Srpen

Naše nevyspání začíná dosahovat kritického momentu. Věřím stále tomu, že se to do konce měsíce uklidní. A že ty poslední dva špičáky už vylezou.

Víkend jsme zahájili prázdninově. V sobotu jsme se zajeli podívat do nedalekého vodního parku (www.cabarna.cz) a záchranné stanice. E.limu se strašně líbily sovy, ale i rybky. Nejvíc unešený byl ale z oveček a kozla, kterého si bohužel i s mužem pohladili. A cestou domů v autě smrděli... no, jak starý cap. V neděli jsme vyšli na procházku a pak už jen doma uklízeli a schovávali se před vedrem. Mimochodem konečně se mi povedlo uvařit Halušky s bryndzou jaké jsem jedla jen na Slovensku, recept tady.

Týden jsem napůl strávila v práci a napůl doma. Nevím, zda je to počasím nebo čím, ale špatně se mi pracovalo. Jsem nějak nesoustředěná a potřebovala bych na masáž. Paní, ke které jsem chodila, už skončila. Takže mi nezbývá než najít někoho jiného, kdo mi bude vyhovovat. Nemám ráda ty masážní salóny, mám pocit, že tam to je na minuty a ne na potíže. Prostě jedou naučenou sestavu a když vás něco bolí, tak to jen podráždí, ale nedotáhnou do konce. Proto si spíš vybírám ty maséry/masérky, které to dělají doma. (Mimochodem, když jsem naposled byla u maséra-muže, měla jsem pocit, že domů už ani nelezu... Ale asi za hodinku po tom, co mě tak zničil, jsem se cítila jak v nebi!)
Co vy? Chodíte na masáže? A kam do salónu nebo rovnou fyzioterapeut a nebo taky "jedna paní má doma stůl"? Máte raději muže nebo ženu? 

V sobotu jsme se rozhodli pro grilovaní. A tak jsme celý den strávili s pár přáteli na zahradě a užívali si posledního pořádného vedra. Zato v neděli jsme vyšli na procházku a stavili se na hřišti. Doma pak následovalo Velké Praní. Mám pocit, že jsem doma vyprala snad všechno, co se dalo. Teď si ještě někdy najít čas (a chuť) to i vyžehlit...

Na začátku nového týdne se u nás zastavili moji rodiče. Strávili tu celý den a bylo to super. Nakonec jsme se ještě vydali do IKEA a koupili kupu nezbytností. (Tedy rodiče, já si pořídila jen nové hodiny do jídelny - hodiny nakonec skončili v obýváku a já si do jídelny budu muset najít zase nové - a židličku pro E.liho.) Zbytek týdne jsem lítala mezi prací a domovem. Protože jsem vše chtěla stihnout, ať mám už pak klid. A v pátek jsem musela opět k doktorce, tentokrát pro těhotenskou průkazku. To je asi jeden z nejkrásnějších dárků k narozeninám, jaký jsem kdy dostala. :)

O víkendu jsme plánovali kino a nějaký dobrý oběd - v rámci těch mých narozenin. Zlatí rodiče měli na celý den půjčeného E.liho a ten si ani nevšiml, že jsme byli pryč. Dokonce se jim povedlo ho i uspat! Lepší to snad být nemohlo. Ale kino ani oběd se nekonalo, oběd byl naplánovaný u rodičů a v kině jsme si nevybrali žádný film. Takže jsem si koupila jen kalhoty, dvě trika, knížku E.limu a manželovi čepici a triko. Zvažovali jsme, že E.limu pořídíme duplo, ale rozhodli jsme se, že počkáme až se vrátíme z dovolené.

Další týden jsme trávili telefonováním, zařizováním a lítáním po úřadech. Na konci měsíce chceme odjet na dovolenou a do té doby jsme měli mít hotový už bojler i kotel. Ale dělníci nikde. Nikdo se nám neozýval a tak jsme převzali inicativu my. (Takhle to dopadá, když si objednáte dělníky v červnu.) Ve čtvrtek přišli kominíci, odpojili kotel a udělali komín. V pátek večer nám zavolal šéf firmy, že kluci přijdou v pondělí. Prostě když chceme mít něco z krku, tak to stejně musíme řešit těsně před dovolenou.

O víkendu jsme odvezli Balúa k mým rodičům na hory a ten den si tam užívali nechutně děštivého počasí. Takže jsem nakonec nevyšli ani jednou ven. Byli tam i jedni známí ze Slovenska a E.li dostal ... Duplo. Jsem doopravdy ráda, že jsme mu ho nekoupili my. Dokonce vybrali i to samé, jaké jsme mu chtěli pořídit. Když jsme odjížděli, manžel mým rodičům řekl větu, která ho bude strašit ještě pár let. Možná i na do smrti. "Balú je zvyklý být venku, on se nikam nezaběhne, tak ho klidně ven pouštějte."
V neděli mi máma volala, že vůbec neví, kde ten kocour je. Tak dávají ven žrádlo i kakáč a doufají, že až přijedeme my, tak se objeví. Já... nevím, co k tomu napsat, aby to vyjádřilo moje vnitřní rozpoložení. Sere mě to. Doufala jsem, že se u rodičů trochu uklidní, dá si nervy do klidu a bude rád, až se vrátí k nám domů. Takhle? Snad ho tam nesežrala liška (které jsou občas vidět z okna) nebo jiná kočka. Oproti těm horským kočkám je totiž o polovinu menší a o dobrou třetinu lehčí. Těch se bojím i já, když se na mě divně podívají. Taky tam mají kolem protivný a vzteklý psi. Chce se mi brečet a doufám, že je v pořádku. Jen protestuje. Někde v bezpečí.

V pondělí dorazili dělníci. V šest ráno. A celý den tu bouchali do topení, přenášeli věci shora dolů... No máme kotel a vyměněný bojler. U bojleru nám musí udělat kominík komín (přijde nejdřív za 2 týdny) a u kotle nám musí udělat nový termostat (takovou tu krabičku, kde se nastavuje teplota, snad se to tak jmenuje). Ten ale dělá někdo jiný - ne dělníci - a ten se nám ozve. Toho pána jsem se pokoušela kdysi sehnat na revizi kotle. Řekl mi, že přijde 16. listopadu (to si pamatuju naprosto přesně) a ještě nedorazil - už je to tak pět let zpátky. Tak doufám, že tentokrát doopravdy dorazí než přijdou první mrazy.

V pátek budeme balit a v noci hurá směr Itálie. Tak snad všichni tu cestu přežijeme ve zdraví.

Přeji vám pohodové a ještě slunečné září!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co nového...

Mateřská jako robota