Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2014

52. týden - Poslední v roce 2014

Nám začal podivně. Ráno jsem šla k doktorce a ta mě uvrhla do stavu před-rizikového. Podívala se na mě, velmi mile, a řekla, že kdyby nebyly Vánoce pošle mě raději do nemocnice. Manžel byl z toho ze začátku trochu v šoku, pak mu ale došlo, že mě teď může doma ze všeho vypustit... (kromě balení dárků) a začalo ho to těšit. Větu: "Počkej, já to udělám." Z duše nenávidím. V úterý přijeli moji rodiče i s babičkou a tak nám začaly ty opravdové Vánoce. (Jen pořád nevím jestli to myslím ironicky nebo ne.) Nic mi nedovolili, až na to válení se. Ve středu už konečně nastal Štědrý den. S manželem jsme si popřáli krásné svátky, ještě v posteli a pak už to začalo. Babičky s Elim ozdobili stromek, děda odpočíval a my s mužem začali připravovat jídlo. Muž ač tvrdil, že mám odpočívat mě neustále něčím zaměstnával. Mě to přišlo vtipný, ale večer když jsem si do něj rýpla, jsem dostala vynadáno, že jsem mu neřekla, že si chci odpočinout. Čtvrtek jsme strávili u Zlatých rodičů. Kde byla

Tajemné F.

Od prosince má Duch nejen jméno, ale už se i ví co by měl být. Jméno vybral muž a vlastně se i hodí a to převážně proto, jak jsme s doktorkou přišli na to, co bude zač. 22. prosince jsme měla plánovaný ultrazvuk. Doufala jsem, že bude vhodná příležitost se optat dr. na to jestli už bude možné zjistit, zda to bude kluk či slečna. Nakonec jsme dlouho řešili úplně jiné věci, které se týkaly zdraví a prospívání plodu. Pak si doktorka vzpomněla, že minule jsem se ptala a nic jsme nezjistili, tak rozhodnutá udělat mi aspoň trochu radost si na dítko posvítila. A po deseti-minutovém pátrání jí prcek zamával. Ano, je to jisté. Budeme mít kluka. :) Pro vás bude prozatím znám pouze jako tajemné F. Až se narodí odtajníme jméno :)

Vánoční přání

Mé přání ve sváteční čas vánoční je úsměv, co každého potěší. Lásku v srdci rozdávejte a nikdy s ní nešetřete. Pohodu si užívejte. Děkuji Vám za vaši přízeň!

21. měsíců

Eli se začíná rozpovídávat. Všechno co slyší opakuje a je vidět že velmi dobře rozumí. Jediné co kazí dojem z tohoto měsíce je jeho ne-sekvence. Na všechno odpovídá ne. A to kolikrát i ze spaní až se s pláčem probudí. A trvá dlouho než se uklidní. (Tuhle v noci hodina a půl než znovu usnul.) Taky se naučil skákat, obounož. Jinak co se spánku týče nějak se to poslední tyden zhoršuje. Nevím jestli je to změnou v domě nebo čímkoliv jiným, ale je to rozhodně vysílující. Nakonec jsem objevila příčinu nespaní, je to přemíra cukru. Takže babičky a veškeré příbuzenstvo dostalo zákaz dávat Elimu bonbóny.

Prosinec

Měla jsem zaučovat a co myslíte? Nezaučuji, ale do práce chodím, jsem zvědavá, co budou dělat až jim řeknu, že už jsem na mateřský, tak ať si to v práci vyřeší jak chtějí... Ne, tak drsná nejsem a zřejmě ani nikdy nebudu, ale sní se o tom krásně. V úterý u nás padal první sníh a s ním se mi udělalo moc dobře na duchu. I když už není světlo mám strašně ráda tohle období prvního sněhu. Je to pro mě to nejúžasnější období v roce. Lehceto venku štípe do tváře, všude je cítit uhlí (i když nechápu odkud, když tu všichni mají plynové kotle :D) a do toho se z nebe snášejí malé různorodé vločky... Prostě miluju! Ve středu měli dorazit kominíci a co myslíte, dorazili? Správně, dorazili k velké radosti nás všech. V pátek jsme jeli konečně navštívit mé rodiče na hory. A když jsme se vrátili začali nám krušné chvilky. Eli v neděli jen co na chvíli usnul, tak začal zvracet. A když už v noci klidně spal, tak jsem začala zvracet já. Tudíž nový týden začal opravdu stylově. V úterý se k nám ze soli

21 - 27 tt

Zápisky vznikají od 20.října do 7.prosince. 21. týden Další pravidelná těhotenská kontrola . Tentokrát i s ultrazvukem a tak jsem se pochopitelně těšila, že se konečně dozvíme, co to v tom břiše roste. Doktora začala měření a frnk... dítě zmizelo, pak i po druhé. Doktorka uvěřila, že je to čiperka a hned jak to šlo. Pak se zeptala, jestli chceme vědět pohlaví, uvnitř mě proběhlo rychlé rozhodování, jestli to chci vazne vědět. Nakonec jsem vyhrkla ano. Přece jen dlouho se rozmýšlet nedalo. A z ordinace jsem odcházela s ničím. Je to pořád dítě nebylo možné určit zda je to kluk nebo holka. Máme jen tak 30% šanci. Holt si budu muset počkat do porodu. 22. týden Začínám šílet kolem pohybů. Proč se nehýbe? Hýbalo se dneska? A pak nastává další sada otázek. Nehýbe se nějak často? Je normální, že je navalené takhle na straně? Vážně mám trochu pocit, že začínám šílet. A to se snažím držet se nad vodou a nenechat se tím nějak rozhodit. Na to jak jsem si do nedávna říkala, že si vlastně ani

Krbovky

Mám z toho takovou radost, že to musím napsat! Konečně po všech útrapách máme krbová kamna a můžeme v nich topit. :) Včera jsme měli první zkoušecí zátop a bylo to super! Už jen zaštukovat, přesvědčit manžela o správné barvě, vymalovat a koupit ohrádku. A obývací pokoj bude už dokonalý.... téměř O_o Foto samosebou dodám, až budu mít buď počítač a nebo mobil. Ohraná písnička, ale stále stejně pravdivá.

