Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2012

Chřipka jedna odporná

Obrázek
Vypadám a cítím se jako žvýkačka na podrážce běžcovi boty... prostě mi není nejlíp. A co jako těhotná můžu? hodně pít brát extra vitamíny obložit se zásobou papírových kapesníčků zachumlat se a odpočívat dát si jitrocelový sirup na kašel vzít si teplé boty a proužkované ponožky A díky tomu, že jsou Vánoce se můžu obklopit ještě i zbytkovým cukrovím...  Jedna dobrá zpráva: kromě toho válení a psaní na blog můžu konečně dopsat ten svůj rozepsaný příběh. ;) 

Vánoční přání

Obrázek
Jelikož jste všichni tak speciální a jedineční, mám pro vás jen jedno jediné přání, ať i Vaše vánoce jsou tak skvělé jako jste vy sami!  Veselé Vánoce vám přeje Calad

Těhotná jde do opery...

Obrázek
Od tchánovců jsem dostala k svátku kulturní zážitek. Chtěla jsem do opery. A dokonce si oba i zapamatovali, že miluju Pucciniho a tak koupili lístky pro nás čtyři na La Bohéme. Byla jsem šťastná, pře-šťastná, když mi to říkali a zbytek měsíců se modlila, abych do té doby nevyrostla z šatů. Co se čert nechtěl, samozřejmě že jsem ze šatů vyrostla. Mohla jsem si vzít buď večerní šaty, ve kterých vypadám jak mamutí noha a nebo standardní proužkované pouzdrovky a svetřík nebo sukni a svetr. Co se dá dělat, lidi mi musí odpustit, jsem těhotná a večerní róbu pro takové příležitosti nevedu. Nakonec jsem zjistila, že jsem si s tím lámala hlavu zbytečně. Do opery přišla dokonce i dívka (věk mezi 16-ti a 19-ti lety) ve zmačkaných kalhotách a růžové mikině s Mikeymousem... Chvíli jsem ji šokovoně sledovala. Nedokážu si představit, že bych někdy pustila svou dcerku takhle oděnou do divadla. Natož do opery! To bych ji raději nechala doma! Tohle si říkalo o fotku do módního pekla , bohuže

Proč mám ráda Vánoce...

Obrázek
Díky mnoha stěhováním a problémovému sourozenci se mi už v dětství změnil celý názor na Vánoce. Každé dítě se těší na dárky a já už od nějakých 10-ti let se těším na to až se pod stromečkem všichni sejdeme. Celá rodina! Byl to takový klidný den, neřešili se žádné potíže a problémy a jen se povídalo, koukalo na pohádky a pošťuchovali nás k jídlu, abychom neviděli Zlaté Prasátko. Dárky byl vítaný bonus a většinou jsme dostali jednu dvě hračky a věci praktické (oblečení, věci do školy a takové ty nepopulární dárky). A nyní jako dospělejší mám tyhle svátky ještě raději. Popravdě hon za dárky z duše nenávidím, ale beru to jako nutné zlo, abychom se sešli. Navíc mám to neuvěřitelné štěstí, že moje rodiče a tchánovci si spolu sedli a tak tyhle svátky trávíme všichni pohromadě na horách. Moje maminka je ve svém živlu, neboť nás může všechny pohostit. My ostatní máme radost, že jsme pohromadě. Bratr se těší, co dostane za dárky. Muž, že se na Vánoce může se svou sestrou zkoulovat. Tchy

Půlnoční premiéra Hobita

Obrázek
Napřed trocha té omáčky kolem... U nás v ...ehm... bývalém okresním městě (až do roku 1960) se konala první půlnoční premiéra. Je to šok a byla to vlastně první taková velká kino-událost pro celé naše město. A jelikož se to týkalo Hobita, jít jsem prostě musela. Možná si teď říkáte, v jaké pr... malé obci to asi bydlím, když se tu nekonají ani premiéry. Ale to se našeho malého městečka (necelých 16'000 obyvatel) musím zastat. Je krásné a udržované, máme vlastní fungující nemocnici (což je díky správě bývalého hejmatna opravdu zázrak), skvělého starostu, každoroční novoroční ohňostroj a město pořádá mnoho další zajímavých slavností a oslav. Jen do této doby bylo naše městské kino lehce historické. Proběhla u nás tedy rekonstrukce, na kterou částečně přispěl fond kinematografie. Někomu by se mohlo zdát zbytečné, vrážet peníze do takové blbosti jako je kino. Já si naopak myslím, že už to bylo třeba a je jen dobře, že i malá města mají svá malá kina. Ale to už končíme s omáčkou a vr

