Nedávno...
...jsem zjistila, že jsem velmi emotivní typ člověka. Což mě překvapilo, vůbec tak samu sebe nevidím.
Ale kamarádka (bezdětná) mi říkala, že to musí být úžasné když z ničeho vznikne dítě a to první měsíce přežívá jen díky mě. No o bolesti rozkousaných nradavek jsem pomlčela, zahleděla se do kočárku a se slzou na víčku to odkývala.
Pak jsem si před usnutím povídala s Elim a jelikož měl zrovna protivnou a dostal vynadáno tak ten rozhovor vypadal takhle:
"Mám tě ráda i když zlobíš, ale házení věcmi může někoho zranit. Proto jsem pak na tebe zlá."
Zaryté mlčení a prohlížení si odhozenéhou autíčka.
"Rozumíš mi?"
"Ano"
"A máš mě taky rád?"
"Jo"
"A odpustíš mi, že na tebe občas křičím?"
"Ne"
Jsem blbá a sama jsem si o to řekla. Ale rád mě má, tak já ve vypjatých situacích budu raději mlčet a zhluboka dýchat...
Komentáře
Okomentovat
Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.