Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2017

Něco končí...

...a něco zase začíná! Uplynulý rok byl krásný a náročný. Vím, že rok nadcházející bude také dost náročný. Pro celou naši rodinu. Muž se vrhne na přestavbu obytného patra. Mě končí rodičovská dovolená a do práce na plný uvázek nenastoupím. Faník začne chodit do školky. Eli bude předškolák. Bude to rok plný změn a všichni se těšíme i trochu bojíme. Ale v letošním roce jsme se naučili, že jsme dost silné osobnosti na to, abychom to zvládli! A to vám přeji nejvíc, ať Vám rok 2018 přinese cokoliv, buďte silní, zdraví a šťastní!

52 týdnů

Tolik má rok, že ano... A po následující rok 2018 jsem si pro čtenáře připravila takovou malou sérii zamyšlení. Na každý týden jeden. Dalo mi to práci a hlavně proto, že se snažím sama tohle kolečko dodržet. Tudíž zkouším sama na sobě. Budu ráda, když mi napíšete své dojmy a názory. Abyste věděli, o co se jedná. Každý týden má nějakou svou myšlenku. Třeba ten první je Zbavte se zlozvyků. Samozřejmě od vás to bude chtít trochu práce a zamyšlení se nad sebou samými. A témata, která nakousneme, budou rozmanitá. Jídlo, spokojenost, etika, zdraví... Snažila jsem se o co největší záběr. Něco je takzvaně profláknuté, u něčeho se zasmějete. Ale věřím, že na konci si řeknete, že zas až tak blbý to nebylo. Nemá to nikoho změnit, nebo něco naučit. Každý člověk je krásný a hotový a úplný a doufám, že si to během tohoto ročního projektu uvědomí všichni. Každé pondělí v 9:00 tu bude pro vás hotový vysvětlující článek.

Nebydlíme

Ještě pořád nebydlíme, ale podlahy jsou hotové. Teď čekáme na postel a pak už začneme zařizovat. Opravdu hodně moc se těším, až konečně nastěhuji všechny věci tam, kam budou patřit. Náš krabicový systém mi leze krkem. Zbývá nám dodělat koupelna - sádrokartony, které se prý budou předělávat celé. Obložit sloup klukům v ložnici. A v zašívárně doladit otevírací dvířka na půdu. A mělo by to být všechno. Mezitím, co už jsme se dali trochu dohromady. Ze stěhování a vším možným. Tak jsme postupně všichni ochořeli. Eliášek přitáhl ze školky kašlíček, Fanda to chytil taky a já trpím s rýmičkou. Muž začal frkat večer. Už aby tohle virové kolečko skončilo. Takže žijeme, sice jsme nemocní a nebydlíme, ale přežíváme. A do prosince se to nezlepší :D

Z naší ruiny zšedivím!

Aneb rekonstrukce vol. 1 Od začátku roku jsme se netěšili na nic jiného, než až už to konečně začne... Teď si říkáme, ať už to konečně skončí... Rekonstrukce podkroví. Vyměníme střechu a okna, vymalujeme a bude to. Můžeme se stěhovat. Takhle nějak jsme si to představovali. Myslím, že to co nás čekalo jsme si nevysnili ani v té nejhorší noční můře. Sundali střechu a nemohli dělat, protože: za a) bylo moc velké vedro za b) bylo moc ošklivé počasí Vyplavily nás dvě bouřky a z toho jedna chodbu přes dvě patra. A když už to konečně skončilo, zjistili, že si zapomněli udělat čas na sádrokarton okolo oken. A tak že nám to můžou udělat na konci září. My odmítli, že do té doby někoho seženeme. (Teď si jistě zkušený člověk, co již rekonstrukci prodělal, klepe na čelo.) Na druhou stranu, abych jen nereptala. Byli opravdu šikovní a když k tomu byli vhodné podmínky, tak jim práce utíkala pod rukama. A po prvním vyplavení zajistili střechu naprosto úžasně. Po nekonečném shánění se nám

