Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z září, 2016

Mateřská jako robota

Je to tu! Narodil se vám uzlíček štěstí a najednou vaše hormony brojí proti vám. Po pár měsících se přistihnete, že už se ani nelíčíte. Čisté tepláky jsou tím nejstylovějším hadříkem, který jste za posledních pár týdnů měla na sobě. A pak na sebe koukáte do zrcadla a říkáte si, co se to s vámi vlastně stalo. Na hřištích nadáváte, jak nic nestíháte a drbete s ženskýma, které jste vlastně nikdy nechtěla znát natož se jednou z nich stát. A tu mě to napadlo, proč se vlastně téhle dovolené nepostavit čelem? Proč jí nebrat jako své zaměstnání, nebo jinak. Proč se na ty tři roky mateřská nestane naším povoláním? Je to jiné. Ale věřím tomu, že to jde a že bychom se o to měly pokoušet. Ve většině prací po nás chtějí nějakou činnost. Stejně jako naše děti, kteří po nás neustále něco vyžadují. Ráno se stíháte obléknout, nalíčit a upravit, aby se vás lidi nelekli. Teď že jste se vůbec nevyspala? Můžu vás ujistit, že takhle to půjde dalších pár let a do práce budete chodit stejně. Tak pro

Nelituji...

ale občas mám všeho už plný zuby. A tenhle článek se mi zdá v tomhle tématu zajímavý. Dneska jen taková krátká zpráva, ale nebojte chystám další! ;)

Noc...

...u nás byla opravdu výživná. Fandu přestaly bolet zuby a konečně zase prospal v klidu celou noc. Proto si šel Eli lehnout s teplotou kolem 39 stupňů a v noci měl zimnici. :/ A to se včera do školky začal těšit. Někdy mám pocit, že těch klacků pod nohama máme víc než kolik jich je v lese! :(

O školce

Nedá mi to nenapsat. Beru to jako povinnost napsat o Eliho zvykání si na svou novou životní etapu. Hned první den, co šel do školky, jsem manželovi řekla, že od teď už nějakou tu instituci budeme řešit dalších 20 let. Vyděsil se. Eli se do školky těšil, sice při předávání trochu pofňukával, ale zvládl to v pohodě. V pátek se těšil. O víkendu byl trochu zmatený, že nejde do školky. V pondělí se opět těšil. Ve středu jsem ho jeden den nechala doma, protože v noci nemohl pořádně dýchat a nevěděla jsem, jestli nebude mít teplotu. A ve čtvrtek už se ani s manželem nerozloučil, jak do školky běžel. To se ale po dalším víkendu změnilo. V pondělí tam nebyla jeho oblíbená učitelka a nám začalo peklo. Ve středu v noci se budil s pláčem, že do školky nechce a nebo že chce domů. Ve čtvrtek jsem šla do školky poprvé já. A nezvládli jsme to ani jeden. Eli se zasekl už před školkou, že tam nejde. Asi hodinu jsem ho přesvědčovala než jsme se dostali do třídy, kde jsem ho "opustila".

Domove, sladký domove znovu

Ruina - od slova zruinovat nebo je to obráceně? V konečném důsledku je to v podstatě jedno. Roku 2008 jsem dostala nápad, jak pomoci mým rodičům dokončit jejich projekt a nám pomoci k tomu, abychom si založili vlastní místo k životu. To znamená, že jsem od rodičů koupila dům, na hypotéku. (Víckrát už stejnou blbost pravděpodobně neudělám a nedoporučuji to ani nikomu jinému.) Dva roky jsme tu bydleli a zjišťovali různé neduhy. Nefungující kotel. Nefungující izolace. Nefungující okna. Nerovná podlaha. Praskliny mezi podlahou a stěnami. Špatně pokrytá střecha s nevyhovující krytinou. Špatně udělané okapy. Příliš mnoho věcí - všude. Zatékání do garáže. Rozebraná terasa. ... Prostě seznam na několik výher ve sportce. My se rozhodli, že se pokusíme šetřit a opravit věci postupně, podle toho jak moc nás budou rozčilovat. V roce 2009 se udělala nová okna. V roce 2010 jsme přestavili dva spodní byty na jednu velkou kancelář a tu od té chvíle pronajímáme. (Byty jsme musely přest