Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2012

Je to...

Obrázek
Krásná zpráva se k nám donesla... Napřed tedy trochu z anketních otázek, první byla: "Kluk nebo holka?" Pro kluka tu máme celých 80 % všech hlasů. Pro holku pouhých 20 %. Ten ultrazvuk, který se provádí od 20-22-tého druhé týdne je opravdu velmi podrobný. Řekla bych podrobnější jak ten první. Miminko si při něm změří a hledají se poruchy v orgánech i na kostech. (Ten svět moderních technologií je vážně úžasný!) A zároveň se při něm můžete dozvědět, jakého pohlaví to mimčo je. Teď druhá anketní otázka: "Chceš to vědět a nebo ne?" Jediný z dotázaných, který mi řekl, že to vědět nechce, byla moje babička... Nakonec to nevydržela a se slovy: "Stejně by mi to někdo řekl, tak co to je?" S potutelným výraz na tváři jsem se ještě jednou zeptala, zda to chce doopravdy vědět. Takže z tohohle průzkumu mi vyšlo, že 100 % lidí to vědět chce, pokud je tu ta možnost. A když už se oháním těmi procenty, tak my to víme na 99,9 %

Halloween se kvapem blíží

Obrázek
Slavíte Halloween? Nebo dušičky? Nebo je to pro vás úplně obyčejný den? Vím, spousta lidí bude říkat: "Fuj, tohle poameričťování českých svátků..." a podobně. Na svou obhajobu musím ale uvést, že to může vypadat, jako že slavím Halloween, ale já si ten den prostě pustím staré horory ( Frankensteina , Draculu , Vránu ) a Nightmare before Christmas , pozvu si pár přátel  ( masky jsou dobrovolné ) a pijeme, jíme a povídáme. Na okně mi hoří svíčka, aby duše našich předků našly cestu domů a za oknem mám několik větviček, aby se zlé duše k nám domů nedostaly. (Což je původní zvyk.) A svíčku udržuju od Halloweenu až k dušičkám, kdy chodíváme na hřbitov. U nás doma žádného Jacka nenajdete, najdete tu ale kupu různě-barevného jídla a sladkostí. Sousedovic děti k nám pro koledu nechodí a myslím, že než někdo přijde bude to trvat dlouho. My o těchto podzimních dnech s láskou vzpomínáme na naši rodinu a na ty, kteří nás opustili. S rodiči a přáteli si vyprávíme historky a

23. Bondovka: Skyfall

Obrázek
  "Daniel Craig je zpět jako Agent 007 v nové, v pořadí již 23-té bondovce s názvem SKYFALL. Tentokrát bude Bondova loajalita vůči M (Judi Dench) vystavena nelehké zkoušce, když ji začne pronásledovat její vlastní minulost. 007 musí vystopovat a zneškodnit narůstající hrozbu, ať už ho to stojí cokoliv." Tak zní oficiální text distributora, co nás ale čekalo v kině? Napřed bych chtěla říct, že na film jsem se těšila. Už od dětství miluju Bonda a první kniha, kterou jsem z bondovek četla byl Goldfinger. ( Potají a pod peřinou, když jsem knihu ukradla z dědovi sbírky. Bylo mi asi tak deset let a prarodiče se domnívali, že na takové knihy jsem příliš mladá, proto ta krádež .) A teď tedy film sám o sobě... Úvodní pasáž nabízí akci přesně ve stylu bondovek. Rychlé, neomylné jednání agenta 007, pronásledování a konečný šok. (Nechci tu moc spoilerovat, aby si ten film užili i ti, co jej ještě neviděli.) Píseň od Adele a její začlenění - jedním slovem dokonalé! Celý ten začáte

Co na víkend?

Jelikož jsem unavená a momentálně i finančně vyčerpaná, blíží se Vánoce a tak šetřím na Ježíška, proto jsem se rozhodla zjistit, co dávají v televizi a co by stálo za shlédnutí. Pátek:  20:15 - HBO - Černá labuť  21:45 - ČT2 - Gigi  22:55 - Prima Family - Apollo 13 Sobota:  12:30 - Nova - Škola základ života 14:43 - ČT1 - Děvčata, nedejte se! 15:25 - Nova - Zathura: Vesmírné dobrodružství  18:20 - HBO - Zdrojový kód  20:20 - Nova - Dobyvatelé ztracené archy 21:45 - ČT1 - Podraz  22:45 - Prima Family - Rallye smrti  00:00 - Nova Cinema - Černá Dahlia  Neděle:  18:25 - HBO2 - Fair Game 20:00 - Nova Cinema - Porota 20:10 - HBO2 - Sucker Punch 20:20 - Nova - Nevinnost 22:15 - Prima Family - Skála 23:10 - Nova - Přeber si to znovu!  00:25 - ČT2 - Noc oživlých mrtvol  2:25 - HBO2 - Voda pro slony Přeji příjemný víkend, plný krásných zážitků a abyste ho neproseděli jen u televize...

