(Ne)příjemné čekání

Sedíme v čekárně, Eli má zase svou dobrou náladu a rozebírá naprosto všechno, co se mu dostane pod ruku. Židli na které sedím, židli na které nikdo nesedí, stoleček se stolet starými časopisy.

V čekárne sedím jen já, s Fandou v autosedačce, rozjetý Eli a jedna starší paní. Sleduje mě vysloveně pobaveně. Myslím, že dokonce i párkrát Elíšu navedla k nějaké jiné lumpárně.

Elíše po sté okřiknu, aby si sednul a byl v klidu. Paní se zamračí a po chvíli promluví.

"Víte nedá mi to se nezeptat." Začne a mě v hlavě projede milion možných rad a otázek, které mi může dát. "Chvíli vás pozoruji.." A vidíš jak to tu nezvládám . "A hrozně by mě zajímalo, jak se ten chlapeček jmenuje, když mu říkáte občas Eli a občas Didi?"

Ehm?

Odpovídám, že Eliáš ale sám si začal říkat Didi a nám se to líbilo a ujalo se to.

Nakonec to byl příjemně strávený čas v čekárně s roztomilou stařenkou, kterou náš hyperakční synek vůbec nerozhodil.

Komentáře

  1. :-D a maminka rozhozená byla??? :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maminka byla ze začátku spíš otravená, jen co jsme se daly do řeči už jsem byla v pohodě. Nejhorší jsou vážně jen ty vlastní myšlenky. :)

      Vymazat

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mateřská jako robota

Co nového...