21. -25. týden

Co se za tento měsíc událo?
Vlastně nic. Dvě kontroly na gynekologii. Mnoho vánočních příprav. Změna práce. Pocit absolutního vymření zevnitř.
Začneme těmi kontrolami. Jedné z nich se říká screening a každá těhotná dáma si jím v tomto období projde. Jedná se o zase takový ten ultrazvuk, při kterém se zjišťují genetické vady, kontrolují se orgány a podobně. Také, při troše štěstí, se dozvíte jakého pohlaví je vaše dítko. Jak už jsem psala, my budeme mít kluka. (A pokaždé když vidím nějakou dětskou reklamu v televizi jsem ráda, že nebude mít holčičku.) 
Druhé vyšetření, kolem 24. týdne, je obyčejné s tím, že vás pošlou na OGTT (orální glukózový toleranční test). To znamená, že půjdete hladová do nemocnice, kde vám vezmou krev a dají vám vypít "rozteklou citronovou zmrzlinu" a po dvou hodinách vám krev vezmou podruhé. Výsledky se porovnají a pomocí nich se odhaluje takzvaná "těhotenská cukrovka". Mě se tenhle test podruhé naštěstí vyhnul. Prošla jsem si jím předběžně již v 16. týdnu.
Co se týká váhového přírůstku... Je standartní do této doby přibrat cca 3-6 kg. Jsem hrdou majitelkou dvou kil navíc. (Před vážením jsem se nacpala těstovinama a zapila je snad litrem vody, protože vážení s kabelkou mi sestřička zakázala.) A díky tomu se nacházím fázi, kdy nechápu, jak nějaké maminky můžou nabrat i 30 kg za celé těhotenství.

Vánoční přípravy... Opravdu to musím nějak rozebírat? Blíží se první advent a mě už ze záplav zelené, červené a zlaté hrabe. Jinak se to vážně napsat nedá! (A to mi cukroví peče babička.)
Dáváme dohromady seznam vánočních dárků, připravujeme výzdobu a myjeme okna. Popravdě na světě existují dvě věci, které z duše nenávidím. Žehlení a mytí oken. Všechno ostatní dělám bez větší námahy, ale tyhle dvě věci mě dokáží vždy stoprocentně zničit už jen při pouhém myšlení na ně. Ale povedlo se mi, přesvědčit manžela, že jako těhotná bych mýt okna neměla. Dokonce se vyhnul i přemlouvání typu, jestli je doopravdy ty okna třeba umýt. Kývnul... Jestli je ale doopravdy umyje... To už je druhá věc, po víkendu budu vědět více. :)

Změna práce a toho se týká i to vymření. Firma pro kterou jsem dělala nějakých 9 let a kterou jsem pomáhala "vypiplat" skončila. Cítím se, jako kdyby mi zemřel někdo blízký. Nedá se popsat úplně přesně jak se cítím. Uvnitř mě je takový chumel pocitů: zloba, bolest, strach, smutek. A do nového roku opět vstupuji s nějakým tím křížem. Na jednu stranu si říkám, že to bude klid, protože v lednu nastupuju na mateřskou. Na druhou se bojím o budoucnost, protože do téhle chvíle jsem měla nějaké možnosti. Řekněte, kdo si zaměstná ženskou s děckem, která není zvyklá na pracovní dobu, za to ale vždy udělala, co bylo třeba? Nikdo, protože to jaká jsem se do životopisu nepíše. Co se týče práce, jsem v pr***... Nebudu si nic nalhávat. Na druhou stranu, co mě nezabije, to mě posílí. A já tomu ještě věřím, tedy chci věřit...

Až překonám tuhle podzimně-vánoční depresi budu zase více a více přispívat a psát, máte mé slovo ;)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mateřská jako robota

Co nového...