Červenec

Tradičně byl první týden strávený napůl v práci, praním špinavého prádla a venku na hřišti. 

První víkend byl strašný. E.limu začala reakce na očkování Priorixem... To znamená teploty, venku 30°C a chudák měl 38-39°C (od pátku do nedělního rána). Navíc byl protivný, protože jsem se ho snažili držet v klidu a doma. Což jsou podle mě, jediné dvě věci, které úplně nesnáší. Klid a být zavřený doma. Nedivila jsem se mu, ale zabavit ho bylo s postupem času čím dál tím víc obtížnější. 

A když mu konečně klesla teplota, tak se začal tlačit zřejmě další zub. Takže z neděle na pondělí, jsme měli hysterku.(Až jsem se bála, aby na nás neposlali sousedi sociálku za týrání.) Nakonec pomohlo až naprosto brutální opláchnutí obličeje ledovou vodou a hodinové chování na míči. To se přestal vztekat a usnul. Do jedenácti, pak do půlnoci, pak do jedné a nakonec vyčerpaný až do čtyř do rána, kdy se vrátil do své postýlky a spal až do půl osmé. Šílená noc! 

Přes druhý týden jsem byla v práci a tam si aspoň trochu odpočinula z toho prvního víkendu. I když se to úplně nepodařilo, kvůli mému zdraví. Neboť jsem pořád byla myšlenkami někde jinde, ale o tom jindy až budu mít trochu příjemnější zprávy. O víkendu jsme jeli navštívit Zlaté rodiče. A my si užívali vyprávění z jejich dovolené a venkovní sluníčkovou pohodu. Ta mi ale v neděli skončila, protože jsem někde chytla angínu.

Třetí týden si moc nepamatuji. Tedy pamatuji si hlavně záchodovou mísu a jak se do mě všichni snaží něco nacpat. Nebýt tchýně, která mi přijela na jeden den pomoct. Manžela, který se o mě taky jeden den mohl starat. A švagrové, která tu se mnou vydržela dva dny. Zřejmě bychom s E.lim tenhle týden nepřežili. Mám štěstí, že v okolí mám tak obětavé a hodné lidi, kteří mě nejen politují, ale i mi pomůžou.
DĚKUJU!!!

Čtvrtý týden, jsem už začínala vnímat okolí a tak jsme si s E.lim hodně hráli. Dopoledne jsme trávili venku, na pískovišti nebo jen na zahradě. Kolem poledne vařili a odpoledne s dítkem manžel chodil na plovárnu. Já jen odpočívala a odpočívala. O víkendu jsem se už ale musel pustit do pořádného úklidu. Takže jsem žehlila, prala a ... dostala infarkt. Téměř. Zjistila jsem, že náš roztomilý a všemi obletovaný kocour Balú, najel na své žárlivé období a kompletně zechcal (jinak to nejde říct) E.limu hrací deku. Deka letěla do koše, koberec je dezinfikován ze všech stran a Balú skončil v arestu ve sklepě. Nakonec se ukázalo, že mu to vlastně ani nevadí, protože venku se do něj bláznivě zamiloval(a) kočka, které říkáme Zrzek.
O víkendu nás ještě přijeli navštívit Zlatí prarodiče a my si užívali chvilky, kdy jsme s manželem za E.lim nemuseli běhat my a kdy nás vlastně ani nechtěl u svých her. Protože "dida" je bůh a lepší než my.

Pátý týden jsem začala v práci a pak jsme najeli na standardní - pískoviště, vaření, hraní doma, koupaliště/procházka.

Ten červenec byl vysilující a strašně, strašně rychle utekl! Navíc jsme si nemohli udělat ani nějaký výlet, na který jsme se těšili...