Blackout
Dobře, tohle byl hlášený výpadek proudu. Ale začal už v půl osmé ráno a končil až ve tři hodiny odpoledne. Pro mého manžela nastala strašná chvíle, co budeme celý den dělat?! Vykulila jsem na něj oči a nechtělo se mi věřit, že se bojí zůstat se mnou a malým celý den bez televize a počítače a v tichosti. Na rozdíl od své drahé polovičky, já se těšila. Měla jsem připravenou knížku a věci na vaření. Na zem jsem roztáhla deku a těšila se, jak si s budou ti dva hrát a mě nechat dělat v kuchyni a číst si. Když jsem to manželovi vysvětlila, vypadal dost otráveně. A tak jsem ještě přidala ranní procházku do města na nákupy. To už bylo lepší. Mě se během téhle černé chvilky podařilo uvařit, dočíst knihu a rozhodnout se, že se vzdám počítače. Stejně chudák jen tak ležel na stole. Nezapnutý už nějaký ten týden. Když jsem chtěla na počítač, tak jsem šla k manželovi. Hudbu si pouštím přes usb ve věži. Takže proč ho vlastně mám? Ani hry už nehraju. A osobní věci? Jsme s manželem deset let,