20. týden

Tento týden se nese na vlně velké únavy, neustálého drobného žďuchání a rostoucího pupku. (Už teď vím, jak bych vypadala, kdybych k obědu jedla děti!) Konečně na mě ale začíná být vidět to těhotenství. (I když se ho před většinou svých zákazníků snažím utajit.) Bohužel, si ale myslím, že to teď spíš víc připomíná, jako kdybych byla milovník knedlíků než mom-to-be. Takže většina lidí, si ještě tak dva měsíce (doufám) bude myslet, že jsem jen vyžraná. Ta horší část je ta, že jsem pořád unavená. Chce se mi spát a už jsem se přistihla, že jsem usnula i při čištění zubů. (A tuhle zkušenost nikomu nepřeju...)  Doufám, že už se mi brzy vrátí zase energie a já nebudu vypadat jako zombie. To, co mi ale dělá radost, je ta rybka v břiše, která se ozývá čím dál tím víc častěji. Dokonce už se těším na ty pořádně žďuchance a ne jen tohle kraulování.

Důvody k emigraci?

Někteří lidé se neustále snaží mě přesvědčit, že emigrovat v dnešní době, je nejlepší volbou pro naše děti. Ať se nad tím zamyslím, jak chci, je to protimluv a hloupost. Česká Republika je nádherná země se skvělou kulturou a mnoha výtečnými lidmi. Bohužel v posledních letech na nás začíná dopadat naše vlastní nátura a ta se přestěhováním do jiného státu nezmění. My Češi jsme si zvykly místo boje, posedávat u piva a nadávat, jak se nám tu blbě žije. Místo toho, aby jsme jasně dali najevo svůj názor. (A teď nemluvím jen o volbách do krajských zastupitelstev, ale i o hloupostech jako je nakupování jídla či oblečení.) Řekněte, kolik znáte lidí, kteří by se zabývali tím, co dělá naše vláda? Víte, co se projednává poslední dobou v senátu a poslanecké sněmovně, řekněte, víte co vůbec tyhle instituce pro stát a pro občany znamenají? Není problém jen ve vládě, v korupci a v dalších věcech... Je problém v nás. Zvykli jsme si nadávat a potichu šoupat nohama. Jediný, kdo se naučil v naší krá

Čištění mikrovlnky

Obrázek
Mám zaručený, leč trochu voňavý, způsob čištění mikrovlné trouby. Je to jednoduché, fungující a vcelku levné. Potřebujete:  větší misku hrnek octa  hrnek vroucí vody  hadřík a zasviněnou mikrovlnku  Pak stačí vše smíchat a na deset minut nechat "vařit" v mikrovlnce. Po deseti minutách průběžného větrání, stačí vlhký vnitřek utřít hadrem. Veškeré nečistoty a mastnota se díky octu narušili a nemusíte ani moc drhnout a mikrovlnka vypadá zase jednou skvěle.

Velký úklid a jak na něj

Obrázek
Sem tam mám pocit, že můj život se odehrává v nějaké krabičce, která je zavalená věcmi. Všude kam se podívám, vidím věci, které je třeba uklidit, vyřídit, vyhodit... a ono to prostě vždycky po chvíli přestane bavit. Mě tenhle odpadkový koš nebaví už dlouho. Věci u nás doma fungují tak, že se uklidí někam, kde nejsou vidět. Tudíž věci nemají své místo a nebo majitelé těch věcí (mě nevyjímaje) jsou příliš líní, aby je dali na své místo. Tím se dostáváme k míře mé trpělivosti, která je se zvětšujícím se bordelem menší a menší. Proto nastupuje na řadu věc zvaná  seznam . (Někdo láskyplně říká i [:tůdů list:], ten se však u nás neuchytil.) Většinou můj seznam vypadá tak, že ho napíšu, upravím a připravím a předložím ke konzultaci manželovi. (Zní to složitě, ale je to taková moje zastrašovací technika). Ten kriticky zkoukne, při prvních kapkách potu na čele a protočení očí vím, že jsem ten seznam napsala dobře, a následně se dohaduje do kdy, že to chci udělat. Mou odpovědí vždy bývá, co

