Škatulata, hejbejte se

V pátek, jsem přinutila manžela, aby přestěhoval naší ložnici o patro níž. (A nakonec jsme kvůli nesnesitelnému vedru byli rádi, že jsme to udělali.)

Abych vás uvedla do obrazu. Náš domeček, který familiárně nazývám ruina, je docela špatně řešen. Střecha nám přestala izolovat od zimy i od tepla. A tak jsme se rozhodli, že v rámci šetření našeho zdraví a plynu, se přestěhujeme do jednoho patra. A v podkroví nám zůstane jen šatna, pokoj pro hosty, bordel pokoj a koupelna.
S utkvělou představou (protože najatá firma se stále ještě nedostavila), že letos se vrhneme do rekonstrukce kotle, bojleru a snad i těch vysněných krbových kamen. V zimě tudíž budeme moct vytápět přes den pouze krbovými kamny, což by nám mělo ušetřit dost peněz za plyn. (Tím pádem i snížit měsíční zálohy.) A v létě nám to ušetří za praní propocených prostěradel a neustálé ochlazování se. (V létě jsem jednou v noci v ložnici naměřila 35°C)

Navíc nebudu toho mít tolik na úklid, protože který blázen by uklízel místnost, která funguje jako skladiště přebytečného nábytku.

Jen jsme našli dvě nevýhody.
První, že ze dvou pokojů pro hosty nám zůstal jeden.
Druhý, že v naší ložnici jsou dvě postele, z toho jedna patrová bez schodů. (Kvůli E.limu, kterého jsem už párkrát načapala, jak visí na nejvyšším schodu.)

Ale musím uznat, že stěhování je v naší rodině sportovní disciplína, která nezůstává bez úrazu. (Muž si přicvakl prst do postele a následně tu postel musel znovu smontovat dohromady, když ji trochu neobratně pokládal na zem. A vlastně pak se taky nakopl o moje zrcadlo. :D) 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co nového...

Mateřská jako robota