Léky na depresi

Obrázek
Podařilo se mi zjistit, co zabírá na stoprocent! Tedy aspoň u mě, ale třeba se inspirujete ;) 1. Setkání s kamarádkou, která je bez chlapa a "je jí tak mnohem líp", i když o dvacet minut později mi plakala na rameni, jak jí nebaví být singl. A zajímala se o to, jak jsem to zvládala já... Popravdě, nepatřím mezi emancipované typy žen nebo feministky. Já chlapa k životu potřebuju a nestydím se za to. Ale drbání a poslouchání, že někomu se taky nedaří skvěle, mě vždycky potěší a dodá chuť do života. Prostě v tom už nejsem sama... 2. Čokoládové bonbony. (Toffifee nebo ty z Neuhausu  a nebo ty marcipánovo-pomerančovo-čokoládové placičky z Bělehradu...) 3. Vana plná pěny. 4. Koncert Sarah Brightman, i když byl vyposlechnutý jen z YouTube.com 5. Jeden den bez hřebenu, telefonu, notebooku a strávený pouze v pyžamu s kakaem v ruce. 6. Vůně vanilky. 7. Nic nedělání s manželem. 8. Barevný lak na nehty. 9. Čisté a voňavé povlečení. 10. A nakonec čes

Zase kousek...

Obrázek
Postupně upravujeme náš domeček. Velmi opatrně a velmi pomalu. (A to je někdy na zabití, co si budeme povídat.) Důležitá ale je informace, že se stále snažíme to naše bydlení přizpůsobit nám. Proto přináším drobnou reportáž na téma "Rekonsturkce". (Ano, dětský pokoj jsme z mnoha důvodů odložili na dobu po-vánoční.)  O víkendu jsme tedy konečně sestavili kuchyň a obývací pokoj do stavu, ve kterém ji chceme zachovat. (Jen se musí ještě opravit stěny, vymalovat, udělat nová podlaha... Nehoupat! )  Proč mi moje kuchyň nevyhovuje?  Z mnoha důvodů, ač se zdá, že je v ní spousta místa, není to pravda. Je zde tolik hluchých a zabitých prostor a spousta kravin, které v životě nepoužiju, až jsme se s manželem oba naštvali. S vervou sobě vlastní jsme v sobotu ránu začali... Tudíž, plochu na bordel (nízký pult) , jsme konečně zrušili.  Otevřeli jsme přístup k topení, aby vytápěl místnost a ne linku.  Okno už je otevřené a v kuchyni je najednou víc světla! Přenesli jsme skří

Dohola!

Tak ne, dělám si srandu... Vlasy si, od poslední eskapády s extra krátkým sestřihem, pěstuji. Ale vždycky jednou za čas mi přijde ten můj střih nudný. Zná to každá ženská. Pak se jí v hlavě začne točit kolotoč: Zkrátit! ... Prodloužit! ... Nabarvit! ... Odbarvit! ... atd. U mě se ten kolotoč zastaví většinou u ofiny. Ano, chci jí, toužím po ní a umím si jí střihnout i tak, aby mi slušela... Jenže... Je to práce ji udržovat. Rovnat, foukat, zastřihávat... Ale ten můj střih to osvěží a navíc, stejně teď budu mít dost volného času, až nastoupím na mateřskou, že? :p Nastává tedy fáze lovení... Jak by měla vypadat moje ofina? Po hledání najdu cosi, co se mi líbí a zvládnu to sama. Když ne, nastává ještě delší fáze lovení dobrého kadeřnictví. Tady se většinou zaseknu a skončím s pomyšlením na ostříhání. Když zvládnu ustřihnout sama, většinou mě od koupelny s nůžkami, dělí pouze můj muž. Nakonec podvolí i on a ... Ano, ustřihla jsem si ofinu. A jsem s ní spokojená, jak dlouho mi t

Kinder Vajíčko sportuje...

Obrázek
O cvičení v těhotenství je kupa článků (jen se stačí juknout na strýčka Googla) . Všude se cvičení v těhotenství vychvaluje a musím říct, že se to zdá opravdu jako dobrý nápad (už jen kvůli tomu, že porod samotný se mi zdá, jako výkon podobný zdolání Mount Everestu) . Zároveň vám ale napíšou sporty, kterým se vyhnout a které je bezpečné dělat. Z těch které vám zbývají se mi chce plakat... plavání a chůze, popřípadě si najít cvičení pro těhotné. (o_o) Wow, to máme ale výběr! Máte se vyhnout nárazům a různým protahováním. Někde dokonce napíšou, že nesmíte posilovat břišní svaly. Někde vám doporučí i běh a jinde zase zakážou... Obecně si myslím, že ženy zvyklé sportovat před těhotenství mohou (pokud nemají žádné potíže!) pokračovat dál. Jen ohleduplněji. To znamená nejít do extrému a zbytečně se nevysilovat. Jako příklad můžu uvést svou tchýni, která při prvním těhotenství až do osmého měsíce předcvičovala aerobik (který není mimochodem vůbec doporučený naopak ho klasifikují jako neb