Přírůstek

O tom, že nám v polovině května zemřel náš pejsek jsem moc nepsala. Bylo to pro mě i manžela těžké. Byl to náš první pes. Byl skvělý. Byl to kříženec. A starali jsme se o něj od jeho šesti let. To znamená deset let psí lásky. Ale v šesti letech už jsme ho spoustu věcí nedokázali naučit. Ten týden, kdy to s ním šlo z kopce byl asi jeden z nejhorších. Kdy vidíte, jak strádá, jak už se mu vlastně ani nechce tady být a vy musíte přemýšlet nad tím, jestli ho necháte zabít - uspat. Nakonec si Ben lehl na sluníčko a už nevstal. Srdce přestalo bít. V polovině června to otevřelo debatu, zda a jestli si pořídíme dalšího psa. Dohodli jsme se, že si psa pořídíme, ale ještě teď ne. Příští rok nejdřív. Když jsme se dohodli na termínu. Začali jsme zjišťovat co. Napřed nás napadl útulek, jenže dospělého psa k dvouletému a čtyřletému dítěti? Ani jeden z nás nebyl z téhle představy úplně nadšený. Navíc se starším psem už jsme měli své zkušenosti a tentokrát jsme prostě chtěli pejska poznávat od š

Prázdniny

Všude je poslední dobou psáno, že se s dětmi máme (jako rodiče) dohodnout. Proto jsem se rozhodla, že se pokusím dohodnout s klukama na tom, jak budou vypadat naše prázdniny. Díky tomu vznikl seznam věcí, které by kluci chtěli podniknout. 1. Výlet do Zoo  Tenhle bod se nám podařilo splnit. Navštívili jsme Plzeňskou Zoo-botanickou zahradu a byli jsme naprosto překvapení, jak překrásný dojem na nás udělala. A stala se tím naší oblíbenkyní. Není tak rozlehlá a Fanda v ní zvládal celou dobu v pohodě chodit. Součástí zoo je i DinoPark, kam nadšeně chtěli oba, než uslyšeli první zařvání dinosaura. Ale myslím, že příští rok už budeme muset i tam. :) 2. Chodit na plovárnu Plovárna je od nás vzdálená pár metrů. Jenže s nedávno proběhlou místní žloutenkovou infekcí, se mi nechtělo navštěvovat stejné zařízení jako touto chorobou postihnutí. Takže tohle přání jsem Eliášovi a Fandovi nesplnila. Zato jsme byli na krytém bazénu a doslova celé prázdniny u dědy Vládi strávili kluci v bazénu.

Nezapomněla jsem...

...že mám blog. A dokonce i nějaké ty čtenáře. :) Pravda je taková, že se mi prostě nechtělo nic psát. Mohla bych se vymlouvat na nedostatek energie, času, že jsem přes polovinu prázdnin nebyla doma atd. Jenže mě se doopravdy nechtělo. V září jsem si začala říkat, že by možná stálo za to se s vámi rozloučit a oznámit konec téhle blog-éry. Psát o tom, jak to u nás vypadá bídně? Vždyť koho to zajímá?! Nebo spíš KDO by to četl?! Ale i přes to všechno, jsem se nakonec rozhodla pokračovat. Jen to pravděpodobně bude trochu méně časově náročné - pro mě. Neslibuji, že budu přispívat pravidelně. Ale slibuji, že občas sem něco hodím. Brzy se pokusím napsat článek o našich prázdninách (ale ti co mě sledují na instagramu, ví jak naše prázdniny probíhaly). Taky se podělím o probíhající rekonstrukci. (Z které plyne i obrovská nechuť něco - cokoliv dělat, než se přestěhujeme do patra.) A v neposlední řadě se naše domácnost rozroste o dalšího člena... se kterým se vám také pochlubím. Tak

22/2017

Elíš zůstával doma a my jsme většinu času trávili po hřištích a nebo na zahradě. V úterý jsme si udělali výjimku a vyšli si do školky na oslavu dne dětí a 170. let školky. Všichni čtyři a ten den jsme si opravdu užili. Jinak se nám hrozivě příbližil čas rekonstrukce a my začali vyklízet a likvidovat nepořádek z podkroví. Všechny věci jsme nastěhovali do jednoho patra a snažíme se teď o sebe nezakopávat. Stále ještě je otevřená otázka podlah a myslím, že ještě chvíli otevřená zůstane. Ale prozatím se už i muž přiklání k pvc. (Haleluja!) Kluci pomáhali a byli zlatí, ale Eli už si v neděli stěžoval, že si s ním vůbec nehrajeme. A měl chudáček pravdu... Bohužel jsme na vše sami a kluci se musí zabavit sami. Teď už vím, že jim snad raději příště najmu paní na hlídání, aby je aspoň vytáhla na hřiště. Opravdu mi začíná být líto, že nemáme funkční příbuzenstvo. A teď už nás čeká trochu náročnější týden! Na který se ale všichni těšíme.