Listopad

Listopad začal krásně víkendem. Všichni jsme byli zdraví ale nějak unavení. V sobotu k nám měla přijet návštěva a ta se odpoledne i ukázala. Proto i přes dopolední uklízení hraček a vysávání se nám docela vydařila. V neděli jsme vstávali do hnusné a neprospustné mlhy (Znáte Válku s mnohozvířetem ? Vždycky když je takhle hnusná mlha, vybaví se mi tahle knížka.), která se držela celý den. Až jsem se rozčílila a rozhodla jsem, že pojedeme do Metropole a já si koupím kozačky. Samozřejmě jsme zapadli do prvního krámu a já v půlce tak otrávená, že jsem se rozhodla koupit ty, které mi nejmíň vadily a byly teplé. Zajímavé bylo, že mlha skončila těsně před Prahou a tak jsme se aspoň pokochali pohledem na krásné sluníčko a modrou oblohu. A já od pondělí nastoupila zase do práce. Nemusím říkat, jak mě to nebaví a unavuje. Čím více postupuje moje těhotenství, tím méně se mi chce do práce. Tedy buď těhotenství a nebo zhoršující se počasí. Vážně nevím. Ještě před pár měsíci jsem byla ráda, že mám

20. měsíců

Pozdě a jen ve zkratce. Pořád jsem mimo síť a ještě chvíli zřejmě i budu. Začíná už daleko víc komunikovat. Opakuje po nás slova, která se mu líbí. Naprosto dokonale nám rozumí i když občas hraje, že neví o čem se mluví. Celkově musím uznat, že jeho herecký talent se zlepšil. Předvádí se a dělá skopičiny. Občas je tak dokonale soustředěný, že by kolem mohl projet tank a on by si toho nevšiml. Nočník jsme nepostoupili, možná je to i tím, že jsem líná ho na něj neustále posazovat. Co se týče chození venku, dosáhli jsme maximálně toho, že nechce být v kočárku ale na ruce. U jídla si stěžovat nemůžeme, sní naprosto všechno. Něčeho méně něčeho více... Miluje ale pomeranče a čerstvý mošt. Včera zkoušel segedín a nakonec mi snědl téměř celou mojí porci!

Výpadek

Předem se omlouvám za chvilkové nepřispívání. Můj mobil jde v úterý do servisu a já se musím spokojit s telefonem, který pouze volá a píše. (Ale třeba mi začnou chodit zase všechny smsky.) Navíc jsem i bez počítače. O víkendu se muž s Elim dívali na monster-trucky a gymkhanu na youtube a Eli byl tak nadšený až švihnul svou drobnou ručičkou do počítače. Bohužel nám tím zničil základní desku, takže PC je mrtvé. Kompletně a než si teď seženeme nějakou náhradu, tak to bude chvilku trvat. (Pořád ještě šetříme na třetí komín a myčku.) Zase ale víme, že pro nás bude lepší mít teď pár let věž a ne notebook. Přece jen rozbitou klávesnici vyměníte spíš než celý počítač. Takže se s vámi na chvíli loučím... Doufám, že na krátkou chvíli.

Už nás taky dohnala!

Kdo? Odporná a zlá chřipka. Když si minulý týden lehnul manžel, doufala jsem (věřila jsem a přála si), že to zbytek rodiny nechytne. Vypadalo to, že se podařilo.  Až do úterý. Jen co odjeli moji rodiče, Eli poprvé kýchnul. A večer už soplil, že mi docházely kapesníky. Ve středu ráno se přidala teplota a malá zarudlá očíčka. Dneska můžu prohlásit, že Eli má regulérní chřipku.  Dva dny před odjezdem na hory... A pak si zkuste s malým dítětem něco naplánovat.  Teď jsem opravdu vděčná, že jsem si na jaře udělala zásoby podbělu . Udělala jsem zázvorový sirup jaký dělá Petra z My Home Style a doufám, věřím a přeji si, abych to nechytla i já! 

Myšlenky

Poslední dobou mě přepadají hrůzné myšlenky. Jak to bude a jak to budeme zvládat. Celou dobu, co vím, že jsem těhotná, jsem se tomuhle tématu snažila vyhnout. Nemyslet na nic negativního a prostě ten celý kolotoč kolem, vzít jako hotovou věc a tak na ni reagovat (ono mi stejně nic jiného nezbývá), ale přistihla jsem se, že mi to pořád trochu vrtá hlavou. Navíc mě na to vše upozorňuje okolí a ptá se na to. Příklad: nočník - chceš přebalovat dvě děti nebo Eliho konečně naučíš na nočník? Jak to bude se spaním? Ty chceš spát s Elim a s miminem v jedné posteli? Zbláznila ses? Co když ho v noci kopne? Neměla bys ho odnaučit, aby byl na tobě tolik závislý? ... Víte, opravdu si chci užít Eliho, dokud se ze mě v jeho očích nestane ta trapná matka, které se pusa na veřejnosti nedává. Proto se některým věcem bráním a říkám si, že to zvládneme. Možná, že by bylo fajn všem rejpalům a rejpalkám rovnou říct, že TU situaci budu řešit až opravdu nastane a rovnou se s tím i nějak zžít. Nemůžu

Říjen

Obrázek
Balú se zase vrátil. Ten kocour je nezmar!! Špinavý, hubený a hladový. V prvním týdnu jsem opět chodila do práce, takže co ti dva doma vyváděli, o tom nemám ani páru. O víkendovém bláznění jsem  psala tu . Druhý týden jsem se zbláznila už úplně. Rozhodla jsem, že něco málo poklidím a nakonec se z toho stal velký předvánoční úklid. Kdy jsem si vyžádala krabici a zavírala do ní vše, co jsme nepoužili nebo ani nevěděli, že to máme. Ale taky jsme si udělali v úterý malý výlet do Prahy, na Václavák. Na víkend jsme plánovali Sosnovou a veterány. Manželovi i Elimu se tam moc líbilo. Auta to je prostě něco pro ty dva. Nakonec viděli i jednu nehodu (já ne, zrovna jsem nám kupovala párek v rohlíku). Eli mi to okomentoval jen co mě viděl, s vytřeštěnýma očima pořád vykřikoval "Bum!" Ještě se u nás měla zastavit kamarádka, protože potřebovala s něčím pomoc. Nakonec u nás strávila celé odpoledne. V neděli přijeli moji rodiče a my slavili maminčin svátek. Třetí týden jsem pojala v