M.T.Majar: Hot Boys

Obrázek
Včera se na české literární scéně udála obrovská věc. Kniha, která se dala sehnat do včerejška pouze jako e-book se konečně dostává i na police našich knihkupců!!! O čem to mluvím? O knize ze světa striptérů... tedy vlastně o knize o životě jednoho striptéra. Chrise... Recenze na knihu napsaly jiné a raději zde uvedu odkazy: My world of books Fantasya Renčina červená knihovnička Naše knihovnička Co můžu říct za sebe?  Kniha je neuvěřitelně vtipná a scény jsou neuvěřitelně uvěřitelné. Četla jsem ten příběh dvakrát a pokaždé tam našla něco jiného a nového. Na to, že se jedná o červenou knihovnu (což nikdy nebyl úplně můj šálek čaje) je to perfektní kniha. A věřím tomu, že se nebude líbit jen ženskému čtenářstvu a že muž, který se odhodlá a přečte, tak litovat určitě nebude. Takže za mně čtyři krásné a zasloužené hvězdy!  Ještě zbývá uvést autorčiny stránky  a pozvánku na slavnostní křest knihy. 

Průběh do 20-tého týdne

Obrázek
Od pátého týdne (přesněji 5+5) mám potvrzené těhotenství. Je zajímavé, že do té doby se mi nic zvláštního nedělo. Jediným příznakem, že něco je jinak byla již výše zmíněná závrať a přidala se k ní naprostá nechuť nosit podprsenky. Ne, že by mi tak rychle vyrostly prsa, ale objevila se bolest nebo spíše nepříjemný tlak doprovázený svěděním. (Původně jsem to přikládala soli z moře, po návratu domů už bylo zřejmé, že jen tím to nebude.) Klidu a pohody jsem si užívala do nějakého devátého týdne. Pak nastoupila údajná ranní nevolnost. Opravdu nechápu proč se říká ranní, když já se nebyla schopná podívat na jídlo celý den. Nakonec jsem byla nucena vynechat veškeré maso, mléko, vajíčka a cokoliv, co obsahovalo bílkoviny. Mělo to docela zajímavý účinek. Většina žen z mé rodiny při těhotenství nabrala a nabírala i pouhým dýcháním. Já do 12-tého týdne sundala 3 kg. Ne že by mi to vadilo. Nejsem drobeček, jsem normální ženská, na které je sem tam víc tuku než by asi mělo a proto představa, že

Cookies

Obrázek
Máte rádi cookies? Vždycky když mě chytne splín nebo podzimní deprese udělám cookies. Nevím proč, ale ta kombinace ještě teplé sušenky a kakaa mě dostane do pohody. Ale trvalo mi dlouho než jsem objevila ty "nejlepší" a abych vám ušetřila trochu času podělím se o recept. 370 g polohrubé mouky 250 g másla 220 g cukru 2 velká vejce vanilkový cukr 5 g kypřícího prášku (přibližně půl pytlíčku) 360 g čoko-lupínků a pokud neseženete tak hrubě strouhanou čokoládu (můžete udělat i tří barevnou variantu hořká-mléčná-bílá po 120 g) Všechno smícháte dohromady, těsto je hutné a lepkavé. Připravíme si plech a pečící papír, pomocí lžíce naházíme bochánky na plech a uděláme velké rozestupy. Protože bochánek se rozpeče do placičky. Tak ať se vám nespojí. Pečeme v troubě na 190°C přibližně 10 minut. Cookies jsou světlejší a teplé se rozpadají, takže z plechu je sundavejte opatrně. Až mě zase chytne trudomyslnost, vyfotím a přidám fota! Mám jen jednu konečnou...

Dan Brown: Ztracený symbol

Obrázek
Od pana Browna jsem četla více knih. Samozřejmě šifru, ale také Anatomii lží a Digitální pevnost. A u mě Ztracený symbol trochu pokulhává. Zdá se, že pan Brown začal více myslet na čtenáře a z chudáka Langdona v určitých situacích udělal úplného trubce. V mnoha situacích byla knížka předvídatelná a snadno odkladatelná.  U předcházejících knih prostě nešlo jen dočíst kapitolu nebo stránku a odejít a hledět si svého. U symbolu to jde, někdy od půlky, docela v pohodě. Začátek má skvělý nádech a čte se skoro sám. Začíná (u Browna kupodivu) únosem Petera Solomona (ano, v češtině mu určitě budou říkát Petr Šalamoun), který je blízkým přítelem - skoro otcem, Langdona a zároveň i vysoce postavený zednář. Později se dozvídáme, že Langdon byl do Washingtonu povolán jeho únoscem, aby mu cosi našel. A tím by měla začít úžasná honička po hlavním městě Spojených států.  Správně jste četli "by měla". V mnohých situacích se prostě luštění symbolů odehrává tak polopaticky, až js

