3. týden - Konečně procházka ve sněhu!

Pondělí, objednala jsem si nový telefon- haleluja! A prozatím se pokouším plnit své předsevzetí o komunikaci s lidma a komu jsem napsala a ozval se mi zpátky, tak to byla samá jobovka... Asi je pravda, že loňský i ten letošní rok dá zabrat vztahům.

Úterý, ráno jsem volala k dětské doktorce, kvůli očkování a čekala jsem, ze řekne ať přijdeme v pátek... A co myslíte? Ještě ten den jsme šli (všichni tři pěšky) na očkování! Eli byl statečný, ale držel ho táta a Elimu asi chyběla nějaká útěcha a tak se rozplakal - poprvé. A taky dostal dvě masti na atopický ekzém. :/ Chudák po mě podědil, ale třeba se mu to spraví a bude v pohodě.

Středa, hodně jsme si hráli a odpoledne zase šli pěšky do lékárny - vyzvednout masti. Jeho chůze se zlepšuje, dokonce mě celou dobu držel za ruku a nechtěl pustit. A přes přechody šel vzorově. Zastavil a koukal na mě, jestli můžeme jít. :) Mám pocit, že je zase nějak dospělejší.

Čtvrtek, zastavila se u nás na dopoledne teta Monika s Davídkem. Bylo úžasný sledovat, jak nás ani jedno dítě nepotřebovalo a my si mohly v klidu popovídat. Což jsme obě potřebovaly jak sůl.

Pátek vypadal hrozivě. Ráno moc neunavit Eliho, aby vydržel vzhůru aspoň do dvou. Pak jet do Prahy na schůzku a z Prahy do Krušných hor, za babičkami a dědou. Samozřejmě Eli usnul ve dvanáct. Ale jinak pohodička, cestu do Prahy zvládl skvěle, chvíli se teda před strejdou styděl, ale pak byl k nezastavení. V autě byl zase neuvěřitelně hodný a cestou dokonce ještě jednou usnul. A k rodičům jsme dojeli včas. Tam se hned skamarásil s jednou holčičkou a šel spát až po desaté. 

Sobotní ráno bylo fajn, v noci napadl sníh a Eli si ho mohl konečně pořádně 
užít. Po obědě jsme vyjeli domů, chtěli jsme mít klidnou neděli. Eli usnul v autě a byla to fajn cesta. Zato doma na nás s mužem padla únava, dokonce i Eli usnul už v sedm večer. 

Na neděli jsme měli v plánu jen nakoupit a odpočívat u krbu. Eli ale po obědě chytil hysterku, kvůli spaní, a já byla z toho už dost na nervy... Ale pokouším se naučit zachovat klid ve všech situacích. Ale už teď vím, že někde tu nasbíranou páru upustit budu muset. Teším se, až po porodu začnu zase běhat. :)

Co vy, jak upouštíte páru? Nějaké zaručené rady na vyrovnanější mysl? 

Komentáře

  1. Taky se těším, až se po porodu začnu pořádně hýbat, skvěle si u toho vyčistím hlavu. A jinak návštěvy s dětmi, které si dokáží hrát s Mládětem půl odpoledne mám ráda(i za cenu toho uklízení hraček občas:-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo s hračkama si hlavu nelámu :) Eli je skvělý pomocník a nenechá mě uklízet samotnou :D

      Vymazat

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tajemné F.

Těhotenství a realita

Fialová