MTM: Znamení vlka

Obrázek
Dlouho, předlouho jsem se dívala na ten blikající kurzor na čisté stránce a přemýšlela, jak popsat veškeré pocity, které ve mně kniha zanechala. Je to těžké shrnout. Četla jsem původní fanfiction verzi a tahle druhá se mi líbí někdy víc ale určité pasáže mi tam trochu chybí... (To jen kvůli tomu, že miluju Eliaha, ale nikomu to na mě neprozraďte.)  Ono napsat pěknou a čtivou urban fantasy a neopakovat se, je trochu problém. Buď je to divná Agatha Christie, kde místo Hercula je sexy upír/vlkodlak/anděl. (V dnešní době převládá kupa upírů.) A nebo se pod tím schovává červená knihovna sem tam větší mírou působící jako parodie na zoofily/nekrofily (i jiné -fily) a občas tak přeslazená, že všechny víme, že takovýhle chlápci prostě neexistujou. MTM se povedlo něco, pro mě, zcela ojedinělého. Na začátku knihy pociťuji strach, který ve mě vyvolával doposud snad je Stephen King. Nad jinými pasážemi se červenám, jako kdybych si poprvé prohlížela obrázky z Kámasútry a jindy mám připitomn

Carrot cake as Mrkvový koláč

Vždycky na podzim na mě přichází období, kdy mám na mrkvový koláč neskutečnou chuť. Je to zřejmě dáno mou poslední dlouhodobější návštěvou Anglie. Byla jsem na jazykovém pobytu v hostovské rodině v Oxfordu. (Hostovská rodina byla jedna roztomilá šedesátiletá černoška, která vychovala šest dětí a přivydělávala si výrobou dortů.) Do školy jsem chodila pěšky, protože to trvalo jen 20 minut a cestou jsem si vždycky v pekárně kupovala snídaňo-svačinu. (I když jsem byla najedená z domova, Cathrine měla hrůzu z toho, že bych odešla z domu hladová.) Byl tam takový malý podchod, krámek se zeleninou a hned vedle pekárna. Když jsem tam přišla už asi po sedmé paní prodavačka se na mě usmála a čekala, co za perlu ze mě vypadne tentokrát. Když jsem stála u výlohy a rozmýšlela se, co ochutnat, nabídla mi svůj "carrot cake". S nedůvěrou jsem se na ní podívala a vysvětlila jí, že v naší zemi se mrkev dává snad jen do salátu a králíkům. Ona na to odpověděla, že když mi nebude chutnat, druhý d

21. -25. týden

Co se za tento měsíc událo? Vlastně nic. Dvě kontroly na gynekologii. Mnoho vánočních příprav. Změna práce. Pocit absolutního vymření zevnitř. Začneme těmi kontrolami. Jedné z nich se říká screening a každá těhotná dáma si jím v tomto období projde. Jedná se o zase takový ten ultrazvuk, při kterém se zjišťují genetické vady, kontrolují se orgány a podobně. Také, při troše štěstí, se dozvíte jakého pohlaví je vaše dítko. Jak už jsem psala, my budeme mít kluka. (A pokaždé když vidím nějakou dětskou reklamu v televizi jsem ráda, že nebude mít holčičku.)  Druhé vyšetření, kolem 24. týdne, je obyčejné s tím, že vás pošlou na OGTT (orální glukózový toleranční test). To znamená, že půjdete hladová do nemocnice, kde vám vezmou krev a dají vám vypít "rozteklou citronovou zmrzlinu" a po dvou hodinách vám krev vezmou podruhé. Výsledky se porovnají a pomocí nich se odhaluje takzvaná "těhotenská cukrovka". Mě se tenhle test podruhé naštěstí vyhnul. Prošla jsem si jím předběžn

Těhotenský pás: Nutnost nebo módní doplněk?

