3 a 5

Je až neuvěřitelné, jak ten čas letí! Vím, že to je klišé, ale když se na ty kluky dívám, prostě mi to hned naskočí. Neuvěřitelný! 

Eliáš

Už je to pět let, co se u nás objevil první malý člověk. 

Ze začátku jen spal a nebo brečel. A malého člověka uvnitř jsme jen tušili. Teď, když ho vidím, tak si ten jeho miminkovský věk už nedokážu ani pořádně vybavit. 

Stal se z něj plnohodnotný člen domácnosti. S názorem, který se nebojí vyjádřit. Stal se z něj správňák, což mu někdy přináší obtíže. Je citlivý a snaží se všemu rozumět a pochopit. Pomáhá, i když to po něm nikdo nechce. A já doufám, že takový zůstane dlouho, pokud možno celý život. Hlava otevřená, co vyslechne a pak teprve bude konat. 

Konečně se přestal bát lidí a začal s nimi pořádně komunikovat. Svůj okruh lidí rozšiřuje a v dětském kolektivu se rychle a snadno spřátelí. Je to ochranář slabších a menších a dohlíží na ty "svoje lidi", aby se jim něco nestalo. 

Abych ale jen nechválila, když se mu něco nelíbí a nebo nechce, tak s ním nejde pohnout. Musím počkat, až se odkousne a pak si to spolu vyříkáme. Ze školky přinesl slovník, za který se kolikrát hodně stydím a věřte mi, jsou situace, kdy nevšímat si nejde. Dost se taky hádá, hlavně s tátou a bráchou. A i když ho má rád, tak se dokážou tak vytočit, že někdy končí oba v koutě a já na chodbě, kde se vydýchávám. 

Umí jezdit na kole. Poznává čísla od 0 do 10. Počítat umí i dál. Naučil se podepsat a začíná se učit písmenka. Stávkuje odpolední spánek - tudíž chodí spát do školky, protože ví, že tam neusne. Doma zato spí i "po o" jako dudek. 

Je toho tolik, co zvládá a já jsem vděčná, že ho můžu každým dnem víc a víc poznávat a sledovat, jak roste a poznává svět kolem sebe. 

František 

A tři roky!
 
Tomu se mi už vůbec nechce věřit. Faník pro mě zůstává miminko. Moje miminko, znáte ten pocit? Nedokážu to slovy přesně vyjádřit. Prostě nechápu, jak je možný, že ten drobeček jde letos v září do školky?! 

Všichni mu neustále chválí slovní zásobu a vyjadřování (bodejť by ne, když ho Eli péruje, aby mluvil pořádně) a je neuvěřitelný mazlík. V noci se třeba netulí, to usne a odhodí vás na druhou stranu postele. Ale jakmile se probudí, tak volá: "Maminko!" a začíná tulící fáze, která trvá dle probuzení 5 až 20 minut. Teprve pak je ochotný mě propustit a jít se obléknout. 

Se samostatností má trochu problém. Nechce se sám oblékat, svlékat, obouvat a chodit na záchod. On si prostě přijde a "Půjdeš se mnou?" babičky chodí, Eli chodí, já a táta se snažíme stávkovat. 
Taky je trochu vyděrač. Pláčem, pohledem, pohlazením... Nevím, jak na to přišel, ale tenhle kluk jednou ovládne svět a nikdo si toho pořádně nevšimne. 

Svou váhovou nedostatečnost na bráchovi si vybírá silou. Tudíž když dojdou argumenty, jednu mu řízne. Nepomáhá přemlouvání? Bude se vztekat. Vztekání taky s tebou nehne? Začne brečet. Jeho pláč je kapitola sama pro sebe. Naučil se plakat takovým lítostivým pláčem, že pokaždé když ho slyším, tak mi vyhrknou slzy do očí a já běžím, co se děje. 

Oproti Elíškovi je neuvěřitelně komunikativní. Nás tři si stále hlídá a v davu se nás drží, ale když si s ním někdo začne povídat. Odpovídá. Naprosto bezprostředně a přirozeně. Elda se schovával a nechtěl mluvit. To Faník vypráví neustále. A dokonce i když ho nikdo zrovna neposlouchá. Vypráví neuvěřitelné příběhy a nejoblíbenější je: "Kde máš maminku?" Vezme si postavičku, autíčko, plyšáka, lístek venku a začne se ho ptát a i odpovídat. Většinou to končí dobře a maminka se najde, k veliké radosti té oné věci i Fandy samotného. 

Sledovat ho je úžasný! Je to skřítek šibal a myslím, že všem se brzy dostane pod kůži. Stejně tak jako nám. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

28 - 34 tt

Už je to přes rok...

Z naší ruiny zšedivím!