19. měsíců

"No to je ale krásný chlapeček?!" Začínají nás na procházkách zastavovat babičky a rozplývat se nad Elim. A představte si, on si to užívá! Směje se a mává a sem tam pošle i pusinku, to když se mu babička jo líbí. Eli žvatlá a žvatlá, jen slova v češtině z něj nejdou pořád ven. Sem tam mu něco ujede, ale to spíš náhodou. I tak se ale snažíme rozšiřovat slovní zásobu. Odpovídá na to, jak se jmenuje (sice to jako jeho jméno nezní, ale i tak je šikovný), rozpozná od sebe různé věci a umí si v každé situaci poradit. (Ale to asi píšou všechny matky, že? :p) Běhání se neustále zdokonaluje. Proto jsem mu objednala baťůžek s vodítkem (až přijde dám sem fotku). Konečně s ním třeba budu moct chodit ven a nebát se, že mi vběhne pod auto. Z nových pohybových aktivit, které se učí či naučil, musím uvést plížením vpřed a hopsání. Občas mu to nevyjde a skončí na zemi, to pak začne vzteky válet sudy. Chtěla jsem taky napsat, že se snažíme odplenkovat. Jenže prozatím o tom jen všichni m

14 - 20 tt

Obrázek
Zápisky vznikali průběžně od 1.září do 19. října 2014. 14. týden  Jak já se těšila na tohle nové období, kdy už mi začne být lépe. Začnu se cítit těhotně. Začne mi růst břicho. A víte co? Nějak mi proteklo mezi prsty. Možná to bude smrtelnou únavou, kterou jsem cítila, i přesto že jsem byla na dovolené. Málokdy se mi stane, že bych přes den usnula. Dokonce jsem se jeden den ráno probudila a po snídani prospala ještě další dvě hodiny! A pak mě začalo bolet břicho. Ne těhotensky, nýbrž žaludkově... 15. týden - 4. měsíc Opět nastoupila další pravidelná těhotenská kontrola , váha, tlak, moč. Na váze jsem přibrala půl kila! Hm, takže se mi to asi nepodaří držet do toho dvacátého týdne. Tlak už začíná být normální. A cukr v moči se tentokrát neobjevil. Doktorce jsem říkala o bolesti břicha a ta mi potvrdila žaludek. Zároveň mi řekla, že kdyby to bylo neúnosné, ať raději hned přijdu, ale jestli to není stále a můžu normálně fungovat, ať to prozatím nechám být. Vážně mám pocit, že si toh

Personalizace

To je ale krásný výraz, co myslíte? Mě se tedy víc líbí ten český "tupý" překlad: zosobnění...  Možná jste si všimli, že tady na blogu proběhlo pár změn. Tedy pokud nejste jako já a většinu blogů sledujete třeba přes bloglovin . To si pak ty změny tolik neužijete. Pokud to autor nenapíše a vy se na ten blog nepodíváte na počítači. Ale už zase odbíhám od tématu. Důvod proč tyto změny nastávají je jednoduchý. Slučuji blog se svým životem. Protože tenhle blog je o mém životě. Tak doufám, že se vám tu bude líbit! Mimochodem tohle je vlastně takový dárek k druhým narozeninám tohoto blogu (které měl včera)! Zahřešte si dneska a dejte si taky nějaký malý dortík nebo aspoň sušenku. ;)

Jména

Je to těžký. Vybrat jméno, když víte, že si ho to dítko ponese pak celý svůj život... Nikomu prozatím nechceme říct, co to bude a proto odpusťte, ale nebudu to psát ani sem. (Navíc to stejně ještě nevím.) To ale neznamená, že neuveřejním jména nad kterými uvažujeme. ;)

Dílčí cíle

Do konce roku si stanovuji ještě několik dílčích cílů. A aby bylo vidět, že to myslím vážně, zveřejním je. :) Dát do kupy blogspot.   Dočíst Paganiniho smlouvu.  Konečně resnout mobil.  Již dnes, 7.10. hotovo!  Začít využívat instagram, když už ho mám. Vymalovat.  Umýt okna a nebo k tomu někoho zmanipulovat.  Připravit skříň s počáteční výbavičkou pro prcka. (Ale už teď vím, že to budu dělat až v únoru. :D) Samé přízemnosti... 

Prokouslý jazyk

Obrázek
To je největší zážitek našeho víkendu. Nějak jsem se s vámi o tuhle zkušenost musela podělit. Začnu ale od začátku. Pátek byl skvělý den, dvě a půl hodiny jsem tvrdla na úřadu, kvůli práci. Následně jsem se rozhodla, že od ledna si beru opravdovou mateřskou dovolenou. A do práce už nebudu chodit vypomáhat. Takže si do svého životopisu budu moct napsat: Housewife - vždycky se mi tenhle výraz líbil, tedy v angličtině. Navíc na jeden jazykový kurz se mnou chodila Izraelka, která se tímhle výrazem popisovala. Strašně se mi líbilo jak mluví, jak vypadá a jak se chová. V mých 18-tiletých očích byla úžasná a dokonalá. Pak se mi do rukou dostal tenhle článek a nějak se tím do krku zapíchla jehla... Nakonec když jsem z úřadu přišla domu, začala jsem o tom mluvit s manželem a ten souhlasil, že si stejně nedokázal představit, jak to s dvěma dětmi jinak zvládat. Tím ze mě cosi spadlo a já se najednou cítila o nějakých 20 kilo lehčí a spokojenější. Sobota byla stejná jako pátek. E.li byl n

Trénujeme...

