Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z březen, 2015

12. týden

Pondělí začalo děsně. V noci si Faník rozhodl povídat a že chce být krmen po dvou hodinách (že by růstový spurt?) a v duchu nevyspání, únavy a jemné protivnosti se nesl dál. Nakonec to zabalil Eli, který po odpoledním dvouhodinovém spánku spustil takový hysterák, že i muž jen koukal. (A to jsem si dovolila jen zapnout myčku, když on mi nechtěl pomoct.) No, prostě den jak víno a já se modlila, aby aspoň další den byl o něco lepší. Aspoň počasím, tady totiž foukal takový vítr, že se mi ven s klukama nechtělo.

V úterý jsem se po další děsné noci rozhodla, že budu Faníka budit, co dvě hodiny. Nakonec se tenhle plán ukázal, jako dobrý nápad. Fany v noci spal. Odpoledne jsme zase vyrazili ven. Dopoledne jsme doma a většinou uklízíme a hrajeme si s legem (i když Eli poslední dobou vyměnil lego za tablet). Protože si pořád nedokážu představit, jak toho lumpa venku zvládat i s kočárkem. A tak chodíme na společné procházky až odpoledne, kdy se s mužem střídáme ve zvedání Eliho k autům, aby si p…

Kde jsou ta rána růžová?

Začíná krásný čistý den.

Sluníčko se valí do oken a Eli ještě dospává. Jedním okem mrknu na muže jestli spí. Ten se na mě usměje. Sice pořád vypadá trochu jako zombie, ale už aspoň zvládá ten úsměv. 
Noci s dvěma dětmi byly mou noční můrou. Naštěstí Fany je tak milé dítě, že v noci kojím dvakrát, maximálně třikrát. A Eliho to už (po dvou týdnech) nechává úplně chladným. Sice občas mívá záchvat tulivosti, ale to pak rychle zase vytuhne.
Než si stihneme s mužem popřát dobré ráno, přijede popelář (který kolem jezdí ve středu, ve čtvrtek a v pátek dopoledne). To je jediný zvuk na který Eli reaguje a probudí ho. Tak vyskočí z postele, chce "dudi" (do ruk) a pak směruje muže k oknu. Zamávají si navzájem s popelářem a nám začíná ráno. Eli nám oběma dává příkazy. Nejhůř je na tom muž, protože ten ráno dělá džus (na který jsme přesedlali po mlíku). Takže je nahnán do kuchyně, já si můžu ještě hovět v posteli. 
Eli dostane flašku, přikáže muži zapnout pituty (písničky) a pak buď usedn…

Zimní těhotenská kosmetika

Obrázek
Moje pro letošek nejoblíbenější zimní péče. 
Na pupek Vichy. Protože po Elim mi strie naskákaly, hlavně v 41 týdnu těhotenství a tak jsem se rozhodla, že se vyprdnu na všechno co minule nepomohlo a rovnou jsem začala natírat tímhle a za mě maximální spokojenost i na tu zelenou vůni jsem si zvykla. 
Na obličej a krk používám Bioderma atoderm, vyživující krém. Mám kůži v zimě vždy extra suchou a lepší krém jsem prozatím neobjevila. A když se zadaří a na rukách se mi objeví atopik, tak mi tenhle krém zabere. (Mě ano, dítěti bohužel ne...)
Na vlasy jsem dlouho hledal nějaký šampón, který by mi hlavu umyl, ale nepřesušil. Nakonec jsem jednou v koupelně popadla dětský šampón a světe div se. Zabral... Zřejmě je něco pravdy na tom, že mýdlo není nejlepší a tak se u mě v koupelně tenhle Johnson chvíli zdrží. 
A poslední věc je máslo od Avonu. Dostala jsem ho k Vánocům a jediné, co mu můžu vytknout je příliš silná vůně. Mě to voní jako když děláte karamel a trochu ho připálíte. Ale jinak skvělá…

11. týden

Zase nám začíná kolečko doktorů. U dětské doktorky Frantíka zvážili (3,5 kg) a doktorka zhodnotila, že prospívá a je "krásňoučkej". Žloutenka pomalu odeznívá a jediné, co ho trápí je zánět očka. 

Eli zase přestává žárlit a bere bráchu v klidu. Neustále ho pusinkuje a hladí. Jen přestává poslouchat. Když ho o něco poprosím, tak dělá, že neslyší nebo prostě a jednoduše řekne: "Ne" a jde pryč. 
Zastavili se tu taky moji rodiče a mě odpadlo jedno uspávání. Eli se vyřádil a já si trochu oddechla. Moje mamka mezitím vyžehlila. 
Zjistila jsem taky, že Elimu se líbí Lokomotiva Tomáš a umí si ji sám pustit u mě na mobilu. (Který je momentálně v opravě.)  
Pátek třináctého mě pěkně vytrestal. Eli byl protivný. Faník taky. Já se navíc nějak blbě hnula a nemůžu normálně sedět. Taky jsem šla na pojišťovnu přihlásit Fandu a on jim zrovna nefungoval program. U dětské měli taky zavřeno, kam jsem potřebovala kvůli Fanyho zanícenému očku. (Takže když to jde vykapávám mu oko mlíkem.)…

