Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z duben, 2016

14. Měsíců

Faník a jeho 14-ti měsíčniny proběhly nějak bez povšimnutí.  Poslední dobou si víc všímám toho, že Eli je větší chůva než já. Když Faník upadne, dá mu pusu a vyřešil to. Když má žízeň, Eli mu donese flašku.  Jen to přebalování a uspávání nezvládá. Zřejmě vidím úděl druhorozeného. Rodiče ho tolik neznají.  Nechci zasahovat do jejich vztahu, ale na druhou stranu bych chtěla taky nějaký čas trávit jen s Faníkem a poznat ho lépe. Proto jsem ráda, že Faník vynechává poobědový spánek a my si spolu můžem hrát. Jinak přes den spí dvakrát. Chození se zlepšuje, ale taky jsme byli na procházce, já ho vytáhla z kočárku, ať se projde a švihnul s sebou o zem tak, že má odřenou tvář, nos a obočí.   Povídá si s námi a občas použije i opravdové slovo. Dívej, máma, pápa a bába, to jsou ty nejoblíbenější, občas k nim připluje nějaké zajímavější. Ale daleko raději ukazuje prstem.  Je to mazel a strašně rád je u někoho z nás. A nejraději k nám zacouvá (aby viděl co se děje) a prostě dřepne. A dostává mě ja

Mami, jsi blbá...

Poslední dobou, když se Eli naštve vypustí z úst něco takového. Blbá, zlobivá a ošklivá. Nevím, kam na to chodí. Nebo kdo by mu něco takového řekl. Většinou se snažím vše vysvětlovat. Ale tohle mi nějak nejde. Nevím jak mu pořadně vysvětlit, že taková slova můžou druhému ubližit... Dneska se hádali s mužem u oběda, právě kvůli tomuto nadávání. Až jsem musela bouchnout do stolu a oba okřiknout ať raději mlčí. A to jsem myslela, že něco takového budu řešit až za pár let!

14-15. týden

Začátek dubna jsme oslavili rýmičkou. Napřed Eli a pak i Fanda. V druhém týdnu jsem rezignovala a už jsem oba hnala ven. Aby toz nich sluníčko vytáhlo a já se nezbláznila. Ve středu jsem vzala Eliho na Den otevřených dveří do školky, kam ho chceme dát. Paní ředitelka mi řekla, že ho vůbec nemusí vzít a proto nechce nic slibovat. Doufám, že ho vezmou, protože on potřebuje už trochu jiné podněty a trochu jinou společnost. A to mě přivádí k předsevzetí na další týden a to zkusit Eliho dostat do místní soukromé školky na jedno dopoledne za čtrnáct dní. Aby si pomalu zvykal a předvedl, jak bude reagovat. A v neděli jsme měli velkou slávu, muž slavil 32 let svého života. Oslavili jsme narozeniny v rodinném kruhu procházkou po městě (mezi deštěm a lijákem). Muž pronesl něco jako co víc by si mohl přát, ale nějak si nejsem jistá zda žertoval a nebo to myslel vážně. Já si na narozeniny totiž přeju polstrovanou místnost, kam nikdo nesmí, aspoň tak půl dne a zbytek dne strávit s mužem. Snad u

Březen

Březen byl rozhodně zajímavý měsíc. Hned na začátku začalo sněžit a tak jsme se rozhodli vyrazit za rodiči do Krušných hor. Celou dobu jsme strávili sáňkováním a bobováním. Eli si celou naši sněhovou kalamitku užil, a to bylo to nejhlavnější. Pak jsme měli naplánovanou oslavu narozenin, kluků. Ta se myslím také povedla. Nakonec jsme strávili Velikonoce v maličké městské zoo v Zájezdě. Kde se dětem vážně moc líbilo.  Snažili jsme se trochu pomoct Faníkovi s cestovací averzí, no, nemyslím si, že bude velký cestovatel. Buď spí, řve a nebo jí. Nic jiného v autě prostě nedělá. A zlomit nám to nejde.  Já se navíc stále necítím po Mireně nejlíp (dávám tomu ještě nějakou chvilku, ale už mi to leze na nervy).  Oba kluci ale za březen udělali mnoho pokroků. Fanda běhá, Eli stále a stále mluví (dokonce i když usíná) Někdy mi to přijde roztomilý. Někdy už moc ne...