Skutečné rande
Konečně jsme si s mužem po nějakém tom roce (cca 11 měsíců) udělali čas na rande.
Děti předali dědečkovi a babičce a vypadli do velkoměsta. (Metropole Zličín)
Plán byl jasný, nemyslet na děti, jít na Spectra, porozhlédnout se po vánočních dárcích a dát si kávu.
Proto:
Děti jsme vzpomínali už v autě na cestě. (Metropole je od nás 20 minut.)
Lístky už jsme koupili v dobré náladě, že si užijeme aspoň ten film a nikdo ho nebude vyrušovat, křičet do něj a nebo se domáhat čůrání. Což se i stalo.
Teda nevím, co všichni mají, ale Spectre je podle mě povedená bondovka. Napětí, bondgirl, velkolepé scény a akce. Jen tu vrtačku si za mě mohli odpustit. I když chápu, že i tohle tam musí být.
Porozhlédnutí se po vánočních dárcích proběhlo taky v klidu, až na to že už mi autíčková domácí mánie začíná lézt na nervy a každý pokus koupit cokoliv jiného muž okamžitě vetoval.
Kafe jsme si ale nedali, oba, a dokonce můj muž víc než já, jsme chtěli domů za těmi rošťáky.
Kteří si vlastně ani nevšimli, že jsme byli pryč. I když Faník se mi hned přihrnul do náruče a ač už přes den není moc kojen tak se dožadoval tak vehementně, až nakonec dostal.
A ještě jedno pozitivum měl ten náš výlet. Mohla jsem konečně provětrat své krásné nové šaty a rozpustit si vlasy.
Prostě super den!
Děti předali dědečkovi a babičce a vypadli do velkoměsta. (Metropole Zličín)
Plán byl jasný, nemyslet na děti, jít na Spectra, porozhlédnout se po vánočních dárcích a dát si kávu.
Proto:
Děti jsme vzpomínali už v autě na cestě. (Metropole je od nás 20 minut.)
Lístky už jsme koupili v dobré náladě, že si užijeme aspoň ten film a nikdo ho nebude vyrušovat, křičet do něj a nebo se domáhat čůrání. Což se i stalo.
Teda nevím, co všichni mají, ale Spectre je podle mě povedená bondovka. Napětí, bondgirl, velkolepé scény a akce. Jen tu vrtačku si za mě mohli odpustit. I když chápu, že i tohle tam musí být.
Porozhlédnutí se po vánočních dárcích proběhlo taky v klidu, až na to že už mi autíčková domácí mánie začíná lézt na nervy a každý pokus koupit cokoliv jiného muž okamžitě vetoval.
Kafe jsme si ale nedali, oba, a dokonce můj muž víc než já, jsme chtěli domů za těmi rošťáky.
Kteří si vlastně ani nevšimli, že jsme byli pryč. I když Faník se mi hned přihrnul do náruče a ač už přes den není moc kojen tak se dožadoval tak vehementně, až nakonec dostal.
A ještě jedno pozitivum měl ten náš výlet. Mohla jsem konečně provětrat své krásné nové šaty a rozpustit si vlasy.
Prostě super den!
Ááá, závist. Já ještě Vikouše s někým jiným než s mužem samotnýho nenechala...
OdpovědětVymazat