Těhotenské oblečení

Sice ještě nerostu, tedy ne zřetelně, ale takové těhotenské kalhoty beru jako nutnost. Proč? Protože, když si obléknu normální kalhoty chce se mi neustále chodit na toaletu. Trička a šaty takový problém nejsou. Ale kalhoty? To už je trochu komplikace... Doufám, že teď mluvím za většinu žen, ale než si něco vyberu trpím. Trpím nad barvou, ušitím, padnutím a svlékáním či oblékáním (podle toho, co jde hůř). Nepatřím, podle mého muže, k normálním lidem, kteří si jdou koupit oblečení. Vypadám spíš jako komisař u policie, který se tu dotyčnou věc snaží vyslechnout a zjistit o ní naprosto všechno. Proto i když jsem šla vybírat kalhoty, tak manžel protočil oči, vzdychnul, utrápeně přikývl a skoro se svěšenou hlavou šel se mnou. Pak jsme zjistili, že těhotenské oblečení je vskutku problém. Nejen pro mně. Obvykle nakupuji v obchodech: Reserved Promod Orsay C&A Camaieu HM Pouze HM a C&A mají v obchodech i těhotenskou módu. (Jsem docela ráda, že teď nikdo nemůže vidět, jak se

Dětský pokoj

Obrázek
Všimli jste si zvláštního jevu v navrhování interiérů  pokojů? Nevíte co mám na mysli? To, že když se začnete porozhlížet na síti po nějakých zajímavých interiérech, tak se zobrazí buď:  za a) super moderní  nebo za b) super kýče  Nechci ani jedno! Chtěla bych pro své dítko milý a krásný pokoj, ve kterém by si mohl/a hrát a které by nemělo moc ostrých hran a nevypadalo jako z katalogu Ikea. (Nic proti, nakupuju tam ráda a už mám vybraný takový malý kobereček před postýlku. Ale celý dům zařízený v tomto stylu mít nechci.)  Co mi tedy zbývá? Mám jeden pokoj a ani jeden nápad. Pustím se do lovu a budu hledat vhodný kompromis. Ono, když ani nevím jakou barvou chci pokoj vymalovat, tak to bude těžké. A můj muž na mě neustále tlačí, ať už si konečně vyberu aspoň tohle!  Chápu ho, ale... ono to vážně nejde... Vždyť ani nevíme, jestli je to kluk nebo holka?!  Kdo může poradit, je vítán!  Vítáni jsou tedy všichni, i ti, co si lámou hlavu nad tím samým. 

Pátek třináctného

Obrázek
Poslední pátek třináctého byl mým šťastným dnem. I když do té chvíle jsem si to nemyslela. Šla jsem ke své doktorce s divnou smyčkou utaženou kolem žaludku a kolena se mi třásla. Jsem zvláštní typ člověka, když se něčeho bojím, většinou vtipkuji. A je jedno čeho se bojím a jak moc. Takže většinou vtipkuju tak 20 hodin denně, pět až šest dní v týdnu. Povedlo se mi rozesmát sestřičku a pak i doktorku, když na ultrazvuku ukázala takové divné kulaté cosi a řekla něco ve stylu: "Tak gratuluji, těhotenství můžeme potvrdit." Pořád ještě patřím k té mamince, která si myslí, že se touhle větou můj svět nemění. A myslím si to i teď, v 19-tém týdnu těhotenství. Já jsem stejná, jen věci kolem mě se neustále mění a já jsem nucena na ně reagovat. Kupříkladu: na mé kamarády, kteří se mě snaží chránit před ostaními lidmi na mého muže, který se zavřel do ložnice pro hosty a tvoří nám novou ložnici s dětským pokojem na rodiče a tchánovce, kteří se mě snaží vykrmit (protože podle nic

Když se něco může...

Obrázek
Na pravidelné lékařské prohlídky jsem si zvykla. Zní to divně, ale je to tak. To, co mi ale vždycky vezme odvahu a chuť do života, je zubař. Od svých 13-ti let si chodím k zubaři pro odměnu a pochvalu. Teď co jsem těhotná, tak se mi objevil kaz. (Mimochodem slyšeli jste, že kazy jsou údajně nakažlivé? Přijde mi to jako blbost, ale od teď manžela preventivně hlídám, jak si bude čistit zuby!) Horší než kaz je to, že mi napadl nerv. Moje zubařka je nejmilejší osoba na světě a mám jí ráda. Když mi ale drkla do toho nervu, chtělo se mi vraždit. Veškerá má, už tak špatně udržitelná, dobrá nálada zmizela a mně zůstala jen strašná bolest v puse. Na jazyk se mi drala slova jako: "Pryč s tím zubem!" a podobně. Vydržela jsem až do konce. (A to, že tam za 14-dní musím znova, jsem odsunula hluboko do podvědomí.) Následující dny však byly utrpení. Jako těhotná nesmím vlastně nic na bolest než jen paralen. (Co si budeme povídat, i hašlerky by zabraly spíš než tento všelék.) Obvo