Malý vztekloun

Měla jsem štěstí.

Eli předvedl svůj dosud největší záchvat před mou tetou-vychovatelkou ze školky.
Chvíli jsme se o tom bavili a pak mu strejda dal pytlík s bonbony... Po vyspání a před obědem... No nesnědl z oběda nic a bonbony taky nedostal. Až večer si vzal rohlík.

Moje štěstí bylo, že to teta viděla a mohla mě vést, co dělat a nedělat.

V zásadě bych její rady popsala takhle:
Pokusit se hysterii předcházet.
Pokud je ještě možnost vyjednávat, pokusit se o to. Ale rozhodně neustupovat.
Pokud není možnost vyjednávat, nechat dítě vyvztekat. (Dávat ale pozor, aby si neublížilo.)
Když si ublíží nelitovat. (To ale platí obecně.)

Teta tvrdí, že je třeba obrnit se trpělivostí, že je to jen období, které přejde. Jen je třeba dodržovat, to co se řekne a myslet na to, že bude líp. :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tajemné F.

Těhotenství a realita

Fialová