8/2017

Ještě jsme do středy zůstali na horách. V pondělí nám počasí dovolilo si ještě zabobovat, ale bohužel večer už začalo pršet a do mokrého sněhu se mi nechtělo a hlavně jsem nechtěla, aby se kluci promáčeli a my si dali znovu nemocenské kolečko. On celkově byl ten den nějak podivný. Eli hned ráno mužovi rozbil telefon a ten byl po zbytek dne (týdne) nabručený.

V úterý jsme se kvůli neustálému děšti jeli podívat do Varyády na dinosaury. Kluky to začíná nějak víc zajímat.

A ve středu už jsme balili a jeli domů. Jako všichni v penzionu. Prostě když na horách prší tak je to na prd. Jen co jsme dojeli domů, začal Eli řádit. Spustil takovou hysterku jakou jsem u něj nezažila už dlouho. Kopal, plival na zem a vztekle nám rozkazoval. Ani jeden z nás to nevydržel a co následovalo dál, tak za to se i stydím. Málem jsem ho odvedla na půdu za čertama.... Ač jsem si řekla, že ho tímhle strašit nechci. Že ho vůbec nechci strašit. Ale nedokázali jsme najít společnou řeč až po tom výstupu na půdu.

Ve čtvrtek se Elda ještě zkoušel znepříjemnit nám den, ale to už jsem se nedala. Zašli jsme do Billy pro hrnečky, které stále nejsou a prý ani nebudou, pouze na voucher v červenci. Tomu říkám zvládnutá akce.

V pátek jsme museli jet dokoupit zásoby a potvrdilo se, že muž není pořád ještě v klidu. Nejen že křičel na děti, ale křičel i na mě. Mám pocit, že by potřeboval, abychom se v únoru a březnu stali neviditelnými domácími skřítky. A hlavně po něm nic nechtěli.

O víkendu jsem zvolila poklidový režim, kdy přijeli tchánovci a přivezl Faníkovi dárky. Ten nadšen, dovezenými hračkami, dováděl celý den. A hrozně moc si to užíval. A v neděli jsme chtěli na masopust, bohužel nezvládli jsme to a raději jsme odpočívali.

Za celý týden mě překvapili pouze ty Eldovo hysterky. Nemyslím si, že by se na horách stalo něco, co by musel ventilovat. Na druhou stranu odvezli jsme ho od jeho lásky Aničky a ten druhý kluk si neustále půjčoval jeho věci bez dovolení. Takže možná k tomu měl důvod. Jenže když jsme byli unavení, nechtělo se nám nad tím přemýšlet. Spíš jsme chtěli klid, ticho a pohodu. Jenže to prostě u dětí nikdy nenaplánujete, jak se budou cítit. Ono si to nenaplánujete ani sami u sebe, že... ;)

Komentáře

  1. U nás byl včera taky hysterák, jaký jsem ještě nezažila. Trval asi 40 minut, během kterých jsem vyzkoušela všechny rady z příruček i zatracované postupy generace našich rodičů... nic nepomohlo. Asi 30 z těch 40 minut jsem vydržela v klidu, pak už jsem to nedala a taky je mi stydno. Ale co naděláš, jsme jen lidi.
    Motýlek se v poslední době vzteká často. Myslím, že nutně potřebujeme najet na náš letní režim, tzn. maximum času venku, jenže zatím tomu místní meteorologické podmínky moc nesvědčí.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tajemné F.

Fialová

Prokouslý jazyk