Obrázek
...procházky bez kočárku. A je to opravdu náročné. Ani ne tak pro E.liho, který lítá všude možně, ale pro mě, když ho musím chytat. Chceme ho dostat ven z kočárku a naučit chodit za ruku ze dvou důvodů. Tím prvním důvodem je, že v březnu do kočárku bude uložen sourozenec. Ten druhý důvod je, že už se nám nechce kočárek tahat. Prozatím to vypadá tak, že když chci někam dojít. Musím ho občas poponášet - to mám ale zakázané, kvůli břichu. Ale kočárek chci vytáhnout opravdu jen výjimečně a chci mu dát volnost. Vím, že mi rozumí, ale pořád ještě nechce poslouchat. (Asi dávám špatné argumenty pro chůzi tím mým směrem.) Jak jste řešili odkočárkování vy? Nějaké nápady? Tedy kromě mrkve přivázané na prutu... :) A kdy jste se kočárku zbavili?

Září

Jak už jsem ve zkratce psala, první týden září jsme strávili na dovolené . A během dovolené mi přišla i krásná zpráva od mého táty. Balú se vrátil domů. Živý, zdravý a hladový. Teď už si na něj rodiče dávají daleko větší pozor a on si hlídá je! Druhý týden začal pracovně pro mně. Nakonec jsme si ale i tak v úterý udělali výlet do Loun a k mým rodičům. Prošli jsme se s E. po horách, sbírali borůvky a zkontrolovali kocoura. Ve středu k nám přijel kominík dodělat druhý ze tří komínů. O víkendu jsme se šli podívat do Slaného, kde se konalo Rožnění uherského býka. Letos nás to moc nechytlo a tak jsme se jen krásně procházeli. V neděli jsme měli plán jít na houby, ale jelikož pršelo a E. ještě nemá holinky, tak jsme houby odložili. Třetí týden byl ... unavující a vzrušující. Pondělí až středa docela pohoda. Až na několik pracovních pochůzek. Taky se k nám dostavil pán, co nám konečně zapojil termostat na kotel. Už nám chybí jen kominík a poslední komín s kamny. Ve čtvrtek jsme je

18. Měsíců

Po jednom pokusu už umí pít brčkem. Nenapadlo mě to s ním vyzkoušet, až jsem se bavila s kamarádkou, že u nich nejvíc letí brčka. Poslední dva špičáky jsou venku! Hurá! E.li je hrdým majitelem šestnácti zubů! A jak rád s nimi kouše, občas i do mě. Taky jsme je hned jeli ukázat naší zubařce. A kromě doporučení, co nejrychleji odstranit dudlík nás pochválila. Začíná si víc a víc hrát sám. Také ho začíná zajímat televize. Takže ji přes den vypínám a víc si povídáme.  Už zjistil, že já jsem máma a ten pán, co s námi bydlí, je táta. Rozezná dědu a bábu. Bábou tituluje i ženy, které tak vypadají. Muže zase pojmenovává slovem pán. Ze sloves používá papá, hačí a hají. Ale prozatím to nespojuje do vět. Tedu pokud se za větu nedá považovat: Balú - papá.  A z nejnovějších triků je, že si svléká triko a ponožku, jednu tu levou... :) Edit ze dne 24.9.: Na 18-ti měsíční kontrole sestřička naměřila 87 cm a navážila 11,8 kg. Už je E.li velký chlap!

Začíná podzim

Nenechte se zmást, podzim mám ráda. Mám ho ráda právě na začátku, kdy umí vykouzlit teplý, slunečný den. Všechno je takové barevné a měkké. A ta vůně! Hlína, spadané listí... Prostě balzám na duši. Letos se ale do téhle romantické představy nedokážu dostat. Za ruinou nám dělají cosi s plynem, takže nám rozvrtali příjezdovou cestu a nikdo nám neřekl, jak dlouho budeme muset parkovat před domem. Doma na mě na každém rohu bafají rozdělané projekty nebo práce, kterou musím udělat. Do toho jsem stále unavená... Ani kaštany jsme ještě nebyli sbírat. Mám chuť na každého poslední dobou jen štěkat... Zdá se, že tenhle podzim nebude úplně povedený.

Životní poznatek č. 7

Bez své milované zdravotní matrace, se prostě už pořádně nevyspím...

Pozvánka do Slaného

Jestli jste někdy přemýšleli o návštěvě tohoto královského města. Mám pro vás dobrou zprávu. Tuto sobotu se zde pořádá Rožnění uherského býka a Mistrovství ČR v Boulderingu. Pro více informací...

Cestovní deník

Cesta tam... Pátek. Moje vlastní soukromá noční můra. Celý den balení a dávání dohromady věcí, které nutně musíme vzít s sebou. A na noc odjezd směr Itálie, Chioggia. Můj manžel je, co se balení týče, dost laxní. Já bych nejraději zabalila, kufry dala do auta a celý den se pohybovala mimo kufrovou zónu. Můj muž má nejraději zase vše na očích, kdyby si náhodou na něco vzpomněl. Takže já byla v depresi celý pátek, protože jsem viděla jen ty nedobalené kufry. Když muž konečně rozhodl, že vyjedeme. Trvalo celou další hodinu, než jsme to dali dohromady. Ovšem pak už šlo vše jak po másle. E.li v autě vůbec nezlobil, usnul a kdykoliv se probudil, tak jsme zastavili, prošli se kolem auta a pak se zase uvelebil v autosedačce, napil se a spal dál. Bohužel v Itálii se nám nevyhnula zácpa. A ty tři hodiny strávené v koloně E.liho už vůbec nebavili. Což se mu nedivím. A jelikož jsme plánovali příjezd do deseti hodin a přijeli jsme v půl druhé, už byl otrávený až až. Naštěstí Isamar , kde jsme

