Zvláštní je,

že když jsem přetažená, frustrovaná a kompletně v pr... Tak mi lidi říkají jak mi to sluší (i když vypadám jak oteklej vorvaň) a jak skvěle to všechno zvládám. 

Opak je pravdou a já se stále víc cítím pod psa. Obzvlášť teď když bych se chtěla soustředit na Eliho a jeho záchvaty vzteku a hysterie. Ale nemám na to sílu a tak to u nás končí typickou scénou on ječí já ječím na něj. A to vím, že tudy cesta nevede! Někdy se dokonce snížím až tak hluboko, že dostane na zadek. 
A to pak půl dne probrečím jen si na to vzpomenu.

Neustále věřím, že nejsem hysterka ale jen mě dohnaly nějaký zatoulaný hormony.

František nám začal couvat a chtěla bych mu věnovat tolik času, co Elimu. Jenže to nezvládám. Popravdě nejde nám ani kojení. Přisuzuji to narušitelovi Elímu, protože když jdeme krmit tak Eli nutně potřebuje na záchod, hrát si/číst si a nebo prostě pochovat. Takže přikrmujeme a snad to bude v pořádku.

A tady je tak děsnej bordel, až se snad raději odstěhujeme než abych to uklízela! 

Komentáře

  1. No, přiznám se, že v mém aktuálním stavu se mi z tvého příspěvku dělá poněkud mdlo. Zatím se mi dobře radí, takže: nervy občas ujedou každému. Pokud dáš Elimu na zadek a pak tě to mrzí, ŘEKNI MU TO. Uleví se ti. A on se aspoň naučí, co jsou to emoce a že mámě můžou ujet nervy a pak toho lituje, dokáže to přiznat a omluvit se.
    Z kojení mám taky obavy - co když si Motýlek zrovna na něco vzpomene, bude něco potřebovat, a co když jeho mladší brácha bude taky takový savec, který se s jedním prsem bude šmudlat čtyřicet minut, než se pustí do toho druhýho?! Ale pak si říkám, že prostě budu dělat, co bude v mých silách, a až to v mých silách nebude, dostane lahvičku a svět se snad nezboří. Povznes se nad to! A úklid... ten je ze všeho nejméně důležitý. Pokud máš aspoň trochu možnost, požádej o pomoc (manžela, mamku, tchýni, kamarádku - však jim to jednou budeš moct vrátit. Nebo paní na úklid, aspoň jednorázově, aby se to vrátilo do stavu, který dokážeš zase nějakou dobu udržovat ;-) A neboj se, je to jen období, přejde to.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za rady. Mluvím s ním o tom. A on má spoustu dnů kdy je všechno v pohodě. Ale pak přijde den, kdy bych potřebovala abych tu byla aspoň dvakrát. A teď to byl celý týden... Pro mě prostě neuvěřitelný děs.
      Co se kojení týče snažím se eliminovat katastrofy. František se probudí a je jeho čas. Jdu s Elim na záchod aby se vyčůral. Pošlu ho vybrat knížku a jdeme si lehnout a nakojit. V 7 z 10 případech dobrý.
      A neboj až miminko budeš mít Motýlek už bude trochu starší a bude víc chápat a celkově bude zdatňejší. :) Nakonec všechno co tu píšu já, si budeš říkat no ta to ale nezvládla! :)

      Vymazat

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co nového...

Mateřská jako robota