18-21/2017

Zdravím vás z neuvěřitelného nepořádku! Ale já to vezmu popořádku... :) Na začátku měsíce jsme konečně začali zase výletit, když jsou oba kluci zdraví. A na první májový den jsme se rozhodli vyrazit na Říp. Jediné, co jsme podcenili byl vítr. Nemysleli jsme si, že to bude až taková fujavice. Ale jinak Eliáš vyšlápl celý kopec úplně v pohodě a bez remcání! Fanda už v aleji, že potřebuje "dodolu". Když jsem odmítla reagovat, chytil tátu za nohu "Plosííím do luky." U mě se prostě nesnaží mluvit, tak aby mu bylo rozumět. Nechápu... Doma kluci ani nechtěli jíst a šli rovnou spát. Utahaný jako koťata a pěkně vyfoukaný. Eliáš se byl ve školce fotit a trochu se bál. Protože se tam vracel po třech týdnech. Byl nervózní a natěšený. Ale hned prý šel za Kájou a šli si hrát s auty. Paní učitelce řekl, že čekáme miminko, což jsem jí ještě ten den vymluvila. A ona se na mě tak vědoucně usmála a říká: "Oni děti všechno slyší, o čem se doma povídá." Tak se začínám b

17/2017

Kluci si spolu udělali výlet za tetou a za miminkem. Já s Faníkem si užívala domácí klídek a pohodu. Pak jsme si to vyměnili a já s Eliášem šla navštívit jeho školku a oslavit čarodějnice. Jenže to byl den blbec. Ráno byli oba kluci očkovaní a na Čarodějnice nedorazil ani Kája ani Sárinka. Navíc se mu tam udělalo špatně, tak jsme jeli brzy domů. Následně jsme zvolnili a užívali si klídku a pohody. Každé ráno malovali a odpoledne šli na zahradu nebo na procházku. Největší srandu kluci měli, když jsme naložili našeho psa (17 let) do auta, aby se mohl proběhnout po Lesoparku, který je od nás vzdálený necelé dva kilometry. Jenže dědeček by to neušel a my se snažíme, aby aspoň jednou týdně se venku trochu prošel. Nakonec jsme jeli nakoupit na Zličín, protože jsme se s mužem shodli, že s Fandou je to o žloutenku, nakupovat ve Slaným. Popravdě nechce se mi s nimi chodit ani na hřiště. O víkendu k nám měli přijet moji rodiče a všichni jsme se na čarodějnice měli přesunout ke tchánovcům. N

16/2017

Na naší rodinné radě jsme se usnesli, že tenhle týden prostě škrtneme. Vůbec nic se nedělo, protože jsme všichni trpěli kašlem a rýmou. Eli v důsledku nevycházení z domu byl protivný, já protože jsem nemohla mluvit nabručená a Fanda unavený a tudíž nevrlý. A tím si můžete spočítat, že to je jak recept na katastrofu... Proto tenhle týden v našem univerzu neexistoval. Věříme, že tenhle nový týden už bude příjemnější a že se snad podíváme na ty slíbené hory.

15/2017

Tak nějak jsem tušila, že v pondělí toho musím hodně zvládnout. Proto se mi tu nakupilo hoooodně lidí na návštevě. Kamarádka s osmi měsíčním miminkem, ze kterého byl Faník úplně unešený! A jak hezky se k miminku choval! Dával mu hračky, hladil po ručce a hlavičce. Pak se tu odpoledne stavila kamáradka ze střední školy a navečer přijeli tchánovci. Naprosto bláznivý den! V úterý přijel můj tatínek a od vezl mě k zubaři. Měla dorazit i mamka, ale ta chytila nějakou chřipku. V noci Eli začal mít tepłoty a tak zůstal taky doma. U zubaře mi vytrhnuli moudrák, který mě zlobí od chvíle co poprvé vykoukl z dásně.  Muž měl od středy dovolenou a naše plány na výlety se rozplynuly díky Eldovo chorobě. Teploty a zimnici má stále a podle doktorky je to viróza. V pátek už doma ležel i Fanda. My s manželem odoláváme a snad i odoláme.  Zub mě trápil první dva dny, ale jíst pořád nemůžu. Překvapuje mě, jaká obrovská díra po tom zubu zůstala! A to že nemůžu hýbat s čelistí. Neboť to fakt bolí