4 -13 tt

Obrázek
...neboli 1. trimestr týdeníkově Světle modře jsou uvedeny pravidelné kontroly u doktorů. Tyto zápisky vznikaly postupně a téměř každý den od 4.7. - 31.8.2014.  Těhotenství jsem zjistila/vytušila na dovolené na horách. Vlastně se prozatím moc od toho prvního neliší. To, že čekáme E.liho, jsem zjistila/vytušila na dovolené v Benátkách. Tentokrát na dovolené v Krušných horách, asi ten jiný luft mi vždy udělá dobře. :) (I když Krušné hory se staly mým druhým domovem.)   4.týden Naštěstí se těhotenství prozatím moc neprojevuje. Můžu jíst, co chci a není mi špatně, jen jsem unavená a pociťují jemné bolesti v kříži. To ale může být způsobeno nošením 12-ti kilového E.liho. Jenže ani jeden z nás s tím nehodlá skončit. Pracovní název pro nový přírůstek do rodiny je Duch. Protože na prvním těhotenském testu se objevila jen slabá druhá čárka.  5.týden Začíná mi být víc špatně (naštěstí nepatřím k těm zvracejícím typům, jen se objevuje takový vnitřní třes) , navíc jsem se obj

Srpen

Naše nevyspání začíná dosahovat kritického momentu. Věřím stále tomu, že se to do konce měsíce uklidní. A že ty poslední dva špičáky už vylezou. Víkend jsme zahájili prázdninově. V sobotu jsme se zajeli podívat do nedalekého vodního parku ( www.cabarna.cz ) a záchranné stanice. E.limu se strašně líbily sovy, ale i rybky. Nejvíc unešený byl ale z oveček a kozla, kterého si bohužel i s mužem pohladili. A cestou domů v autě smrděli... no, jak starý cap. V neděli jsme vyšli na procházku a pak už jen doma uklízeli a schovávali se před vedrem. Mimochodem konečně se mi povedlo uvařit Halušky s bryndzou jaké jsem jedla jen na Slovensku, recept tady . Týden jsem napůl strávila v práci a napůl doma. Nevím, zda je to počasím nebo čím, ale špatně se mi pracovalo. Jsem nějak nesoustředěná a potřebovala bych na masáž. Paní, ke které jsem chodila, už skončila. Takže mi nezbývá než najít někoho jiného, kdo mi bude vyhovovat. Nemám ráda ty masážní salóny, mám pocit, že tam to je na minuty a ne n

Výročí

A je to tady...  Dneska bych měla slavit 28. narozeniny. Co se slavení týče, moc se mi nechce oslavovat další přežitý rok. Nemám oslavy ráda, zvlášť ty které se konají kvůli mě.  Na druhou stranu moje narozeniny, pro mě mají zvláštní význam.  Letos je to deset let, co jsme se s manželem dali dohromady a vše začalo tak nějak kolem mých narozenin.  Psali jsem si spolu už delší dobu. Esemesky o samých důležitých věcech, samozřejmě. A hlavně já v tu dobu měla přítele a kamarádka strašně usilovala o to získat mého budoucího muže pro sebe.  Už jsem věděla, že mezi námi vzniká něco speciálního a když jsem jí řekla, že u něj nemá šanci. Nepochopila to, bohužel. Navíc jsem si stále nebyla jistá, jak ten současný vztah ukončit. Až do oslavy mých narozenin.  Byli jsme u mého bývalého na chatě, byli tam jeho rodiče, známí a moji rodiče a bratr se svou přítelkyní. My s bráchovou přítelkyní (akčnější typy) jsme se rozhodly, že půjdeme prozkoumat okolí. Na co jen dřepět u staroušků,

Rajčatový salát

Obrázek
Všude je zase plno rajčat. I nám na zahradě rostou a tak jako první letošní rajčatový recept sem dávám salát. Budete potřebovat nakrájet na drobno půlku cibule a na větší kousky čtyři rajčata . Pak si vytvoříte zálivku z dvou lžic oleje, půl lžíce octa a jedné lžičky hnědého cukru . Promícháte ještě trochu osolíte a opepříte . Smícháte s rajčaty a cibulí. Necháte chvilku odpočinout a rajčatový salát je na světě. :) Dobrou chuť!

17. měsíců

Začíná mu chybět Balú. Ráno, když se probudí chce napít a pak už se jen ptá na "Baú". Což mi vhání slzy do očí a zároveň otevírá nůž v kapse. Jinak s mluvením je to tak, že všechno je "BA" - ryba, bomba, bába, žába, banán... Co má v sobě ty dvě písmenka, tak už dál nevyslovuje. Dělám jako že nerozumím, ale prozatím to moc nepomáhá. V noci mě probudilo hlasité mlaskání a E.li do toho mlaskání sem tam pronesl "mňam, mňam". Ten den jsme byli u nás na zahrádce na jahůdkách, zdá se, že jeho sny jsou asi hodně živé. Když už jsem načala to jídlo, už začíná zase normálně jíst. Snídaně-svačina-oběd-malá večeře-jogurt. A tím, že začal normálně jíst, jsme se už přehoupli přes oněch dvanáct kilo. Jeho nejoblíbenější hračky jsou autíčka veškerých velikostí a značek a taky knížky, které si zamiloval a do nich i vkládá svůj názor. Bohužel občas ještě neumíme rozkódovat, co tím myslí, ale stále nás to baví.

Halušky s bryndzou

Musím se pochválit. Po mnoha a mnoha pokusech, které povětšinou končili stejně = za stálého míchání lijeme do záchodu, se mi povedly udělat halušky! A protože jsem hlava děravá a mohla bych to zapomenout a taky, protože se ráda podělím, dávám vám sem recept. Potřebujete na jemno nastrouhat syrové brambory , ty pak osolíte . Promasírujete si ruce a začnete přidávat polohrubou mouku . Mícháte, přidáte, mícháte, přidáte. Těsto musí být velmi tuhé. Nesmí vám z vařečky stékat. Musí to takříkajíc kydnout. Nejste si jisti, že těsto je dost tuhé? Namočíte si ruce a vytvoříte si v ruce knedlíček? Drží tvar? Dobře! Tak přidejte trochu hrubé mouky (asi dvě lžíce na kilo brambor). Následně si dáte vařit vodu, hodně vody na plotnu. Když se voda začne vařit můžete přidávat haluše. Můžete použít haluškár a nebo si pořídit děrovanou pánev  (tu používám já a dělá se mi s ní skvěle) a nebo po prkýnku si je tvarovat a posílat do vody. Doporučuji, udělat první malou dávku - když se haluše roztečo

