Dvouletý František

Páni! Už?!

Nevím ani co pořádně napsat. Faník je skvělé dítko. Jeho úsměvavá tvář, empatie vůči bratrovi, rváč když se mu děje nějaká křivda, uřvánek když ví že to zabere...

Je to prostě malé vyčůrané zlobidlo s obrovským srdcem, které ale nerozdává. Šibal s tváří anděla a samotným Luciferem za každým kukadlem.

Neustále nám něco vypráví a někdy je mu i skvěle rozumět o co mu jde. Snaží se skládat jednotlivé věty, ale pořád používá i svá výplňová slova. Nejoblíbenější barvou je bílá, protože to je jediná kterou je ochoten říct. (Ale je na něm vidět, že nás tím zkouší. Protože, když mu řeknu, aby mi podal tu modrou kostičku, podá tu kterou chci. Když se ho zeptám, jakou má barvu, nahodí šibalský výraz a řekne, že je bílá.) Počítá do tří a dopovídá a dozpívává písničky. Někdy si jen tak sám prozpěvuje.

Nesnáší sníh, stříhání nehtů a když mu není dobře je typický chlap. Potřebuje ošetřovatelku a mluví o sobě jako o miminku. (Mimi já.) Tím chce říct, že potřebuje hooooodně chovat.

Neustále něco žvýká a jí. Všechno ochutná, ne vždy ale vše sní. Vybírá si, co mu chutná. Sladkosti se snažím kontrolovat a omezovat. Ale stejně nejoblíbenějším jídlem je rohlík s máslem.

Má asi 11,5 kg a kolem 87 cm. A má strašně hubený nohy, což mě pokaždé, když ho vidím nahatého rozesměje. A teď už kolem mě chodí, hladí si bříško a dokola opakuje, že je hambář. A pak když ho chci obléknout tak mi s chichotáním zdrhne.

Doma chodí bez plen. Venku s plenkou, ale to je spíš moje lenost, protože bych musela vybírat rychlo svlékací oblečení a to teď do zimy není nejvhodnější. Jen bobek pořád do nočníku nechce vytvořit. Ale věřím, že se to poddá.

S bráchou má naprosto nádherný vztah. Pokud zrovna oba nechtějí jedno a to samé auto. To se dokážou servat, až chlupy lítají. A ukazuje se, že Fanda má navrh nad Elim. To, co nedá sílou, dá zákeřností. Prst do oka, nasadit Nelsona, vypláznout jazyk a rozlítit Elíše.
Na druhou stranu, Eli doma nedávno ošklivě zakopl a narazil si koleno. Ještě teď to má trochu oteklé. A první u něj byl Fanda.
"Co to? Co to?" Fanda se ptá a hladí Eliho po hlavě.
Elí pláče a drží si koleno.
"Au?" Ptá se a Eli přikyvuje a ukazuje na koleno. Fanda pohladí koleno a pofouká, do toho říká: "Malá, malá..."
Ani jsem nemusela zasáhnout.

Fanda rád dělá všechno, co obsahuje jeho bratra, auta, barvy a kreslení, jídlo. A když jsme sami tak si ten klid neskutečně užívá.

A my jsme všichni rádi, že ho máme.

Komentáře

  1. Tyjo, to si zas připadám jako matka malýho neandrtálce - mluvení nula, plíny dtto a s empatií vůči sourozencům to taky není nijak žhavé... :) Všechno nejlepší Fandovi!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mateřská jako robota

Co nového...