14/2017

Nějak zapomínám, když si nedělám poznámky průbežně. Přes týden jsem se snažila Faníka přinutit k chůzi za ruku a mým směrem. Docela to šlo. Až na výlet do Metropole, kde na nás úplně prděl a prozkoumával cestu a obchody sám. Bojím se o něj a o lidi kolem něj. Je jak neřízená střela. O víkendu jsme jeli na kolo a hned dvakrát. Z toho mám radost! Navštívili jsme poloprázdné trhy v Ředhošti (EET?!) a taky jeli do Ikei a vybírali nábytek - tedy spíš sestavovali bitevní nákupovací plán. Muž vydal rozkaz zbavit se všeho co nám bude doma k ničemu. To je pro mě těžké a chystáme se na to příští týden. Spoustu věcí se mi nechce dávat pryč. Na druhou stranu, já je nevyužiji a určitě někomu by se hodili. Holt jsem sysel... :D

Lepší rodič

Proč je tak těžké být milý a vstřícný na vlastní děti? Strašně ráda si o sobě myslím jak dokážu být nad věcí. A většinou se i snažím být nad věcí a povznést se na ty materiální požitky. Jako porazítkovaný gauč, rozlité pití na křesle, stole a koberci, voskovkami pokreslený právě vyčištěný stůl atp. Vlastně většinou když se ohlédnu zpět tak vidím jak v tu chvíli kdy na svoje děti křičím jsem malá a hloupá a že nedovedu být nad věcí, když se jedná o moje vlastní děti. A přitom neměla bych právě jim být tou vřelou, milou a klidnou osobou za kterou mě okolí považuje/považovalo? Jakto že k cizím dětem přistupuju s nadšením a nějaké ty jemné přešlapy toleruju? Jakto že většina lidí se k vlastním dětem chová hůř než k cizímu člověku?! Jakto, že i já se k nim občas chovám tak strašně jako oni ke mně?! Nebo je to jen tímhle? Opravdu se jedná o zrcadlo nastavené čelem ke mně? Jak vy k my, tak my k vy... Strašně moc si přeju být milá, klidná a rozmýšlivá... jenže zrovna dneska se mi n

13/2017

Kola máme konečně doma a můžeme jezdit! Proto si kluci (všichni tři) uhnaly hustou odpornou rýmičku. A já je stejně vytáhla ve středu na krátkou projížďku. Tudíž s rýmičkou jsem si na doporučení dětské doktorky nechala Eliho do konce týdne doma. Každé ráno vstal a chtěl do školky. "Nemůžeš máš rýmu a kašel." "A proč mám kašel?" "Protože si pořád strkáš prsty do pusy." (S tím mě totiž hrozně rozčiluje...) "A proč si je tam strkám?" "To nevím, proč si je tam strkáš?" "To je jedno..." Absolutně nechápu, kde tuhle reakci sebral a přitom já s ním rozvádím teorie i o prdu... Přiznávám se, že mě to baví a baví mě sledovat, jak si vymýšlí svoje teorie. Takže jsem kluky tahala ven. Zasadili jsme spolu kytičky do truhlíků, dali krmítko na třešeň, hledali jsme v lesoparku zadupané žaludy a udělali domácí jarní výzdobu. (Vymalované obrázky do oken.) A mě to bavilo s nima asi víc než je se mnou. Eli mi taky vytkl, že "fur

Eliášovo čtvrté výročí

Co napsat o čtyřletém klukovi? Tohle už není o nočníku, kočárku a jiných hmatatelných vývojových meznících.  Teď je to daleko víc o osobnosti a tu je setsakra těžké popsat. Protože se každou chvíli znovu utváří a mění a já jediné, co můžu dělat je být tady a chytat slzy a smát se s ním.  Eli je neskutečné dítě, všímá si všech detailů a zapisuje a hodnotí a když mu něco nesedí, nebojí se mě zeptat. Kéž by mu tohle zůstalo!!!  Většinou je to veselý kluk se smyslem pro humor. Ale umí být i protiva a když se mu nechce tak prostě NE. S tátou umí jít hlavou proti zdi. Ani jeden neumí ustoupit, pokud se naštvou. Zato je otevřený a naprosto k sežrání svou roztomilostí a umí toho využívat!   Vždy jsem si přála, aby se kluci uměli ozvat, když se jim něco nelíbí a tohle zvládá.  Teď jen se ještě trochu poprat s projevy, které jsou občas nepřijatelné. Ale je přece jen ještě dítě! Učí se, každým dnem i minutou.  A já se hodně snažím učit od něj. Asi neví kolik sebereflexe mi dává! Je