Červenec

Tradičně byl první týden strávený napůl v práci, praním špinavého prádla a venku na hřišti.  První víkend byl strašný. E.limu začala reakce na očkování Priorixem... To znamená teploty, venku 30°C a chudák měl 38-39°C (od pátku do nedělního rána). Navíc byl protivný, protože jsem se ho snažili držet v klidu a doma. Což jsou podle mě, jediné dvě věci, které úplně nesnáší. Klid a být zavřený doma . Nedivila jsem se mu, ale zabavit ho bylo s postupem času čím dál tím víc obtížnější.  A když mu konečně klesla teplota, tak se začal tlačit zřejmě další zub. Takže z neděle na pondělí, jsme měli hysterku.(Až jsem se bála, aby na nás neposlali sousedi sociálku za týrání.) Nakonec pomohlo až naprosto brutální opláchnutí obličeje ledovou vodou a hodinové chování na míči. To se přestal vztekat a usnul. Do jedenácti, pak do půlnoci, pak do jedné a nakonec vyčerpaný až do čtyř do rána, kdy se vrátil do své postýlky a spal až do půl osmé. Šílená noc!  Přes druhý týden jsem byla v práci a t

16. Měsíců

Chodí po špičkách a běhá. Začínáme učit na nočník (hlavně tedy sebe). Rozšiřuje si slovní zásobu, prozatím ho učíme zvuky zvířátek. Ale sem tam se mu povede říct i zvířátko, když se zapomene (soa - sova, pe - pes, Baú - to jsou prozatím všechny kočky). Dokonce už pochopil, že "táta" není tričko, ale ten pán za tím tričkem. Má rád dědu, kterého říká naprosto zřetelně a to hlavně, když s ním telefonuju. To si vyžádá telefon na hlasitý odposlech a poslouchá, co mu děda vypráví. Nový přírůstek do rodiny citoslovcí je "ajéje", které umí použít ve správnou chvíli. A samozřejmé stále se nás drží velmi oblíbené "blbá", k mé čím dál tím větší nelibosti, i když jsem vypozorovala, že "blbá" je i bota a bába. Takže možná už to jen slyším všude já... Zubů má plnou pusu. Všechny stoličky a derou se poslední dva špičáky.  Učím ho také po sobě uklízet, což mi pořád moc nejde.  Sám se nají, když má jídla do ruky. Lžičku do ruky chce, ale neumí s ní nabíra

Proč já?!

Venku bude krásně a pařák. Proto já budu ležet v posteli s antibiotikama, nechutenstvím a blbou angínou. Ještě, že máme hodnou babičku, která se dneska přijela postarat o E.liho a mě dala dost prostoru si odpočinout.

Škatulata, hejbejte se

V pátek, jsem přinutila manžela, aby přestěhoval naší ložnici o patro níž. (A nakonec jsme kvůli nesnesitelnému vedru byli rádi, že jsme to udělali.) Abych vás uvedla do obrazu. Náš domeček, který familiárně nazývám ruina , je docela špatně řešen. Střecha nám přestala izolovat od zimy i od tepla. A tak jsme se rozhodli, že v rámci šetření našeho zdraví a plynu, se přestěhujeme do jednoho patra. A v podkroví nám zůstane jen šatna, pokoj pro hosty, bordel pokoj a koupelna. S utkvělou představou (protože najatá firma se stále ještě nedostavila) , že letos se vrhneme do rekonstrukce kotle, bojleru a snad i těch vysněných krbových kamen . V zimě tudíž budeme moct vytápět přes den pouze krbovými kamny, což by nám mělo ušetřit dost peněz za plyn. ( Tím pádem i snížit měsíční zálohy.) A v létě nám to ušetří za praní propocených prostěradel a neustálé ochlazování se. (V létě jsem jednou v noci v ložnici naměřila 35°C) Navíc nebudu toho mít tolik na úklid, protože který blázen by uklízel

Kiss & hug

Je až zvláštní, jak mi tohle téma připadá divné rozebírat. Přijde mi normální, když potkám svého přítele/přítelkyni, tak mu na uvítanou vlepit pusu na tvář a darovat malé poloobětí. Ale zjistila jsem, že ve zdejších krajích je to obvyklé pouze u rodinných příslušníků. Což mi přijde dost chladné pro rodinu. Uznávám, patřím ke kontaktním lidem. Nemám problém se někoho dotknout, pokud ho znám. (Neošahávám každého :D) Ale dostal mě dotaz mého skoro švagra (Francouze), když se ptal, jak se má s námi přivítat a jestli bude vadit pusa na tvář. Je to dlouho, co se tahle historka stala, ale pamatuji si na ní do teď. Najednou mi přišlo, že mi Češi se opravdu strašně málo mezi sebou dotýkáme. A k tomu se vztahuje i myšlenka, jestli tím že tu chybí doteky, tak tu chybí i vřelost. Proto se na vás každý mračí, v obchodě, na úřadě, i ta pošťačka... Co vy? Objímáte se? Líbáte se?

Červen

První týden byl pro mě, jako vždy, pracovní. Ani mi to nevadilo, protože v práci bylo příjemně a měla jsem dost času si trochu utřídit stůl a myšlenky. O víkendu jsme udělali emerický den a grilovali hamburgry a cpali se naprosto úžasným "čískejkem". Nakonec přijeli i tchánovci a přivezli nám pískoviště. (K jeho montování, bych mohla napsat jediné. A to, že už nikdy nebudu pomáhat svému muži něco montovat, když u toho je E.li.) Druhý týden byl náročný. Nejen kvůli teplu. Nějak na mě padla únava a nakonec jsem jí přenesla i na dítě. Takže jsme odpoledne hodně spali a dopoledne si hráli na pískovišti. Přijeli i moji rodiče a pomohli nám přivést, písek. E.li z něj má obrovskou radost a my máme písek úplně všude... O víkendu jsme se rozhodli zajet do Lobče na zámek, podívat se na veterány. Protože "brm, brm," u nás vedou na plné čáře. (A to nejen u E.liho...) Třetí týden byl v pohodě. Přijela k nám na návštěvu teta Kačka, kupovali jsme boty a balili na prase.

