F. a muž předělával koupelnu) a jen v neděli jsme si udělali výlet ke známým, kterým slibujeme návštěvu už od listopadu. Eli se vykravnul a

22. měsíců

Rozmlouvá se a opakuje úplně všechno, co slyší a vidí. Je to sranda a vzniká tak u nás doma spousta vtipných scén. Umí foukat bubliny z bublifuku. Naučil se rozeznávat barvy (žlutá - nejoblíbenější, zelená, modrá - ty si mezi sebou občas poplete, červená a hnědá). Byl na očkování a neměl téměř žádnou reakci - až na zčervenání v místě vpichu, ale to snad ani za reakci nepovažuji. Taky mu léčíme podpaží různými mastičkami od doktorky, protože se u něj vyvinul atopický ekzém a zdá se, že prozatím vše zabírá. Spánek se o dost zlepšil, už přestal tolik plakat ze spaní. Takže to co ho honilo ve snu je už snad pryč. Spí po obědě - hodinku a půl a pak večer od devíti do sedmi (plus mínus). A jsme plně odkočárkovaní! Venku mě chytne za ruku a jdeme, jen když ho něco extra zaujme, tak mě pustí. Ale neodbíhá nijak daleko. :) Poslední co musím zmínit je, že už ani nepoužívá dudlík! :) Sice uspávání bez něj delší, ale považuji to za přechodné období a že si brzy zvykne.

28 - 34 tt

Zápisky vznikají od 8. prosince do 25. ledna 2015. 28. týden Tak teď prý začíná třetí trimestr. Nějak se necítím na to, že mi zbývají tři měsíce do porodu... Pořád mám takové to zaseknutí typu: "Cože, jako fakt už?!" A to jsem si říkala, že tohle své poslední těhotenství si užiju! A ono už je skoro po něm! A jak jsem měla radost, že se mi povedlo kilo nabrat, tak kvůli nevolnosti z hor mám zase 76 kilo. Další kontrola mě čeká až za dva týdny ale nějak pochybuju, že dostanu pochvalu. :) 29. týden Asi se mi povedlo se trochu přetáhnout. Protože od úterního rána mě pobolívá v podbřišku. A od čtvrtka už Eliho vůbec nenosím. Duch ale stále a občas víc nepříjemně než příjemně sebou mele. Což mi způsobuje časté výlety na toaletu. Jinak se cítím docela dobře. 30. týden A to ten Vánoční... Začal ale kontrolou u doktorky , která se úplně nepovedla podle mých představ. Dítě přestalo růst a tak mi doktorka vysvětlila, že mám teď 14 dní na to, abych byla v klidu, hodně jedla a z

4. týden - Vztahy a pohodička

Konečně jsem se odhodlala a tento týden věnovala vylepšování vztahů s lidmi z mého okolí. Respektive vylezla jsem ze své pohodlné ulity a vyšla ven. Kupodivu se mi zpátky ozvalo dost lidí, avšak... Za tenhle týden se mi povedlo sejít jen s jednou kamarádkou. I tak to ale bylo super a Eli se zdál být novým programem tak unesen, že se obávám, že z něj bude kavárenský povaleč :D Taky se u nás zastavila na celý den tchyně. Což bylo super, protože hlídání v ten den se opravdu hodilo. Navíc je to skvělá tchyně, se kterou se máme rády a můžeme si celý den povídat. Na večer přijel i tchán a my objednali pizzu. K velké radosti Eliho (jak to, že přijel děda tak i ta pizza). Jinak týden uběhl a já si toho ani nevšimla. Kromě vyřizování mateřské dovolené, shánění nějaký důležitých dokladů a vůbec se téměř nic nedělo. Jen včera, v sobotu, nám od rána nešla voda. Manžel volal na středočeskou vodárenskou a slečna/paní mu oznámila, že technici zjišťují závadu. Po hodině, kdy se ani na internetu

Nový blog

Abych toho letos měla málo, rozhodla jsem se, že přepíšu svoji domácí kuchařku... A proč to nepřepsat rovnou na blog?  No jo... Jenže to bude trochu problém se v tom vyznat.  Tak založím nový blog jen s recepty!  Kdyby jste se chtěli podívat, tak: blazniva-matka-vari.blogspot.cz

3. týden - Konečně procházka ve sněhu!

Pondělí, objednala jsem si nový telefon- haleluja! A prozatím se pokouším plnit své předsevzetí o komunikaci s lidma a komu jsem napsala a ozval se mi zpátky, tak to byla samá jobovka... Asi je pravda, že loňský i ten letošní rok dá zabrat vztahům. Úterý, ráno jsem volala k dětské doktorce, kvůli očkování a čekala jsem, ze řekne ať přijdeme v pátek... A co myslíte? Ještě ten den jsme šli (všichni tři pěšky) na očkování! Eli byl statečný, ale držel ho táta a Elimu asi chyběla nějaká útěcha a tak se rozplakal - poprvé. A taky dostal dvě masti na atopický ekzém. :/ Chudák po mě podědil, ale třeba se mu to spraví a bude v pohodě. Středa, hodně jsme si hráli a odpoledne zase šli pěšky do lékárny - vyzvednout masti. Jeho chůze se zlepšuje, dokonce mě celou dobu držel za ruku a nechtěl pustit. A přes přechody šel vzorově. Zastavil a koukal na mě, jestli můžeme jít. :) Mám pocit, že je zase nějak dospělejší. Čtvrtek, zastavila se u nás na dopoledne teta Monika s Davídkem. Bylo úžasný sle