Fialová

Přemýšlela jsem, jestli tenhle článek vůbec napsat. A když tak jaký mu dát název... Pak jsem si vzpoměla na tenhle IT vtip: "Přijdu do baru a tam sedí kočka. No to si nedovedeš představit 90-60-90..." "Cože?! Vona byla fialová?!" Takže... v listopadu jsem se rozhodla vyměnit baterky ve váze. A když jsem si na ni stoupla nevěřila jsem vlastním očím! V tu chvíli jsem pochopila, proč je mi většina mého oblečení těsná. Ukázala se tam odporná číslovka téměř 85 kilo! Tolik jsem vážila, když jsem byla těhotná! V devátém měsíci! Nebudu vám vyprávět, jak moc se mi chtělo brečet... A já se rozhodla, že takhle teda NE! Začala jsem se potit na stroji - eliptical. Každý den kromě víkendu 20-30 minut. Jenže kolem Vánoc se rozbil, přece jen už ho s mužem máme víc jak deset let. A mě se váha v lednu ustálila na 78 kilech. Už aspoň nezačínala osmičkou ale ten pohyb mi tak nějak začal chybět a tak jsem začala klasicky posilovat. Dřepy, výpady, sedlehy... Další klacek mi padl

12/2017

Tak jo... Se školkou jsem to pravděpodobně přechválila. Tenhle týden spal do středy, protože ve středu mi řekl, když jsem si ho vyzvedávala, že plakal, protože chtěl být s námi. A tak jsem spaní do konce týdne odpískala a rozhodla se, že další týden ho k tomu nebudu přemlouvat ani se ho na to ptát. Počkám, jestli s tím nezačne za chvíli zase sám. Konečně jsme taky odvezli kola na každoroční seřízení a odvezli auto do servisu. Taky jsme obdrželi kalkulaci na střechu. A doufám, že to je letos všechno. Samozřejmě, když už jsme jeli odvézt kola, tak jsme Elimu slíbili, že si může vybrat kolo. Strašně se těšil a ještě víc se bál. A pravděpodobně je trochu po mně, jelikož si myslel, že se to asi naučí jen z dívání se na kolo. Proto když na něj sedl a nešlo to úplně lehce, začal být trochu rozpačitý. Vyzkoušel ještě jedno kolo, na kterém se šlapalo úplně stejně a tak si vybral krásného černo-zeleného leaderfoxe . (Koupili jsme nové kolo, protože se bude dědit a Eli se bojí, takže mu ch

11/2017

Nový týden se nesl v duchu poklidu. A to hlavně i kvůli tomu, že se Eli sám rozhodl, že bude spát ve školce! A za tenhle obrovský úspěch vděčím Kájově mamince. Elda má ve školce kamaráda Káju a ten tam spinká. A jednou v šatně se Eliho ptala jestli tam taky nechce spát. Popsala mu jak to vypadá a on vypadal jako že ho to vůbec nezajímá. Proto když v neděli přišel, že si chce připravit pyžámko byla jsem v šoku! Ale den je hned o dost klidnější. Nikam nikdo nemusí spěchat a je to pohoda. I Elimu se nový režim líbí. Jen chudák Faník si to nějak neužil. Ve středu si začal stěžovat, že ho bolí ouško. A tak jsme ve čtvrtek vyrazili na ORL. Kde mi pan doktor vysvětlil, že má rýmu jak trám a to ho v uších tlačí. Já si zrovna začala libovat v tom, jak je zdravý... Takže stříkáme, uvolňujeme a léčíme... zase...

10/2017

Tenhle týden se vážně nic nedělo, Eli chodil do školky a já s Fandou k doktorovi. V pondělí nás navštívila babička a o víkendu můj bráška. Vykydali jsme auto a při úklidu se Faník sedřel oko a nos. Eli si další den sedřel dlaň. Kdykoliv to šlo byla jsem s klukama venku. Bohužel Faníkův stav nám moc nepomáhal. Jen Eli si začíná všímat hodně věcí. Dostala jsem od něj k mdž krásný náramek, který vyráběli ve školce a dostala jsem od něj nakázáno vzít si k tomu i řetízek co jsem dostala k třicetinám. A když už jsem byla v tom oblékání vzala jsem si i snubní a zásnubní prsten. To ho zaujalo, až se začal vyptávat na podrobnosti manželství. A že šel do podrobna, jako proč když se někteří lidé mají rádi, tak proč se nevezmou a proč se hádají... Musím říct, že mě jeho myšlenky občas dost překvapí. Je skvělý, že ho napadnou různé souvislosti, ale mě by zajímalo proč a kde se to v něm bere.