Obrázek
Tomu nadpisu jsem neodolala, asi už moc koukám na televizi! :)  Ale co se týče těhotenského pásu, slyšela jsem mnoho vychvalování i mnoho stížností, že to nepomáhá a je to vlastně "blbost". Každý, kdo měl kdy potíže se zády, si jistě právě teď klepe na čelo. Cokoliv, co trochu podepře páteř a pomůže držet kosti na svém místě, nemůže být blbost. Samozřejmě záleží na tom, kam si ho půjdete koupit. Zda-li do lékárny nebo do obchodu s oblečením . A řekla bych, že pro nás břichnáče v zimním období je užitečný z více důvodů: podpírá rostoucí bříško a tím pomáhá ulevit od bolesti zad  zpevňuje a drží záda rovně  chrání bříško před velkými otřesy v zimně chrání před studeným vzduchem  dá se snadno nastavit na jakékoliv bříško  Samozřejmě záleží na každé budoucí mamce, jestli to uzná za vhodné. Z mého pohledu je ale důležitým doplňkem, protože záda mě přestaly bolet až po roce cvičení jógy a kdyby měly zase začít... no raději bych vyskočila z jedoucího vlaku. 

"Užívej si těhotenství..."

Je to zvláštní spousta lidí mi tvrdí, jak se měním, ale já to nějak extrémně nevnímám. Roste mi břicho, což zrovna nepůsobí nějak esteticky a rostou mi prsa, což mi zase úplně nevyhovuje... A když už jsme u té estetické stránky, také jste slyšeli o tom, že žena si má své těhotenství užívat? Tuhle blbost slyším ze všech stran a přívlastky jako "nejkrásnější období života" se na mě také hrnou ze všech stran. Proboha, kam na to ty lidí chodí?! Dobře to otěhotnění byla sranda. Ale popravdě, to se dá dělat i bez následků. Abyste mě ale špatně nepochopili, nelituji rozhodnutí mít dítě, jen nechápu, jak si někdo tenhle stav malomocnosti může užívat?! V prvních měsících je vám tak zle, že se nedokážete podívat na žádné jídlo. Ty šťastnější z nás pouze vyhodí všechno, co sní. Ihned víte, že nesmíte pít alkohol, ale většina vašich známých a příbuzných tuhle radostnou novinu zapije. Takže se díváte na opilou bandu lidí a říkáte si, co tam k sakru děláte! Když už vám začne být lí

Týden

Už pár měsíců mám zvláštní pocit. To ten, že celý týden vypadá nějak takhle: Neděle večer > Pondělí ráno > Pátek odpoledne > Neděle večer.  Problém nastává, že jsem vážně unavenější a otrávenější. Je to podzimem a je to tím, co všechno mě pronásleduje. Vlastně ne přímo mě, ale lidi kolem mě. Jsem vrba a nevadí mi to. Jsem ráda, že mí přátelé vědí, že tu pro ně jsem a vyslechnu je a nabídnu jim rámě. Jenže já už to nikam jinam nepouštím. Tudíž jsem vrba, ale ne drbna. Což by bylo asi lepší. Věci, které mi někdo soukromě řeknu neposílám nikam ani je neřeknu manželovi. Prostě mi to nepřijde vhodné, když mi někdo svěří svou bolístku a já jí mám s někým jiným probírat? Ne, nelíbí se mi to a proto to nedělám. Musím nějak a rychle přijít na způsob, jak to ze sebe dostat... Nebo se brzy zblázním... A chudák malý indián bude nervóza... Proto dneska půjdu - konečně zase - na jógu nebo jen na procházku. Prostě dneska je podzimní pondělí...

Striová víla

Obrázek
Za každou těhotnou dívkou či ženou se jednou přijde podívat hrozivá Striová víla!  A teď trochu vážně... Strie, asi každá jsme o tom slyšela a asi každá tak trochu doufáme, že se nás to netýká. Jenže pokud otěhotníte začíná se vás to týkat, navíc můžete k tomu mít i rodové pre-dispozice. Takže pokud jste na tom tak dobře jako já a vaší mamince kůže popraskala, asi se tím budete trochu víc zabývat.  Všude vám řeknou, že nemáte přibírat moc, hodně pít a mazat. Mazat ale čím? Na trhu existuje nepřeberné množství všech možných krémů a kdo se v nich má vyznat. (Pokud máte dobrou lékárnici, poradí vám. Pokud ne, budete lovit na internetu.)   Už jsem trochu lovila a nějaké krémy jsem i dostala a tak ten lov trochu usnadním.  (Ceny jsou uvedeny odhadem, protože co obchod to jiná marže.)  Můj odzkoušený žebříček Top produktů:  1. Elasti-Q  Prodávají se dva typy. Original a Exclusive. Vůně je příjemná a rozpatlávání je podle mě trochu tužší, ale pořád v pohodě.  Cena

Je to...

