Vstávání

Už druhý den se pokouším vstát v pět hodin ráno, abych si zacvičila. Dopsala rozepsaný příběh, který chci opět publikovat na Bez Hranic a třeba (jako dneska) dodělat polévku k obědu.

Jenže mi to nejde.

Nemám problém se sama od sebe v pět probudit. Horší je vylézt z té teplounké postele.
Kouknu do postýlky E.li je pokojně rozvalen.
Kouknu na manžela a ten spokojeně odfukuje.
Proto se raději k němu přitulím, řeknu si: "Ještě chvilku." A spím až do sedmi, kdy se budí dítko.

Nemám prostě dost odhodlání vstát. A to mě mrzí. Pak si to celý den vyčítám, že nestíhám kvůli tomu, že jsem raději spala.

Máte nějaký probouzecí rituál? Něco co vás z té postele jednoduše vykopne?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mateřská jako robota

Co nového...