15. Měsíců

Malý se rozhodl, že na zemi to je trapný a tak leze po židlích a po stolech. Což mi navozuje novou dávku infarktů. Zubů máme už skoro plnou pusu. Horní stoličky a jedna spodní jsou už venku a špičáky se tlačí. Takže malý je hrdým nositelem 13-ti zubů. Slovní zásobu rozšířil o vosu (bzzz), když je něco fuj (bak,bak) a taky když bije mě nebo kočku, tak říká au. Ještě chvilku a budu moct sepsat děcko-český slovník. Dovolím si přidat také jednu historku. Zlatý děda malého učí už od nějakého šestého měsíce toto: "Bába blbá" Ovoce to začalo nést až teď. Byli jsme nakupovat s tetou pro malého botky. A E.li se zlatě usmíval a laškoval, jak to jen umí. Než k nám dorazila prodavačka. To se na ní zamračil a zcela zřetelně řekl: "Blbá." Prodavačka si zřejmě myslila, co ho to učíme. Protože my s tetou jsme se řechtaly až domů. Musím také přiznat, že do nového měsíce svého života vstupuje s menší separační krizí. Kterou jsme mu zpusobili my, když nám vypadla chuvič

Životní poznatek č. 6

Čím větší prostor, tím víc lidí. Čím víc lidí, tím víc věcí. Čím víc věcí, tím větší bordel.

Spací (zlo)zvyk

Trochu toho mateřského tématu. Spánek u dětí. Ten, kdo má doma malého spáče, ať si pogratuluje a zbytek článku čte jen pro pobavení. My doma máme nespáče, poddruh hyperaktivní. Když chceme, aby spal, tak si ho jeden z nás vezme do ruky a na gauči ho ukolébá k spánku. Samozřejmě můžeme si za to sami, že jsme ho nenaučili spát. Ale já si pořád říkám, že je ještě malý, protože ho jako malé miminko chci vidět, přiznávám. A tak jsem se rozhodli, že ho to odnaučíme. Ono uspávat dvanáctikilové dítko není zrovna lehké. Jakmile dítě začne jevit známky ospalosti, přenášíme ho do postýlky. Já si lehnu vedle něj. Zpívám mu, vyprávím pohádky, dokud neusne. Opatrně vstanu a jdu si číst. (Protože postýlku máme na jiném patře a protože chůvičku jsme si nepořídili. "Stačí přece mobilní aplikace Baby monitor, ne?" ) Takhle jsme to aplikovali týden. Dokud doma s dítkem nebyl jen manžel. Teď zase dítě uspáváme v ruce, protože to je jednoduší. Vypadá to, že budeme muset počkat, až E.li

O fotce

Některým z vás neušlo, že se tu vyskytla fotka E.liho a mě. I když jsem psala, že sem žádné fotky dávat nebudu... Proč jsem jí sem tedy dala?  Jednoduše, líbí se mi... Na facebooku, na twitteru i na profilu tuhle fotku mám. Tak proč její větší sestru nehodit i sem?! Když někdo bude chtít přece si ji stejně najde.

Vstávání

Už druhý den se pokouším vstát v pět hodin ráno, abych si zacvičila. Dopsala rozepsaný příběh, který chci opět publikovat na Bez Hranic a třeba (jako dneska) dodělat polévku k obědu. Jenže mi to nejde. Nemám problém se sama od sebe v pět probudit. Horší je vylézt z té teplounké postele. Kouknu do postýlky E.li je pokojně rozvalen. Kouknu na manžela a ten spokojeně odfukuje. Proto se raději k němu přitulím, řeknu si: "Ještě chvilku." A spím až do sedmi, kdy se budí dítko. Nemám prostě dost odhodlání vstát. A to mě mrzí. Pak si to celý den vyčítám, že nestíhám kvůli tomu, že jsem raději spala. Máte nějaký probouzecí rituál? Něco co vás z té postele jednoduše vykopne?

Květen

Obrázek
Měsíc probouzejících se květin a měsíc lásky utekl jako voda. Nějak mi uteklo, že začal a najednou je pryč. Skoro mám pocit, jako kdybych tím časem plýtvala na něco hloupého. Cestovali jsme, odpočívali jsme a tento měsíc si hodně povídali o plánech.  Rozběhli jsme rekonstrukci domu, čeká nás výměna plynového kotle, bojleru a budeme dělat i ten krb. Navíc upravujeme i zahradu.  Mám pocit, že jsme si ukousli velké sousto, ale držím nám palce, ať se z toho nezblázníme. Z Háděte se stal už najednou velký kluk, který si rozhodně razí svůj názor. Až mě z toho někdy dost bolí hlava. Jinak v noci se přestává budit a tak jsem aspoň trošičku odpočatá. Ráda bych vám sem dala nějaké zajímavosti, ale opravdu tenhle měsíc mi nějak protekl mezi prsty. Je tu jen jedna změna a to upravené kategorie tady na blogu. Všimli jste si? ^^ Přeji vám pohodový červen a mnoho krásných zážitků.