Obrázek
Krásná zpráva se k nám donesla... Napřed tedy trochu z anketních otázek, první byla: "Kluk nebo holka?" Pro kluka tu máme celých 80 % všech hlasů. Pro holku pouhých 20 %. Ten ultrazvuk, který se provádí od 20-22-tého druhé týdne je opravdu velmi podrobný. Řekla bych podrobnější jak ten první. Miminko si při něm změří a hledají se poruchy v orgánech i na kostech. (Ten svět moderních technologií je vážně úžasný!) A zároveň se při něm můžete dozvědět, jakého pohlaví to mimčo je. Teď druhá anketní otázka: "Chceš to vědět a nebo ne?" Jediný z dotázaných, který mi řekl, že to vědět nechce, byla moje babička... Nakonec to nevydržela a se slovy: "Stejně by mi to někdo řekl, tak co to je?" S potutelným výraz na tváři jsem se ještě jednou zeptala, zda to chce doopravdy vědět. Takže z tohohle průzkumu mi vyšlo, že 100 % lidí to vědět chce, pokud je tu ta možnost. A když už se oháním těmi procenty, tak my to víme na 99,9 %

Halloween se kvapem blíží

Obrázek
Slavíte Halloween? Nebo dušičky? Nebo je to pro vás úplně obyčejný den? Vím, spousta lidí bude říkat: "Fuj, tohle poameričťování českých svátků..." a podobně. Na svou obhajobu musím ale uvést, že to může vypadat, jako že slavím Halloween, ale já si ten den prostě pustím staré horory ( Frankensteina , Draculu , Vránu ) a Nightmare before Christmas , pozvu si pár přátel  ( masky jsou dobrovolné ) a pijeme, jíme a povídáme. Na okně mi hoří svíčka, aby duše našich předků našly cestu domů a za oknem mám několik větviček, aby se zlé duše k nám domů nedostaly. (Což je původní zvyk.) A svíčku udržuju od Halloweenu až k dušičkám, kdy chodíváme na hřbitov. U nás doma žádného Jacka nenajdete, najdete tu ale kupu různě-barevného jídla a sladkostí. Sousedovic děti k nám pro koledu nechodí a myslím, že než někdo přijde bude to trvat dlouho. My o těchto podzimních dnech s láskou vzpomínáme na naši rodinu a na ty, kteří nás opustili. S rodiči a přáteli si vyprávíme historky a

23. Bondovka: Skyfall

Obrázek
  "Daniel Craig je zpět jako Agent 007 v nové, v pořadí již 23-té bondovce s názvem SKYFALL. Tentokrát bude Bondova loajalita vůči M (Judi Dench) vystavena nelehké zkoušce, když ji začne pronásledovat její vlastní minulost. 007 musí vystopovat a zneškodnit narůstající hrozbu, ať už ho to stojí cokoliv." Tak zní oficiální text distributora, co nás ale čekalo v kině? Napřed bych chtěla říct, že na film jsem se těšila. Už od dětství miluju Bonda a první kniha, kterou jsem z bondovek četla byl Goldfinger. ( Potají a pod peřinou, když jsem knihu ukradla z dědovi sbírky. Bylo mi asi tak deset let a prarodiče se domnívali, že na takové knihy jsem příliš mladá, proto ta krádež .) A teď tedy film sám o sobě... Úvodní pasáž nabízí akci přesně ve stylu bondovek. Rychlé, neomylné jednání agenta 007, pronásledování a konečný šok. (Nechci tu moc spoilerovat, aby si ten film užili i ti, co jej ještě neviděli.) Píseň od Adele a její začlenění - jedním slovem dokonalé! Celý ten začáte

Co na víkend?

Jelikož jsem unavená a momentálně i finančně vyčerpaná, blíží se Vánoce a tak šetřím na Ježíška, proto jsem se rozhodla zjistit, co dávají v televizi a co by stálo za shlédnutí. Pátek:  20:15 - HBO - Černá labuť  21:45 - ČT2 - Gigi  22:55 - Prima Family - Apollo 13 Sobota:  12:30 - Nova - Škola základ života 14:43 - ČT1 - Děvčata, nedejte se! 15:25 - Nova - Zathura: Vesmírné dobrodružství  18:20 - HBO - Zdrojový kód  20:20 - Nova - Dobyvatelé ztracené archy 21:45 - ČT1 - Podraz  22:45 - Prima Family - Rallye smrti  00:00 - Nova Cinema - Černá Dahlia  Neděle:  18:25 - HBO2 - Fair Game 20:00 - Nova Cinema - Porota 20:10 - HBO2 - Sucker Punch 20:20 - Nova - Nevinnost 22:15 - Prima Family - Skála 23:10 - Nova - Přeber si to znovu!  00:25 - ČT2 - Noc oživlých mrtvol  2:25 - HBO2 - Voda pro slony Přeji příjemný víkend, plný krásných zážitků a abyste ho neproseděli jen u televize...