9/2017

Kašel. Kašel, ach ten kašel... Vážně, prosím, řekněte, že taky od začátku roku zápasíte s kašlajícím dítětem. Aspoň jedním nebo střídavě. Začínám být zoufalá a mám pocit, že asi brzy začnu odmítat chodit ven, aby tam něco nechytili. Fanda začal kašlat a to jsem s ním (a Eldou) měla velké plány na narozeniny. Nakonec je kvůli teplotám jakž takž přežil. Já musela vytáhnout šátek, abych doma aspoň uvařila. (O úklidu nemluvím, ten nezvládám.) Eli byl zase tento týden poprvé ve školce a první den se bál, ale od úterka už nás budil, že chce do školky. Tak moc se těšil na tu svou partu a na hraní. No a to je asi vše můžu napsat k tomuhle týdnu. V sobotu jsme měli naplánovaný Knihovnický karneval, ale my dospělí jsme si zbaběle zařídili hlídání a v sobotu vyrazili nakoupit a trochu si od dětí odpočinout. Zní to hrozně, vím, ale už jsme byli na konci se silami. V neděli jsme měli s mužem oba vyklízecí. A tak muž pracoval v garáži a já v kuchyni.

Dvouletý František

Páni! Už?! Nevím ani co pořádně napsat. Faník je skvělé dítko. Jeho úsměvavá tvář, empatie vůči bratrovi, rváč když se mu děje nějaká křivda, uřvánek když ví že to zabere... Je to prostě malé vyčůrané zlobidlo s obrovským srdcem, které ale nerozdává. Šibal s tváří anděla a samotným Luciferem za každým kukadlem. Neustále nám něco vypráví a někdy je mu i skvěle rozumět o co mu jde. Snaží se skládat jednotlivé věty, ale pořád používá i svá výplňová slova. Nejoblíbenější barvou je bílá, protože to je jediná kterou je ochoten říct. (Ale je na něm vidět, že nás tím zkouší. Protože, když mu řeknu, aby mi podal tu modrou kostičku, podá tu kterou chci. Když se ho zeptám, jakou má barvu, nahodí šibalský výraz a řekne, že je bílá.) Počítá do tří a dopovídá a dozpívává písničky. Někdy si jen tak sám prozpěvuje. Nesnáší sníh, stříhání nehtů a když mu není dobře je typický chlap. Potřebuje ošetřovatelku a mluví o sobě jako o miminku. (Mimi já.) Tím chce říct, že potřebuje hooooodně chovat.

8/2017

Ještě jsme do středy zůstali na horách. V pondělí nám počasí dovolilo si ještě zabobovat, ale bohužel večer už začalo pršet a do mokrého sněhu se mi nechtělo a hlavně jsem nechtěla, aby se kluci promáčeli a my si dali znovu nemocenské kolečko. On celkově byl ten den nějak podivný. Eli hned ráno mužovi rozbil telefon a ten byl po zbytek dne (týdne) nabručený. V úterý jsme se kvůli neustálému děšti jeli podívat do Varyády na dinosaury. Kluky to začíná nějak víc zajímat. A ve středu už jsme balili a jeli domů. Jako všichni v penzionu. Prostě když na horách prší tak je to na prd. Jen co jsme dojeli domů, začal Eli řádit. Spustil takovou hysterku jakou jsem u něj nezažila už dlouho. Kopal, plival na zem a vztekle nám rozkazoval. Ani jeden z nás to nevydržel a co následovalo dál, tak za to se i stydím. Málem jsem ho odvedla na půdu za čertama.... Ač jsem si řekla, že ho tímhle strašit nechci. Že ho vůbec nechci strašit. Ale nedokázali jsme najít společnou řeč až po tom výstupu na půdu.

