Vedro...

...mi už přestalo vadit. 

Ne že bych se přestala potit a všude se ovívající lidé, jež mají deodorant za sprosté slovo, mi přestali vadit. Vadí mi pořád stejně. 

Ale na to teplo jsem si zvykla, začala jsem to brát jako věc samozřejmou, se kterou nic neudělám. (Stejně jako se spocenými lidmi.) A když jsem se včera probudila uvědomila jsem si, jak je to povznášející pocit. Nic s tím neudělám, nemá cenu se s tím trápit. A puf bylo mi fajn.

Proč tohle puf neumím, když se jedná o mě a o moje děti? Proč se neustále snažím změnit nějakou skutečnost? Zastavila jsem se nad tím a zařekla se, že od teď chci být zase trochu víc pohodová a méně nervní. Že budu brát věci takové jaké jsou. 

Eli je hysterka a potřebuje se naučit ovládat svoje emoce. 

Já jsem uječená matka (od té doby co jsem se s tím smířila i méně křičím?!) 

František je prostě sluníčko.

Je vidět, že se budu učit celý život a to i věci sama o sobě! 

Přeji krásný pátek a užijte si teplý víkend! :)