20. týden

Tento týden se nese na vlně velké únavy, neustálého drobného žďuchání a rostoucího pupku. (Už teď vím, jak bych vypadala, kdybych k obědu jedla děti!) Konečně na mě ale začíná být vidět to těhotenství. (I když se ho před většinou svých zákazníků snažím utajit.) Bohužel, si ale myslím, že to teď spíš víc připomíná, jako kdybych byla milovník knedlíků než mom-to-be. Takže většina lidí, si ještě tak dva měsíce (doufám) bude myslet, že jsem jen vyžraná. Ta horší část je ta, že jsem pořád unavená. Chce se mi spát a už jsem se přistihla, že jsem usnula i při čištění zubů. (A tuhle zkušenost nikomu nepřeju...)  Doufám, že už se mi brzy vrátí zase energie a já nebudu vypadat jako zombie. To, co mi ale dělá radost, je ta rybka v břiše, která se ozývá čím dál tím víc častěji. Dokonce už se těším na ty pořádně žďuchance a ne jen tohle kraulování.

Důvody k emigraci?

Někteří lidé se neustále snaží mě přesvědčit, že emigrovat v dnešní době, je nejlepší volbou pro naše děti. Ať se nad tím zamyslím, jak chci, je to protimluv a hloupost. Česká Republika je nádherná země se skvělou kulturou a mnoha výtečnými lidmi. Bohužel v posledních letech na nás začíná dopadat naše vlastní nátura a ta se přestěhováním do jiného státu nezmění. My Češi jsme si zvykly místo boje, posedávat u piva a nadávat, jak se nám tu blbě žije. Místo toho, aby jsme jasně dali najevo svůj názor. (A teď nemluvím jen o volbách do krajských zastupitelstev, ale i o hloupostech jako je nakupování jídla či oblečení.) Řekněte, kolik znáte lidí, kteří by se zabývali tím, co dělá naše vláda? Víte, co se projednává poslední dobou v senátu a poslanecké sněmovně, řekněte, víte co vůbec tyhle instituce pro stát a pro občany znamenají? Není problém jen ve vládě, v korupci a v dalších věcech... Je problém v nás. Zvykli jsme si nadávat a potichu šoupat nohama. Jediný, kdo se naučil v naší krá

Čištění mikrovlnky

Obrázek
Mám zaručený, leč trochu voňavý, způsob čištění mikrovlné trouby. Je to jednoduché, fungující a vcelku levné. Potřebujete:  větší misku hrnek octa  hrnek vroucí vody  hadřík a zasviněnou mikrovlnku  Pak stačí vše smíchat a na deset minut nechat "vařit" v mikrovlnce. Po deseti minutách průběžného větrání, stačí vlhký vnitřek utřít hadrem. Veškeré nečistoty a mastnota se díky octu narušili a nemusíte ani moc drhnout a mikrovlnka vypadá zase jednou skvěle.

Velký úklid a jak na něj

Obrázek
Sem tam mám pocit, že můj život se odehrává v nějaké krabičce, která je zavalená věcmi. Všude kam se podívám, vidím věci, které je třeba uklidit, vyřídit, vyhodit... a ono to prostě vždycky po chvíli přestane bavit. Mě tenhle odpadkový koš nebaví už dlouho. Věci u nás doma fungují tak, že se uklidí někam, kde nejsou vidět. Tudíž věci nemají své místo a nebo majitelé těch věcí (mě nevyjímaje) jsou příliš líní, aby je dali na své místo. Tím se dostáváme k míře mé trpělivosti, která je se zvětšujícím se bordelem menší a menší. Proto nastupuje na řadu věc zvaná  seznam . (Někdo láskyplně říká i [:tůdů list:], ten se však u nás neuchytil.) Většinou můj seznam vypadá tak, že ho napíšu, upravím a připravím a předložím ke konzultaci manželovi. (Zní to složitě, ale je to taková moje zastrašovací technika). Ten kriticky zkoukne, při prvních kapkách potu na čele a protočení očí vím, že jsem ten seznam napsala dobře, a následně se dohaduje do kdy, že to chci udělat. Mou odpovědí vždy bývá, co

M.T.Majar: Hot Boys

Obrázek
Včera se na české literární scéně udála obrovská věc. Kniha, která se dala sehnat do včerejška pouze jako e-book se konečně dostává i na police našich knihkupců!!! O čem to mluvím? O knize ze světa striptérů... tedy vlastně o knize o životě jednoho striptéra. Chrise... Recenze na knihu napsaly jiné a raději zde uvedu odkazy: My world of books Fantasya Renčina červená knihovnička Naše knihovnička Co můžu říct za sebe?  Kniha je neuvěřitelně vtipná a scény jsou neuvěřitelně uvěřitelné. Četla jsem ten příběh dvakrát a pokaždé tam našla něco jiného a nového. Na to, že se jedná o červenou knihovnu (což nikdy nebyl úplně můj šálek čaje) je to perfektní kniha. A věřím tomu, že se nebude líbit jen ženskému čtenářstvu a že muž, který se odhodlá a přečte, tak litovat určitě nebude. Takže za mně čtyři krásné a zasloužené hvězdy!  Ještě zbývá uvést autorčiny stránky  a pozvánku na slavnostní křest knihy. 

