22/2017

Elíš zůstával doma a my jsme většinu času trávili po hřištích a nebo na zahradě. V úterý jsme si udělali výjimku a vyšli si do školky na oslavu dne dětí a 170. let školky. Všichni čtyři a ten den jsme si opravdu užili.

Jinak se nám hrozivě příbližil čas rekonstrukce a my začali vyklízet a likvidovat nepořádek z podkroví. Všechny věci jsme nastěhovali do jednoho patra a snažíme se teď o sebe nezakopávat. Stále ještě je otevřená otázka podlah a myslím, že ještě chvíli otevřená zůstane. Ale prozatím se už i muž přiklání k pvc. (Haleluja!)

Kluci pomáhali a byli zlatí, ale Eli už si v neděli stěžoval, že si s ním vůbec nehrajeme. A měl chudáček pravdu... Bohužel jsme na vše sami a kluci se musí zabavit sami. Teď už vím, že jim snad raději příště najmu paní na hlídání, aby je aspoň vytáhla na hřiště. Opravdu mi začíná být líto, že nemáme funkční příbuzenstvo.

A teď už nás čeká trochu náročnější týden! Na který se ale všichni těšíme.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mateřská jako robota

Co nového...