Červen

První týden byl pro mě, jako vždy, pracovní. Ani mi to nevadilo, protože v práci bylo příjemně a měla jsem dost času si trochu utřídit stůl a myšlenky. O víkendu jsme udělali emerický den a grilovali hamburgry a cpali se naprosto úžasným "čískejkem". Nakonec přijeli i tchánovci a přivezli nám pískoviště. (K jeho montování, bych mohla napsat jediné. A to, že už nikdy nebudu pomáhat svému muži něco montovat, když u toho je E.li.)

Druhý týden byl náročný. Nejen kvůli teplu. Nějak na mě padla únava a nakonec jsem jí přenesla i na dítě. Takže jsme odpoledne hodně spali a dopoledne si hráli na pískovišti. Přijeli i moji rodiče a pomohli nám přivést, písek. E.li z něj má obrovskou radost a my máme písek úplně všude...
O víkendu jsme se rozhodli zajet do Lobče na zámek, podívat se na veterány. Protože "brm, brm," u nás vedou na plné čáře. (A to nejen u E.liho...)

Třetí týden byl v pohodě. Přijela k nám na návštěvu teta Kačka, kupovali jsme boty a balili na prase. Kam jsme odjížděli v pátek ráno. Bylo to super až na jeden večer, kdy mi babička přišla říct, že E.li v postýlce pláče. Jenže přišla až po dvanácti minutách. E.li se ode mě nechtěl další tři dny hnout na krok. A ještě teď mu vyjede slzička, když na chvilku s mužem zmizíme. Musím se přiznat, že to byla moje nejhorší noc v životě. Sama jsem se co pár minut budila a kontrolovala a v duchu omlouvala za tak pozdní příchod.

Čtvrtý týden jsme museli na očkování. E.li to ale zvládl na jedničku. V ordinaci nezaplakal, jen si vybral plyšového medvídka, kterého odmítl vrátit. Tak nám doktorka dovolila si ho vzít s sebou, že prý jich mají mraky. My taky... ale brát jsem mu ho vážně nechtěla. V sobotu jsme byli pozváni na další grilované prase, tentokráte při oslavě dvou třicetin a jedněch šedesátin. A v neděli jsme odjížděli na hory, jako zasloužilý odpočinek po tak vyčerpávajícím měsíci.

A nakonec se zdá, že červenec bude ještě lepší než červen!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co nového...

Mateřská jako robota