Bláznivá matka

Dnešní příspěvek je mým posledním. Mám k tomu mnoho důvodů a největší je asi ten, že tak trochu to tu ztrácím. Vydržela jsem fakt dlouho, ale posledním rokem mě to nějak nenaplňuje. Neplní to funkci uvolnění a odproštění se. Ani jako deníček to nefunguje. Prostě a jednoduše mi to tu přijde zbytečné. Blog mi mnoho dal, ale prostě nějak nemám chuť pokračovat. A proto po těch šesti letech končím. Jdu hledat něco co by mě víc pohltilo a naplnilo. Čas a výčitky, že to tu trochu uvadá budu věnovat dětem a mužovi. Nicméně děkuji za přízeň. Do nového roku vám všem přeji vstup pravou nohou. Ať nad vámi často svítí vaše šťastná hvězda. Ať problémy a nedorozumění odejdou tak rychle, jak přišly. Ať jste šťastní...

A je to tu. Konec. Můj poslední tip je, abyste se nebrali vážně a vše co vás potká brali s nadhledem a užili si to. Život a vše, co je v něm se tak rychle mění a vyvíjí, že i když je to trochu klišé, tak promarněný čas se vám už opravdu nevrátí a co máte dnes, tak zítra mít nebudete. Právě teď je ten nejvhodnější čas na cokoliv. Hlavně nezapomínejte, že jste tou jedinou a správnou osobou, kdo o vás rozhoduje. Děkuji za tenhle krásný i když náročný rok. Snad jste si ho užili stejně jako já.

Je čas Vánoc a v tomhle období je většina z nás štědrá. Rádi přispějeme na nějakou tu charitu nebo do kasičky někde na parkovišti. Pak si říkáme, že jsem udělali dobrý skutek. Neříkám, že to tak máme všichni ale ruku na srdce. Děláte dobré skutky jen tak během roku? Pomůžete někomu, zcela nezištně a z dobroty srdce nebo protože se to od vás tak nějak očekává? Zamyslete se, kdy naposled někdo pomohl vám. Dobrý skutek je totiž o pomoci. O blízkosti. Nemusí to být jen, že vás někdo pustí ve frontě. Pro mě dobrý skutek znamená, že něco příjemného udělám pro druhého bez toho, aniž bych očekávala cokoliv nazpět. I prosté popovídání se sousedkou. To, že upozorním jinou maminku na střepy na chodníku. Dobrý skutek by vás měl hlavně hřát na srdci a nemusíte o tom nikomu ani říkat.

Několik nápadů jak se rodině věnovat už tu bylo. Ale myslím, že spousta z nás zapomíná, jak to vypadá opravdu se tomu druhému nebo těm druhým věnovat. Mnoho z nás žije paralelně vedle toho druhého a dělá s ním různé věci ale neprožívá je. Nevěnuje se jim doopravdy. Ten čas který strávíme se svou rodinou nebo přáteli nám nikdo nevezme. A je rozhodně příjemnější a smysluplnější než koukání do mobilu, na televizi nebo kamkoliv jinam. Věnujte se rodině a opravdu s ní buďte.