Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červenec, 2014

Červenec

Tradičně byl první týden strávený napůl v práci, praním špinavého prádla a venku na hřišti.  První víkend byl strašný. E.limu začala reakce na očkování Priorixem... To znamená teploty, venku 30°C a chudák měl 38-39°C (od pátku do nedělního rána). Navíc byl protivný, protože jsem se ho snažili držet v klidu a doma. Což jsou podle mě, jediné dvě věci, které úplně nesnáší. Klid a být zavřený doma . Nedivila jsem se mu, ale zabavit ho bylo s postupem času čím dál tím víc obtížnější.  A když mu konečně klesla teplota, tak se začal tlačit zřejmě další zub. Takže z neděle na pondělí, jsme měli hysterku.(Až jsem se bála, aby na nás neposlali sousedi sociálku za týrání.) Nakonec pomohlo až naprosto brutální opláchnutí obličeje ledovou vodou a hodinové chování na míči. To se přestal vztekat a usnul. Do jedenácti, pak do půlnoci, pak do jedné a nakonec vyčerpaný až do čtyř do rána, kdy se vrátil do své postýlky a spal až do půl osmé. Šílená noc!  Přes druhý týden jsem byla v práci a t

16. Měsíců

Chodí po špičkách a běhá. Začínáme učit na nočník (hlavně tedy sebe). Rozšiřuje si slovní zásobu, prozatím ho učíme zvuky zvířátek. Ale sem tam se mu povede říct i zvířátko, když se zapomene (soa - sova, pe - pes, Baú - to jsou prozatím všechny kočky). Dokonce už pochopil, že "táta" není tričko, ale ten pán za tím tričkem. Má rád dědu, kterého říká naprosto zřetelně a to hlavně, když s ním telefonuju. To si vyžádá telefon na hlasitý odposlech a poslouchá, co mu děda vypráví. Nový přírůstek do rodiny citoslovcí je "ajéje", které umí použít ve správnou chvíli. A samozřejmé stále se nás drží velmi oblíbené "blbá", k mé čím dál tím větší nelibosti, i když jsem vypozorovala, že "blbá" je i bota a bába. Takže možná už to jen slyším všude já... Zubů má plnou pusu. Všechny stoličky a derou se poslední dva špičáky.  Učím ho také po sobě uklízet, což mi pořád moc nejde.  Sám se nají, když má jídla do ruky. Lžičku do ruky chce, ale neumí s ní nabíra

Proč já?!

Venku bude krásně a pařák. Proto já budu ležet v posteli s antibiotikama, nechutenstvím a blbou angínou. Ještě, že máme hodnou babičku, která se dneska přijela postarat o E.liho a mě dala dost prostoru si odpočinout.

Škatulata, hejbejte se

V pátek, jsem přinutila manžela, aby přestěhoval naší ložnici o patro níž. (A nakonec jsme kvůli nesnesitelnému vedru byli rádi, že jsme to udělali.) Abych vás uvedla do obrazu. Náš domeček, který familiárně nazývám ruina , je docela špatně řešen. Střecha nám přestala izolovat od zimy i od tepla. A tak jsme se rozhodli, že v rámci šetření našeho zdraví a plynu, se přestěhujeme do jednoho patra. A v podkroví nám zůstane jen šatna, pokoj pro hosty, bordel pokoj a koupelna. S utkvělou představou (protože najatá firma se stále ještě nedostavila) , že letos se vrhneme do rekonstrukce kotle, bojleru a snad i těch vysněných krbových kamen . V zimě tudíž budeme moct vytápět přes den pouze krbovými kamny, což by nám mělo ušetřit dost peněz za plyn. ( Tím pádem i snížit měsíční zálohy.) A v létě nám to ušetří za praní propocených prostěradel a neustálé ochlazování se. (V létě jsem jednou v noci v ložnici naměřila 35°C) Navíc nebudu toho mít tolik na úklid, protože který blázen by uklízel

Kiss & hug

Je až zvláštní, jak mi tohle téma připadá divné rozebírat. Přijde mi normální, když potkám svého přítele/přítelkyni, tak mu na uvítanou vlepit pusu na tvář a darovat malé poloobětí. Ale zjistila jsem, že ve zdejších krajích je to obvyklé pouze u rodinných příslušníků. Což mi přijde dost chladné pro rodinu. Uznávám, patřím ke kontaktním lidem. Nemám problém se někoho dotknout, pokud ho znám. (Neošahávám každého :D) Ale dostal mě dotaz mého skoro švagra (Francouze), když se ptal, jak se má s námi přivítat a jestli bude vadit pusa na tvář. Je to dlouho, co se tahle historka stala, ale pamatuji si na ní do teď. Najednou mi přišlo, že mi Češi se opravdu strašně málo mezi sebou dotýkáme. A k tomu se vztahuje i myšlenka, jestli tím že tu chybí doteky, tak tu chybí i vřelost. Proto se na vás každý mračí, v obchodě, na úřadě, i ta pošťačka... Co vy? Objímáte se? Líbáte se?

Červen

První týden byl pro mě, jako vždy, pracovní. Ani mi to nevadilo, protože v práci bylo příjemně a měla jsem dost času si trochu utřídit stůl a myšlenky. O víkendu jsme udělali emerický den a grilovali hamburgry a cpali se naprosto úžasným "čískejkem". Nakonec přijeli i tchánovci a přivezli nám pískoviště. (K jeho montování, bych mohla napsat jediné. A to, že už nikdy nebudu pomáhat svému muži něco montovat, když u toho je E.li.) Druhý týden byl náročný. Nejen kvůli teplu. Nějak na mě padla únava a nakonec jsem jí přenesla i na dítě. Takže jsme odpoledne hodně spali a dopoledne si hráli na pískovišti. Přijeli i moji rodiče a pomohli nám přivést, písek. E.li z něj má obrovskou radost a my máme písek úplně všude... O víkendu jsme se rozhodli zajet do Lobče na zámek, podívat se na veterány. Protože "brm, brm," u nás vedou na plné čáře. (A to nejen u E.liho...) Třetí týden byl v pohodě. Přijela k nám na návštěvu teta Kačka, kupovali jsme boty a balili na prase.