Bláznivá matka

Mám pocit, že v dnešní době se nejvíce rozvíjí prázdné tlachání a nepravdy a polopravdy. Důležité je něco říct. Na obsahu a formě podání vlastně nezáleží. A to ani vůči sobě samým. Jsem smutná, když slyším jak někdo sám sebe schazuje a nebo to dělá někomu dalšímu. "Jsem nešika." "Koukej co děláš ty trubko." Víte, snažím se sama sobě zavést takové krásné pravdilo. Říkej co myslíš a mysli, co říkáš. Naše mysl je neuvěřitelně mocná zbraň. Když o sobě budete přemýšlet, jako o člověku, který nic neumí a nic nedovede, co myslíte? Zvládnete vše? Zkuste se tenhle týden zamyslet nad tím co a jak a komu říkáte. Zkuste být co nejupřímnější a opravdoví k sobě i ke svému okolí. Přemýšlejte, co říkáte a jak to říkáte. Jak mluvíte s rodinou, s přáteli i se zcela cizími lidmi.

Snažte si všímat lidí kolem sebe. Kolikrát i úsměv a zeptání se souseda na to jak se má může mnoho změnit. Čokoláda na nervy do práce, když jste všichni pod tlakem, je kolikrát lepší než třídenní teambulding. A nedělejte tyhle drobnosti jen pro ostatní ale i pro sebe. Večer si napustit vanu a pustit si naplno oblíbenou hudbu...  Zásadní je být všímavý a ohleduplný a neočekávat nic nazpět.

Taky jako já máte určitě plný telefon i počítač fotek, které jednou (až bude čas) vyvoláte a uděláte fotoalbum... Vrhněte se do toho hned. Po malých krůčkách. Přizvěte i děti a partnera. Může to být i zábava na pár dní. Vybrat fotky do alba. Nechat je vytisknout. Vybrat foto-album. Vytvořit popisky... Společně strávená chvíle, která se počítá. Vzpomínání na výlet nebo na první krůčky. Historky z podsvětí, vašich bezdětných já...

I když se to nezdá, někdy je velmi důležité vyrazit ven a pobavit se s někým jiným. S někým koho moc často nevídáte ale dokážete si s ním/ní vyprávět celé hodiny. Nebo si vyrazit do divadla nebo do kina. Prostě jednou za čas si udělat čas i na přátele. A pokud zrovna musíte šetřit, tak je pozvěte k sobě domů na kávu a na sušenky! Taková chvilka s jinými lidmi vás dokáže nabít energií na několik měsíců dopředu (ale je dobré ji udržovat a nevyčerpávat.)

...že to tu trochu uvadá. Ale mám pocit, že to co se u nás děje nového, bych někam zapsat měla. Přece jen to byl i důvod proč jsem založila tento blog. Tady jsem o tom ještě nepsala, ale příští rok se už těšíme na nový jarní přírůstek do rodiny. Dítko s číslem 3 by se mělo narodit na počátku března. Po počátečních depresích (které způsobila moje vlastní hlava a otázky, které se neustále dokola opakovaly) a necelých třech měsících nevolností a pocitu, že je něco špatně, se vracím zpátky do svého normálního stavu. Tohle těhotenství tedy trpím dost křečemi v břiše a z nějakého důvodu nemůžu brát magnesium, protože z něj zvracím. Běhat jsem přestat musela, právě kvůli křečím a nevolnostem. Což zase nepomáhalo mé psychice. A v těch chvílích, kdy jsem se prostě potřebovala někde zavřít a potichu vyplakat, jsem se musela starat o kluky. Jinak kluci se těší a neustále mění zda chtějí holku nebo kluka. Fanda chtěl napřed Vojtíška, pak malou holčičku a teď je zpátky u kluka. Elda chtěl k

Nemyslím si, že bychom coby dospělí na svou hygienu nemysleli. Mám teď namysli tu správnou hygienu učit i děti. Buďte důslední a naučte své děti dokonalé osobní hygieně. Budou zdravější a jistější. Osobní top 10 + jedno zamyšlení: 1. Pravidelné sprchování a koupání Od hlavy až po palce u nohou. 2. Mytí obličeje 3. Čištění zubů Aspoň dvakrát denně. 4. Deodorant U malých dětí zbytečné ale existují přípravky šetrné, které mohou používat ty starší. A které nepotlačují tvorbu potu, což je nebezpečně i u dospělých. 5. Vždy mít čisté oblečení. 6. Zastřihávání vlasů. Cca každých 8 týdnů. 7. Stříhání nehtů. 8. Mytí rukou mýdlem. 9. Naučte je uklízet nepořádek a pomáhat při úklidu. I tak dvouleté dítě si dokáže dokonale poradit s košťátkem a lopatkou. Tříleťák umí perfektně podávat věci z myčky a nebo třídit příbory. 10. Kýchání a kašlání do kapesníku nebo v akutních případech do lokte. Nikdy do dlaní!! Napadá mě, že bych se tu měla zmínit i o tom, že děti by měli v