Cestovní deník

Cesta tam...
Pátek. Moje vlastní soukromá noční můra. Celý den balení a dávání dohromady věcí, které nutně musíme vzít s sebou. A na noc odjezd směr Itálie, Chioggia. Můj manžel je, co se balení týče, dost laxní. Já bych nejraději zabalila, kufry dala do auta a celý den se pohybovala mimo kufrovou zónu. Můj muž má nejraději zase vše na očích, kdyby si náhodou na něco vzpomněl. Takže já byla v depresi celý pátek, protože jsem viděla jen ty nedobalené kufry. Když muž konečně rozhodl, že vyjedeme. Trvalo celou další hodinu, než jsme to dali dohromady.

Ovšem pak už šlo vše jak po másle. E.li v autě vůbec nezlobil, usnul a kdykoliv se probudil, tak jsme zastavili, prošli se kolem auta a pak se zase uvelebil v autosedačce, napil se a spal dál.

Bohužel v Itálii se nám nevyhnula zácpa. A ty tři hodiny strávené v koloně E.liho už vůbec nebavili. Což se mu nedivím. A jelikož jsme plánovali příjezd do deseti hodin a přijeli jsme v půl druhé, už byl otrávený až až. Naštěstí Isamar, kde jsme si pronajali bungalov, dělá booking celý den. Takže jsem měli aspoň trochu zázemí a dítko bylo nadšené z hřiště u bungalovu, obrovského pískoviště (pláž) a dostatku volného pohybu.

Příjezd a co s načatým večerem?
Po převzetí klíčů od bungalovu jsme začali vybalovat a ohřívat jídlo pro E.liho. Dostali jsem dětskou postýlku i židličku. Zbytek dne jsme se proflákali u moře.

Musím uznat, že moře na téhle straně je extra špinavé. Většinou jsem jezdila do Španělska nebo Francie, kde si takovýhle humus ve vodě nepamatuji. Takže do moře jsme šli první den a pak už jsme chodili plavat jen k bazénkům. Kdežto na pláži jsme byli, kvůli dítku, často.

O počasí
Letošní léto je i na počasí takové podivné. Vloni se lidé pekli a letos to bylo kolikrát i na teplý svetr. Naštěstí jsme počasí měli půl na půl. Tři dny hezky, tři dny ošklivo a jeden den neurčito. Ošklivé dny jsme trávili na výletech a hezké dny u vody.

Sláva hurá výletům
Padova
Benátky
Verona
Chioggia

...a zase zpět
Cestu zpátky jsme absolvovali už přes den. Deset hodin výjezd, jedna hodina nákup a pak už asi pět dalších malých zastávek a byli jsme doma. Celkově jsme najeli 1'900 km. A E.li to všechno zvládal daleko líp jak já. A až na jeden malý hysterický záchvat v noci, kdy se zřejmě něčeho lekl, byla cesta s ním super.

Až se trochu vzpamatuji, dám sem seznam věcí, které jsme brali pro E.liho s sebou.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tajemné F.

Těhotenství a realita

Fialová