7/2017

Eliáš dobral antibiotika a v úterý jsme měli jít na kontrolu. Ta ale proběhla po telefonu, protože doktorka měla čekárnu plnou chrchlajících dětí. S doporučením ať do školky nastoupí až po prázdninách. To znamená, že Elda strávil čtyři týdny doma, z toho dva a půl týdne upoután na lůžko. No, nebylo to období na které někdo z nás bude rád vzpomínat... Faník pln síly řádil jak jen to šlo. A protože jsme dostali povolení na půlhodinové procházky v rámci Eldovo rekonvalescence, využívali jsme jí plnými doušky. Ve středu jsme jeli navštívit novorozenou sestřenku. A naprosto mě odrovnalo, jak se k ní kluci nádherně chovali. To, že má rád Eli miminka vím, ale že i náš Faník bude tak nežný vůči té drobné víle! Jsem z nich naprosto nadšená! V pátek už jsme balili a v sobotu vyjeli do Krušných hor. Kde jsme bobovali a sáňkovali a stavěli sněhuláka. Aspoň trochu jsme si tu letošní zimu užili. Jen nás překvapilo, jak Fanda absolutně nesnáší sníh! S něčím takovým jsme my, rodiče zamilovaní do

6/2017

Doléčujeme a snad se blýská na lepší zítřky. Fanda dobral antibiotika a přestává kašlat. Eli ještě bere antibiotika, ale nekašle už téměř celý týden. Tak snad se nám povedlo to nejhorší zažehnat. Během tohoto týdne jsme se hodně dívali na pohádky. Protože jsme potřebovali, aby zůstali ještě v klidu. A jelikož mě už přestává bavit pouštět dokola Ledové království, Auta a Letadla, tak jsem změnila repertoár. Na Vlásku, Eli se mi rozbrečel, když ta čarodějnice bodla Flynna. Pohádka zavržena. Rebelka, hned po prvních dvou minutách filmu se objevil obrovský rozzuřený medvěd. Pohádka zavržena. Mám připraveného Petra Pana a Aladina. A už se bojím je pustit. Naštěstí se jeden večer Eli rozhodl, že budeme dělat perníčky. A to byla akce na celý den. Jen nevím, co budu dělat příští týden, kdy ještě musí být chvíli v klidu. Ono celkově zabavit dítě, aby zůstalo v klidu je docela oříšek. Nabízí se něco co je akorát do ruky. Jenže, co když se mi úplně nelíbí, aby kluci celý den čučeli do tel

5/2017

Když vidím ty matky-blogerky, vlogerky - mám pocit, že si moji kluci vybrali tu nejhorší matku na světě. Já nemám doma uklizeno. Ani můj dům nevypadá jak z lifestylovýho magazínu. Nevymýšlím a ani vlastnoručně nevyrábím sezonní dekorace. Nestíhám se každý den dokonale nalíčit. Moje děti nejsou vždy milující a usměvavé. Nevymýšlím dětem skvělou zábavu na každých deset minut jejich bdělého času. Nevymýšlím denně skvělá a vyvážena jídla, které podpoří růst mozkové hmoty mých dětí. Natož abych měla čas je uvařit. Vždy když nějaké video vidím nebo čtu podobný článek, jímá mě hrůza při pomyšlení co z nich bez mého přičinění vyroste?! Vždyť já se o ně nestarám tak jak bych asi měla! Nevymýšlím jim super zábavu/hry, abych je zabavila. Já jen nechávám, ať si hrají sami! A někdy jim dokonce zapínám televizi, už když vstanou a sama se jdu ještě natáhnout. Místo abych jim předčítala Junga s nimi radši do zblbnutí stavím věž z lega, která záhadným způsobem vždy spadne (Fanda) a lechtám j

4/2017

Ráda, strašně ráda, bych napsala, že tento týden byl lepší jak ten minulý. Ale to bych lhala.  Ve středu mě nakrkla památková péče a mám chuť se na nějakou dotaci od města vy...prdnout. Do toho se Fandovi vrátil zpátky ten samý kašel, jen co dobral kapky. Takže jsem šli zase zpátky k doktorce, pro další dávku sirupů. Jelikož Elimu bylo pravděpodobně líto, že Faník má pořád nějaký sirupek, tak od páteční noci má telotu 37,5-40,2. Já se od středy pořádně nevyspala. Manžel už je taky napokraji sil. A nemyslím si, že v tom dalším týdnu bude o moc líp... 

