Zase kousek...

Postupně upravujeme náš domeček.

Velmi opatrně a velmi pomalu. (A to je někdy na zabití, co si budeme povídat.)

Důležitá ale je informace, že se stále snažíme to naše bydlení přizpůsobit nám. Proto přináším drobnou reportáž na téma "Rekonsturkce". (Ano, dětský pokoj jsme z mnoha důvodů odložili na dobu po-vánoční.) 
O víkendu jsme tedy konečně sestavili kuchyň a obývací pokoj do stavu, ve kterém ji chceme zachovat. (Jen se musí ještě opravit stěny, vymalovat, udělat nová podlaha... Nehoupat!

Proč mi moje kuchyň nevyhovuje? 
Z mnoha důvodů, ač se zdá, že je v ní spousta místa, není to pravda. Je zde tolik hluchých a zabitých prostor a spousta kravin, které v životě nepoužiju, až jsme se s manželem oba naštvali. S vervou sobě vlastní jsme v sobotu ránu začali...

  • Tudíž, plochu na bordel (nízký pult), jsme konečně zrušili. 
  • Otevřeli jsme přístup k topení, aby vytápěl místnost a ne linku. 
  • Okno už je otevřené a v kuchyni je najednou víc světla!
  • Přenesli jsme skříňku (špajzík) a ledničku z obývacího pokoje do kuchyně. (Ještě teď chodím do ledničky, jen kvůli tomu, že nemusím až do obýváku!)
  • A samozřejmě věci, které nepoužíváme jsme darovali někomu, komu by se mohli hodit. (Z těch věcí jsem třeba našla sůl, tablety a leštičku do myčky... My Boženku už přes rok nemáme!) 

Řekla bych, že se nám to povedlo. A sobota, ač náročná, byla zvládnutá v klidu a pohodě. (Manžel mi jen zabil kytku, když stěhoval první skříň. Zlomil ji u kořene...) 

A co ten obývací pokoj?
Ale samozřejmě s tím, že jsme konečně přesunuli některé věci do kuchyně, se vyskytla jistá nesrovnalost v obývacím pokoji. Lednička fuč, špajzka fuč... Hm... To znamená, že konečně můžeme postavit ten bar, jak jsme si přáli!? \(^-^)/

Muž z mého nadšeného a natěšeného výrazu radost neměl. Obzvláště když jsem vytáhla svůj pěti-metr a program na úpravu interiérů... Pak jsme se dohodli, že další změny provedeme až v neděli. Až si trochu odpočineme.

A v neděli, po shlédnutí Trampot oficiála Tříšky, jsme všechno udělali a stihli ještě i uvařit. Tudíž mě čeká už jen obvyklé nedělní "žehlo-praní", mytí nádobí a pečení.
Slovy klasika: "A je to!"



Závěrem...
Byl to náročný víkend, ale vše co jsme si předsevzali funguje a vypadá to podle nás lépe a to je přece nejdůležitější! :) 
Protože doma se má především líbit nám, ne rodičům, tchýni, sousedům, bytovým inženýrům...

PS: Musím sem přidat foto našeho největšího pomocníka...


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mateřská jako robota

Co nového...