Průběh do 20-tého týdne

Obrázek
Od pátého týdne (přesněji 5+5) mám potvrzené těhotenství. Je zajímavé, že do té doby se mi nic zvláštního nedělo. Jediným příznakem, že něco je jinak byla již výše zmíněná závrať a přidala se k ní naprostá nechuť nosit podprsenky. Ne, že by mi tak rychle vyrostly prsa, ale objevila se bolest nebo spíše nepříjemný tlak doprovázený svěděním. (Původně jsem to přikládala soli z moře, po návratu domů už bylo zřejmé, že jen tím to nebude.) Klidu a pohody jsem si užívala do nějakého devátého týdne. Pak nastoupila údajná ranní nevolnost. Opravdu nechápu proč se říká ranní, když já se nebyla schopná podívat na jídlo celý den. Nakonec jsem byla nucena vynechat veškeré maso, mléko, vajíčka a cokoliv, co obsahovalo bílkoviny. Mělo to docela zajímavý účinek. Většina žen z mé rodiny při těhotenství nabrala a nabírala i pouhým dýcháním. Já do 12-tého týdne sundala 3 kg. Ne že by mi to vadilo. Nejsem drobeček, jsem normální ženská, na které je sem tam víc tuku než by asi mělo a proto představa, že

Cookies

Obrázek
Máte rádi cookies? Vždycky když mě chytne splín nebo podzimní deprese udělám cookies. Nevím proč, ale ta kombinace ještě teplé sušenky a kakaa mě dostane do pohody. Ale trvalo mi dlouho než jsem objevila ty "nejlepší" a abych vám ušetřila trochu času podělím se o recept. 370 g polohrubé mouky 250 g másla 220 g cukru 2 velká vejce vanilkový cukr 5 g kypřícího prášku (přibližně půl pytlíčku) 360 g čoko-lupínků a pokud neseženete tak hrubě strouhanou čokoládu (můžete udělat i tří barevnou variantu hořká-mléčná-bílá po 120 g) Všechno smícháte dohromady, těsto je hutné a lepkavé. Připravíme si plech a pečící papír, pomocí lžíce naházíme bochánky na plech a uděláme velké rozestupy. Protože bochánek se rozpeče do placičky. Tak ať se vám nespojí. Pečeme v troubě na 190°C přibližně 10 minut. Cookies jsou světlejší a teplé se rozpadají, takže z plechu je sundavejte opatrně. Až mě zase chytne trudomyslnost, vyfotím a přidám fota! Mám jen jednu konečnou...

Dan Brown: Ztracený symbol

Obrázek
Od pana Browna jsem četla více knih. Samozřejmě šifru, ale také Anatomii lží a Digitální pevnost. A u mě Ztracený symbol trochu pokulhává. Zdá se, že pan Brown začal více myslet na čtenáře a z chudáka Langdona v určitých situacích udělal úplného trubce. V mnoha situacích byla knížka předvídatelná a snadno odkladatelná.  U předcházejících knih prostě nešlo jen dočíst kapitolu nebo stránku a odejít a hledět si svého. U symbolu to jde, někdy od půlky, docela v pohodě. Začátek má skvělý nádech a čte se skoro sám. Začíná (u Browna kupodivu) únosem Petera Solomona (ano, v češtině mu určitě budou říkát Petr Šalamoun), který je blízkým přítelem - skoro otcem, Langdona a zároveň i vysoce postavený zednář. Později se dozvídáme, že Langdon byl do Washingtonu povolán jeho únoscem, aby mu cosi našel. A tím by měla začít úžasná honička po hlavním městě Spojených států.  Správně jste četli "by měla". V mnohých situacích se prostě luštění symbolů odehrává tak polopaticky, až js

