Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z září, 2013

Hádě v půl roce

Jen malé chlubení. Má už skoro zub - mě i manžela kousnul. U doktorky jsme zjistili, že váží 9 kg a měří 75 cm. Nechtěl se tam vůbec předvádět a hrál si na mimino, které jen leží a nic nedělá. Jakmile jsme ale dorazili domů, rozhodl se, že převlnkuje obývák, praští se o skříňku a ještě zkusí vytrhnout kocourovi pár chlupů. A to vše než se převléknu do tepláků. Kocour vše snáší s odevzdaností, kterou jsem u něj nezažila. Zrovna včera večer, přistrčil k malému brčko, aby si s ním hrál. To, že aportuje nám, jsme zvyklí, ale že bude aportovat i tyranovi, to nás mile překvapilo. Myslela jsem si, že před ním bude utíkat, ale kocour ho vyloženě provokuje a tím ho i učí lézt. Jsem na ty své tři chlapy strašně hrdá!

Druhé dítě?

Proč všichni lidé očekávají, že když jsem úspěšně zvládlo jedno početí a porod, tak to chci absolvovat znovu? Nejlépe asi hned, když se mě, hned jen co mě vidí, ptají na druhé dítě. Mám připravenou odpověď: "Když to půjde, proč ne." A nastává druhá zděšená reakce: "Takhle brzo?!" Holt, lidem se zřejmě nezavděčíte. Pravda je, že mám tři roky pro zplození druhého dítěte, protože jsem se zařekla, že po 30-tinách nechci už dítě. A popravdě, během těch tří let je mi to jedno, kdy se to stane. I kdyby to mělo být za těch devět měsíců. (Což nebude, nebojte ;-) ) Doopravdy si říkám, proč ne. Hádě se pomalu učí zabavit se samo a za devět měsíců už bude určitě samostatnější ještě víc. Bude chodit a když s malým sourozencem bude vyrůstat, určitě se pro něj nestane vetřelcem. Bude už od malinka zvyklý na to, že se naše pozornost rozděluje na něj a někoho dalšího. Bude to určitě hektické a ze začátku těžké. Ale věřím tomu, že co se má stát, to se stane. A kdyby příroda v

Kuřecí špíz

Obrázek
Sice grilovací sezóna nám už skončila ale i tak se s vámi podělím o recept na výborné kuřecí špízy, které jdou udělat jak v troubě tak i na grilu. Potřebujete : kuřecí kousky dobrou papriku Kuřecí kousky si naložíte den předem do marinády z 6 lžic sojové omáčky, 4 lžic medu, 2 lžic sherry a 1 lžičky hořčice . Napichujeme střídavě maso a papriku. Marinádou při grilování i pečení průběžně potíráme. Dobrou chuť!

Háďátko slaví 1/2 narozeniny

Obrázek
Uteklo to jako voda, ani se mi tomu nechce věřit. Je to přesně půl roku, co se na tomhle světě objevil. A dělá mi jenom radost. Sice ještě neprospí celou noc. Mám pořád pocit, že jen kojím nebo uklízím nebo žehlím a nebo jsem v práci. Ale i tak stačí, aby se probudil, usmál se na mě a jsem šťastná. S jeho půlročinami jsem si uvědomila, jak velký tlak a nápor to je na tak malého človíčka, aby vyrostl. Během půlroku života se naučil tolik věcí! Hrát si, dorozumívat se s těmi dvounožci, otáčet se, smát se, rozeznávat věci a hledat je, lézt... Už to prostě není to malé miminko. Už začíná být dítětem a je to strašně příjemný pocit, že něco malého a fialového, co vzešlo z nás, rodičů, začíná žít vlastní život. A doufám, že mu do života dáme správný start a bude dál dobře růst a bude spokojený.

Však ty to uvidíš...

Zvláštní je kolik lidí dává dobré rady a myslí si o nich, že já řeším nějaký problém. Když radu potřebuji tak si o ní řeknu. Nemám s tím žádný problém. A největší kritik/radil mého způsobu života/výchovy Háďátka, je kupodivu můj táta. Začalo to už před třemi měsíci, kdy se mi snažil vnutit myšlenku, že mám málo mléka a proto musím kojit tak často. (Probíhal růstový spurt a kojila jsem co 2 hodiny, navíc venku bylo docela vedro.) Pokračuje to přes spaní ve společné posteli. A končí u tří hodinové debaty o tom, že dítě je někdy potřeba fyzicky potrestat, protože jinak se nestanoví hranice. Já mám první dítě, uznávám, ale doopravdy si myslím, že s námi Háďě nebude spát do třiceti a že vychovávat jde i bez "vařechy". A pokud zrovna nesouhlasím nastává věta, která mě dokáže dostat do kolen: "Však ty uvidíš." Napadá mě, jak oni můžou vědět, co já uvidím, když nechci jít tou cestou, kterou mi vnucují?! Vždyť oni mě odkládali do postýlky, máma mě kojila dva týdny a fa

Září

Je to zvláštní. S každým prvním pondělím v září mám pocit, že začíná nový rok. Zřejmě je to dáno školou a tím, že jsem vlastně pořád ještě více jak půlku života strávila na škole. Letos však pro mě opět nastalo první září a první den ve škole, tedy v práci. Ve staré práci za nových podmínek. Vyvolalo to ve mně jistý druh nostalgie. Neměla jsem připravenou svačinu a ani tašku do školy/práce. Ale stejně ten večer před pondělkem byl jiný. Bylo to cítit ve vzduchu. Končí léto. Končí jedno období a začíná zase jiné. Další. Během těch několika málo let, co jsem na světě, jsem se naučila změny vítat. A to i tehdy pokud nebyly k lepšímu. Ono je někdy lepší se vrátit o nějaký ten krok zpět. A na letošní školní rok jsem si udělala kupu plánů. Samozřejmě, žádný z nich se mi nedaří dodržet stoprocentně. Ale i tak se s nimi pochlubím. 1. Veškerou práci zvládnout během jednoho týdne, ať tam nemusím být celý měsíc. (Proto tento příspěvek píšu z práce.) 2. Každý den vařit domácí jídlo a nebo h