10. týden

Pondělí v porodnici a doufala jsem, že nás brzy propustí. Ještě ráno jsem si myslela, že v úterý půjdeme domů.  Bohužel Fany nám zežloutl a to hodně. Takže já půl pondělku neměla ani dítko u sebe. A strašně jsem se nudila. Letáčky po chodbách pročtené, přibuzní a kamarádi obtelefováni. A nuda pořád zůstávala. Uklízečky se dokonce smály, když jsem se jich ptala, jestli nechtějí s něčím pomoct. Nakonec při mém zoufalém pohledu mi řekly, že to vážně nejde a ani se to nesmí... Užívala jsem si svůj soukromý a nudný nadstandart.  Eli si mezitím doma užíval tchánovce. Muž si užíval v práci a já si připravovala články na blog. Aspoň k něčemu ta pauza byla dobrá a to, že jsem dodělala veškeré připravované články. Odpoledne už bylo lepší. Fanyho mi vrátili a já si měla aspoň s kým povídat a navíc přišel manžel na návštěvu. Sám! 
Úterý, den střihání pupíků a dalších testů se nakonec vyvedl. A i když Fany pořád trochu zlátl, tak už mohl být aspoň se mnou. A já se ho celý den nemohla vynadívat!  Taky s…

Jak František přišel na svět

Vše začalo už 27. večer kdy jsem si říkala, že ti poslíčci začínají vystřelovat do zad. Ale nevěnovala jsem tomu příliš velkou pozornost. 

Ve tři ráno mě probudila bolest zad, podařilo se mi ji ale zaspat. Takže jsem jí opět nevěnovala žádnou pozornost. 
Ráno jsem manželovi řekla, že Fany chce pravděpodobně na svět ještě v únoru. Muž se tomu zasmál a jeli jsme nakoupit. V obchodě mi začínalo být hůř. A tak jsem přesvědčila manžela, aby zavolal svým rodičům at´ si pospíší. Měli k nám zrovna přijet na oběd.  Takže v půl dvanáctý přijeli tchánovci. Já zelená skákala na míči. A oni že mi teda budou držet palce.  S mužem jsme zaparkovali u nemocnice a já hrdinně prohlásila, že ten kousek dojdu. (Kdo někdy viděl slánskou nemocnici, jistě si teď klepe na čelo, jako manžel.) Cestu do kopce jsem ale zvládla v pohodě. Jen jeden pár co šel před námi nám nabídl pomoc - takže jsem asi musela funět hodně na hlas. Paní byla milá a snažila se odvést pozornost někam jinam.  Nakonec jsem to tedy do nem…

9. týden

Pondělí, tak jsem umyla okna a ... Budu zase přenášet. Je to jasný! Taky jsme si konečně hráli s modelínou a u Eliho to teda zabralo. Jinak se mi nikam nechce chodit. Takze dopoledne chodíme na terasu jezdit na Pukym a odpoledne mě buď manžel přesvědčí na procházku a nebo jdeme na zahradu za pejskem.

Úterý a další monitor. A podle doktorky se stále nic neděje. Už mi z toho těhotenství trochu hrabe. Moc si přeju mít to už za sebou. Ale také o to víc si uvědomuji, že je to moje poslední těhotenství. (S velkou pravděpodobností - protože nikdy neříkej nikdy.) Navíc se na našeho malého F. hrozně těším a vypadá to, že i Eli. Taky jsem vyprala vnitřek kočárku! Takže s přípravami už finišuju! 
Středa, Eli byl z kočárku korbičky nadšený! A neustále předváděl miminko. Až si odtáhl jídlo do korbičky, korbičku před televizi a vypadal moc spokojeně. Až mi ani nevadí, že tu korbičku budu muset prát znovu! :D
A zbytek týdne ani nevím co jsme dělali. V pátek jsme jeli do myčky umýt konečně auto. A v …

35 - 40 tt

Zápisky vznikají od 26. ledna do 28. února 2015.

35. týden
Tak a už to začíná, posledních pět týdnů těhotenství... Posledního mého těhotenství (pravděpodobně). Začala jsem balit tašku a připravovat věci pro F. Následně jsem zkonstatovala fakt, že tohle těhotenství je úplně jiné. Eli se nosil (v břiše) úplně lehce, kdežto F. se musí neustále kroutit a nohy má tak blbým směrem, že každé jeho kopnutí u mě vyvolává neskutečnou bolest žaludku. (Nehledě na to, jak se mě snažil utopit, když mě kopnul do žebra při pití. A když u ž jsme u těch žeber... Jak je možné, že ty pohyblivá žebra bolí víc než ty co jsou pevně spojená hrudní kostí?! Nemělo by to být obráceně?!)
Abych ale nebyla zcela negativní. Objevil se u mě syndrom matky-těšitelky, tak strašně se těším, až tu konečně F. s námi bude. Každý večer, když ve vaně "rozmlouváme" mu vysvětluju, jak se na něj všichni těšíme a jak ho už teď máme rádi...

36. týden -9. měsíc
Ode dnešní kontroly budou kontroly už každý týden. To je věc! V…