Těhotenské oblečení

Sice ještě nerostu, tedy ne zřetelně, ale takové těhotenské kalhoty beru jako nutnost. Proč? Protože, když si obléknu normální kalhoty chce se mi neustále chodit na toaletu. Trička a šaty takový problém nejsou. Ale kalhoty? To už je trochu komplikace... Doufám, že teď mluvím za většinu žen, ale než si něco vyberu trpím. Trpím nad barvou, ušitím, padnutím a svlékáním či oblékáním (podle toho, co jde hůř). Nepatřím, podle mého muže, k normálním lidem, kteří si jdou koupit oblečení. Vypadám spíš jako komisař u policie, který se tu dotyčnou věc snaží vyslechnout a zjistit o ní naprosto všechno. Proto i když jsem šla vybírat kalhoty, tak manžel protočil oči, vzdychnul, utrápeně přikývl a skoro se svěšenou hlavou šel se mnou. Pak jsme zjistili, že těhotenské oblečení je vskutku problém. Nejen pro mně. Obvykle nakupuji v obchodech: Reserved Promod Orsay C&A Camaieu HM Pouze HM a C&A mají v obchodech i těhotenskou módu. (Jsem docela ráda, že teď nikdo nemůže vidět, jak se

Dětský pokoj

Obrázek
Všimli jste si zvláštního jevu v navrhování interiérů  pokojů? Nevíte co mám na mysli? To, že když se začnete porozhlížet na síti po nějakých zajímavých interiérech, tak se zobrazí buď:  za a) super moderní  nebo za b) super kýče  Nechci ani jedno! Chtěla bych pro své dítko milý a krásný pokoj, ve kterém by si mohl/a hrát a které by nemělo moc ostrých hran a nevypadalo jako z katalogu Ikea. (Nic proti, nakupuju tam ráda a už mám vybraný takový malý kobereček před postýlku. Ale celý dům zařízený v tomto stylu mít nechci.)  Co mi tedy zbývá? Mám jeden pokoj a ani jeden nápad. Pustím se do lovu a budu hledat vhodný kompromis. Ono, když ani nevím jakou barvou chci pokoj vymalovat, tak to bude těžké. A můj muž na mě neustále tlačí, ať už si konečně vyberu aspoň tohle!  Chápu ho, ale... ono to vážně nejde... Vždyť ani nevíme, jestli je to kluk nebo holka?!  Kdo může poradit, je vítán!  Vítáni jsou tedy všichni, i ti, co si lámou hlavu nad tím samým. 

Pátek třináctného

Obrázek
Poslední pátek třináctého byl mým šťastným dnem. I když do té chvíle jsem si to nemyslela. Šla jsem ke své doktorce s divnou smyčkou utaženou kolem žaludku a kolena se mi třásla. Jsem zvláštní typ člověka, když se něčeho bojím, většinou vtipkuji. A je jedno čeho se bojím a jak moc. Takže většinou vtipkuju tak 20 hodin denně, pět až šest dní v týdnu. Povedlo se mi rozesmát sestřičku a pak i doktorku, když na ultrazvuku ukázala takové divné kulaté cosi a řekla něco ve stylu: "Tak gratuluji, těhotenství můžeme potvrdit." Pořád ještě patřím k té mamince, která si myslí, že se touhle větou můj svět nemění. A myslím si to i teď, v 19-tém týdnu těhotenství. Já jsem stejná, jen věci kolem mě se neustále mění a já jsem nucena na ně reagovat. Kupříkladu: na mé kamarády, kteří se mě snaží chránit před ostaními lidmi na mého muže, který se zavřel do ložnice pro hosty a tvoří nám novou ložnici s dětským pokojem na rodiče a tchánovce, kteří se mě snaží vykrmit (protože podle nic

Když se něco může...

Obrázek
Na pravidelné lékařské prohlídky jsem si zvykla. Zní to divně, ale je to tak. To, co mi ale vždycky vezme odvahu a chuť do života, je zubař. Od svých 13-ti let si chodím k zubaři pro odměnu a pochvalu. Teď co jsem těhotná, tak se mi objevil kaz. (Mimochodem slyšeli jste, že kazy jsou údajně nakažlivé? Přijde mi to jako blbost, ale od teď manžela preventivně hlídám, jak si bude čistit zuby!) Horší než kaz je to, že mi napadl nerv. Moje zubařka je nejmilejší osoba na světě a mám jí ráda. Když mi ale drkla do toho nervu, chtělo se mi vraždit. Veškerá má, už tak špatně udržitelná, dobrá nálada zmizela a mně zůstala jen strašná bolest v puse. Na jazyk se mi drala slova jako: "Pryč s tím zubem!" a podobně. Vydržela jsem až do konce. (A to, že tam za 14-dní musím znova, jsem odsunula hluboko do podvědomí.) Následující dny však byly utrpení. Jako těhotná nesmím vlastně nic na bolest než jen paralen. (Co si budeme povídat, i hašlerky by zabraly spíš než tento všelék.) Obvo