Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z srpen, 2015

Sobotní den

Celé prázdniny s mužem plánujeme kupu výletů. Pokaždé ale když se naskytla možnost, volná chvíle a čas, nastala u nás nějaká katastrofa. Horečky, rýmička a nebo bylo takové vedro, že vzít děti do auta by spíš připomínalo mučení. Nakonec se nám tedy konečně podařilo v sobotu uspořádat výlet. Do Chomutovského zooparku. Elimu se tam líbilo i Fanda měl úžasnou náladu. Po návratu domu jsme se najedli a děti si odpočinuli. A my si zbytek dne užíli na zahradě. Jenže jak už jsem psala, vždy nás pronásleduje nějaká katastrofa. Proto Fanda začal zničehonic v osm večer zvracet. Nevím jestli někdo z vás viděl blinkat takhle malé miminko. Jde to chudákovi z pusy i z nosu. Faník se takhle pozvracel pětkrát. Nelenily jsem a zavolala do naší slánské nemocnice na dětské oddělení. Kde jsem se dozvěděla, že momentálně se předělávají a že jestli potřebuju pomoc musím na Kladno. Naštěstí sestra slyšíc můj zoufalý hlas mě přepojila na doktora, který mi poradil udělat ledovou tříšť z černého čaje a tu

Františkovo půl-rozeniny!

Chtělo by to dorta! Aspoň pro nás rodiče! Otáčí se z břicha na záda a ze zad na břicho. Naučil se taky docela obstojně plazit a vcelku rychle stačí chvilka a on si přeplazí celý obývák. Kolínka už občas podstrčí a pokouší se pérovat. Jen občas zapomene zvednout hlavu. Nohy si zásadně strká do pusy, jinam snad ani nepatří. Brebentí a dělá bubliny. Řechtá se nahlas. Má dny, kdy je extra protivka a pořád pláče. Přikládám to zubům a jsem z toho na dně. Nějak si prostě na dětský pláč neumím zvyknout. A když pláče tak dozblbnutí utěšuju, až mě kolikrát musí vysvobodit muž. Co se jídelníčku týká, příkrmy vzal na milost a kolikrát už v jedenáct hodin řve, že chce tu mrkev! Večer dostává ještě flašku s Nutrilonem cca 100 ml zbaští a pak to zapije ode mě. Zvykl si na tolik, že dostává flašku, že to bere jako součást uspávacího rituálu. Naměřeno 70 cm a naváženo 7,66 kg. Jen to poslední očkování nám dneska dalo zabrat...

Dovolená po dovolené

Myslím, že nejlepší způsob jak trávit dovolenou je buď být doma a nebo po dovolené ještě mít dojezdovou dovolenou doma. My se vrátili ve středu a potřebovala bych ještě tak dva dny, kdy bych vyluxovala, vytřela, vyprala a vyžehlila. A byla bych spokojená, jenže nežijeme v ideálním světě a tak jsem ve skluzu a v depresi, že tu je všude bordel... Stihla jsem vyprat, nakoupit a utřít prach... A dovolenou jsme si užili jak jen to šlo. Od středy do pátku měl Eli vysoké teploty, že jsem i na snídani chodila raději jako poslední, aby se ostatní nebáli, že mám s sebou nemocné dítě. V pátek přijel muž a horečky zmizely. Elimu jsme nasadili klidový režim, že druhý den půjdeme na procházku. Od soboty proto pršelo. Přestalo až ve středu, kdy jsme jeli domů...

Malý vztekloun

Měla jsem štěstí. Eli předvedl svůj dosud největší záchvat před mou tetou-vychovatelkou ze školky. Chvíli jsme se o tom bavili a pak mu strejda dal pytlík s bonbony... Po vyspání a před obědem... No nesnědl z oběda nic a bonbony taky nedostal. Až večer si vzal rohlík. Moje štěstí bylo, že to teta viděla a mohla mě vést, co dělat a nedělat. V zásadě bych její rady popsala takhle: Pokusit se hysterii předcházet. Pokud je ještě možnost vyjednávat, pokusit se o to. Ale rozhodně neustupovat. Pokud není možnost vyjednávat, nechat dítě vyvztekat. (Dávat ale pozor, aby si neublížilo.) Když si ublíží nelitovat. (To ale platí obecně.) Teta tvrdí, že je třeba obrnit se trpělivostí, že je to jen období, které přejde. Jen je třeba dodržovat, to co se řekne a myslet na to, že bude líp. :)

Utekla jsem...

... ne od manžela. I když vlastně trochu jo. Eli mi tvrdil v úterý, že mu není dobře, protože je mu horko. Ráno ve středu mi muž povídá, jestli si teda nechci prodloužit dovolenou na horách. V 6:51 jsem volala jestli můžeme přijet dřív a v 10:27 jsme už byli ubytováni. Manžel se pak vrátil domů do práce, že přijede v pátek. Včera jsme v rámci aklimatizace zůstali v blízkosti penzionu. A od odpoledne jsem s Elíškem zůstala na pokoji. Teplota 40,1. Dneska nejvyšší 39,7. Uvažuju jestli je to z přehřátí, z rostoucích zubů nebo nějaká viróza. Přeji všem zdravé děti bez teplot!

28. Měsíc

Slova se začínají čím dál tím víc podobat těm našim. Spojuje je do kratších vět. Neustále o sobě mluví jako o Didim. Pravděpodobně mu to zůstane dlouho, ale když se ho zeptáme jak se jmenuje odpoví svým celým jménem. Dokonce pojmenovává i tátu, což někdy působí dost vtipně. (Napřiklad v obchodě, když místo táto zavolá muže jménem - já se můžu přetrhnout smíchy.)  Má teď nějak podivné období, mazlit se nechce, ale když si vezmu Františka na kojení už se ke mně hrne a umí kvůli tomu spustit i pořádný hysterák.  Což je nová věc, začal provokovat a hysterčit. Rozhodla jsem se, že mu nebudu dodávat šťavu. Když začne ječet, řeknu mu, že si o tom (podle toho co ho spouští) promluvíme až se uklidní/přestane ječet. A nevšímám si ho. Pak si ho většinou posadím na kolena a mluvíme spolu. A snad se brzy hysterek zbavíme. 

Vedro...

...mi už přestalo vadit.  Ne že bych se přestala potit a všude se ovívající lidé, jež mají deodorant za sprosté slovo, mi přestali vadit. Vadí mi pořád stejně.  Ale na to teplo jsem si zvykla, začala jsem to brát jako věc samozřejmou, se kterou nic neudělám. (Stejně jako se spocenými lidmi.) A když jsem se včera probudila uvědomila jsem si, jak je to povznášející pocit. Nic s tím neudělám, nemá cenu se s tím trápit. A puf bylo mi fajn. Proč tohle puf neumím, když se jedná o mě a o moje děti? Proč se neustále snažím změnit nějakou skutečnost? Zastavila jsem se nad tím a zařekla se, že od teď chci být zase trochu víc pohodová a méně nervní. Že budu brát věci takové jaké jsou.  Eli je hysterka a potřebuje se naučit ovládat svoje emoce.  Já jsem uječená matka (od té doby co jsem se s tím smířila i méně křičím?!)  František je prostě sluníčko. Je vidět, že se budu učit celý život a to i věci sama o sobě!  Přeji krásný pátek a užijte si teplý víkend! :)