3/2017

Naprosto zbytečný příspěvek. V pondělí jsem byla na kosmetice (kde jsem přišla o kus obočí, které si teď musím domalovávat). A pak jsem už jen s klukama byla doma a koukala na pohádky, vařila litry čaje a četla. Všichni tři jsme totiž postupně onemocněli zákeřnou virózou. V neděli Eli. V pondělí Fany. V úterý já. No a jelikož v tom pořád ještě lítám a doopravdy mi není dobře, tak se s vámi loučím a přeji, ať už ty choroby sakra skončí. (Těm, co nemocní nejsou, ať se jim to vyhne!)

2/2017

Elda nechce chodit do školky. Kvůli chřipkové epidemii chybí jeho kamarádi. Fanda začal vážně úžasně chrchlat a chrápat. Mě doktorka zakázala běhat a celkově dělat cokoliv, co by nějak víc zatěžovalo kyčle. Můžu prý chodit plavat a hlavně posilovat. Skončili mi taky rehabilitace, tak doma poctivě cvičím. Jsem extrémně unavená a těším se až bude po chorobách. Taky jsem se konečně (po, ehm bojím se to skoro napsat, ale po sedmi letech) objednala na kosmetiku. Doufám, že mi to dá možnost se trochu uvolnit a oddechnout si. A muže pak někdy vyšlu, ať si jde zaplavat. :D A trochu nás děsí náš pes. Odmítá se hýbat. Žere jen když jsme u něj. Bojím se, že ten letošní rok bude jeho poslední... je mu sice šestnáct a zažil toho víc než si dovedu představit, ale já pořád vidím malinké chundelaté štěně nebo toho tříletého vracejícího se psa s neuvěřitelně bystrým a chytrým pohledem. Mám s ním v hlavě tolik historek, že si myslím že tu se námi byl snad sto let... Co se mého vztekacího deníčku t

Autem kamkoliv

To je dneska sice pravda, ale co když vaše dítě bude patřit k těm co cestování autem, připoutáni v sedačce budou z duše nenávidět? Eli miluje cestování. Jakmile se u nás řekne auto, už je připravený s autíčkem a mikinou u dveří. To Fanda je v tomhle trochu opatrnější. Jako miminko byl v autě k neutěšení. Teď už je to lepší - pokud mi nedojdou v autě piškoty. Hračky ho nebaví. Dívání z okna taky ne. A když se rozhodne, že se mu tam nelíbí tak ho do auta nenaložíte a ani ho neumlčíte.  Věřte nebo ne ale dvě hodiny s vřeštícím dítětem vás něco o dětském křiku a pláči naučí.  Co jsme zkoušeli? 1. Přestávky Nechat ho proběhnout a pak jet dál. Takhle je to docela hezký a jednoduchý. Ale teď jedete po dálnici, zajedete na odpočívadlo. Před sebou máte ještě dvě hodinky cesty - bez dalšího zastavení. Dítě se probíhá a už si začíná víc sedat. Do auta ale zase nechce.  2. Jezdit s ním vzadu Abyste ho lépe zabavili. Jenže pořád dokola opakovat: "Hele strom." "A t

01/2017

První týden v roce nebyl zrovna vzrušující. Já hned na začátku týdne chytla rýmičku a podle toho se odvíjela moje energie plnit předsevzetí. Navíc jsem ještě navštěvovala rehabilitace s bederní páteří. Zase jsme ale hodně s klukama tvořila. Ve čtvrtek onemocněl i Elíš a to už se doma jen koukalo na pohádky. Nálada u kluků pod psa, protože nemohli do toho krásného sněžného počasí. Zase jsem se ale naučila něco víc o svém vzteku a musím se trochu pochválit. Že jsem to tenhle týden docela zvládla, až na jedno noční uklouznutí. Eli se budil, že ho bolí noha a když to udělal po třetí už jsem na něj byla nepříjemná. A když jsem nad tím přemýšlela, napadlo mě, že si povedu svůj vztekací deník. Je to docela náročný, až mě to překvapilo a je tam víc otázek než odpovědí...

Rande

Nějak Eliášovi začínám chybět. Má teď takové to mazlící období, nechce spát u sebe v posteli. A neustále po mě leze. Pusinka sem, obejmout - hned... Až mě napadlo, že možná chce být se mnou bez vyrušovatelů. Proto jsem se rozhodla, že si spolu aspoň jednou do měsíce dáme rande. Jen my dva. A to samé budu chtít i po manželovi, ať si spolu udělají taky nějaký samostatný výlet. Bez nás s Fandou. Jen nějak nevím, co nám mám na to první speciální rande naplánovat...

Nový rok

Do nového roku přejeme všem, ať vás doprovází vaše šťastná hvězda...