14. Měsíců

Jelikož týdně nějak ty změny nepozoruji, tak jsem rozhodla, že měsíční rekapitulace bude zajímavější. :) Začíná se stravovat sám. Pro budoucí maminky, zvažte výměnu koberce za cokoliv jiného aspoň v místě, kde jíte. Nebo aspoň malého pejska, jako dojížděče zbytků. Z osmi zubů se pomalu stalo deset. Stoličky se prořízly kupodivu docela v pohodě. Z komunikačními dovednosti jsme na tom podle mě dobře. Ze slovíčka tam, se stalo dej. A to používá rád na vše v okolí a na vše zakázané. Jakmile vidí nebo slyší slovo ježek, začne dupat. U prasátka chrochtá. A plašíme holuby tleskáním. To, že venku i doma lítá jako splašená srna je samozřejmost. Snaží se přijít na veškeré záludnosti, proto doma rozmontovává židli, zapíná sušičku a rozsvěcí světla. Máme doma prostě šikulku. :)

Cestou necestou

Také bych tento článek mohla nazvat: Jak jsem se bála jet s Hádětem 6 hodin v autě. Jenže takový název je příliš dlouhý. Začnu od začátku. Rozhodli jsme se, že přes krásný čtyřdenní víkend navštívíme manželovi prarodiče na Moravě. Pro nás to znamená celých 5-6 hodin cesty. A s malým dítkem, to pro mě byla naprosto nepředstavitelná věc. Jak ho zabavím? Když mě samotnou už po dvou hodinách bolí i myšlenka na to, že musím zase sedět?! Připravila jsem se na cestu: Jídlo - jablíčka, banán, kukuřičný křupky a piškoty Pití - horkou vodu do termosky Hračky - oblíbeného plyšáka a knížku na prohlížení Tablet - s Autíčky, Šmouly a Tomem a Jerrym Trpělivost - tu jsem si zabalit nemohla, ale duševně se připravovala na nejhorší. Nakonec cesta tam byla skvělá. Jelikož jsem vyjížděli ráno, tak Háďátko celou cestu prospalo. Kromě dvou hodin, kdy se díval střídavě z okna a na pohádku. Cesta zpátky byla horší a to hlavně kvůli vedru a delší kvůli dvěma zastávkám navíc. Háďátko vysvlékli do

Zaujalo mě ~ Duben

Chodím běhat. Každý kdo mě zná si právě plácá na hlavu a přemýšlí jestli jsem se nezbláznila. Já, antitalent na cokoliv, co se sportu týče. (A to jsem chvíli hrála závodně basketball, než jsem si zničila koleno.) Ale beru to vážně. Je konec dubna a já chodím každé pondělí-středu-pátek s kamarádkou běhat. Uběhneme pár kilometrů, já předcvičím z jógy pozdrav slunci a pak kecáme. Má to skvělé dopady nejen na mou fyzičku, ale i na duši. Každé matce vřele doporučuji! Vlastně by se dalo říct, že jsem celý tenhle měsíc věnovala zdraví. Do rodinného jídelníčku jsem zařadila tolik zeleniny, kolik to jen šlo. S Háďátkem chodíme na zahradu.   V práci jsem strávila přesně čtyři dny! Z toho jeden den byla kontrola na OSSZ. Což vidím jako obrovský úspěch. Dostala jsme se pod hranici jednoho týdne, což jsem chtěla. Naštěstí jsem placená za práci a ne za hodiny. A taky tu byly Velikonoce! Mám je ráda, i když nechat se každý rok zřezat není nejpříjemnější. Tak se mi líbí ten pocit probo

Životní poznatek č. 5

Uvědomila jsem si, jak strašně zbožňuji tohle aprílové počasí. Ty přechody mezi sluníčkem, deštěm a větrem. Navíc ta vůně hlíny... Jen v tom nesmím chodit ven, obzvláště bez deštníku!

Padesátý pátý týden

Zvláštní, přemýšlela jsem, co zajímavého se během tohoto týdne událo. Nic. Byla jsem v práci a táta hlídal. Mám pocit, že vždy když hlídá manžel je pak synek trochu rozhozený. Buď mou nepřítomností nebo že s ním táta blbne jinak. Jakmile se ale otevřou dveře, přihrne se ke mně, obejme mě a dělá jako kdyby mě týden neviděl. Užívám si to, především protože vím, že jednou tohle období přejde...

Zaujalo mě ~ Březen

Vím psát v půlce dubna, co mě zaujalo v březnu. Bohužel jsme ale nějak neměla dost času si sednout k pc.  A celý březen mi utekl strašně rychle. A nesl se v duchu rodinných sešlostí. Takže jsem jen vařila a pekla a veškeré informace, které ke mně tekly byly tohoto rázu. Jen pořídili jsme si s manželem kola. A už jsme najeli nějakých 20 km. Je to málo ale nějak to nehrotíme. Také jsme probouzeli a zařizovali zahrádku. Chci udělat krásný bylinkový záhon. Vysadila jsem do skalky měsíční jahody (to jsou takové ty prťavé jahůdky), růžičku a pořídila jsem si vřes. Zasadila jsem ostružiny bez trnů a už nás čeká jen zastřihávání. Rozkvetlé třešně a zlatý déšť mi dělají ohromnou radost. Zasadili jsme ředkvičky a ty už začaly klíčit. Ale o tom jsme psala už včera. Můj táta mi poslal odkaz na Oh Life ! Znáte to? Líbí se mi, jak mě to nutí odpovědět na ten e-mail a kromě dvou dní mám celý měsíc popsaný. Což beru jako největší úspěch. Protože deníky mi opravdu nejdou. Ale musím říct,

Zahrada

Obrázek
Mi dělá stejně jako Hádě radost. I když dítko mi dělá větší... Konečně jsme si zasadila ten vřes! Nebudeme muset hledat rozkvetlou třešeň v okolí. Máme ji na zahradě! :) První co u nás kvete. Objevil se z čista-jasna. Šnek!  Třešeň o pár dní později. Už nám rostou ředkvičky! 

Padesátý třetí a čtvrtý týden

Nechce se mi stále věřit, že už ten rok opravdu utekl. A jak velký pokrok to mé dítko během jednoho roku udělalo. Všechny děti! Vždyť z ležícího a spícího miminka se stává téměř samostatný člověk. Úžasné! A všem těm prckům gratuluji, že to zvládají. Tyhle dva týdny byli pohodové nic extra jsme nepodnikali. U doktorky doslat Hádě očkování a zaměřeno, zváženo, má 81 cm a 11 kg. Jinak co to šlo jsme byli na zahrádce. Kde jsme podnikli kupu změn. A dokonce i malý měl hlínu snad i v plence. Taky jsme konečně mohli vyjet na kole, kde se malému strašně líbí a pořád tátovi něco ukazuje. Tento víkend jsme zase měli oslavu narozenin zlaté babičky. Bohužel počasí nam nepřálo, ale zase jsme se hezky sešli.