Zvláštní je,

že když jsem přetažená, frustrovaná a kompletně v pr... Tak mi lidi říkají jak mi to sluší (i když vypadám jak oteklej vorvaň) a jak skvěle to všechno zvládám. 

Opak je pravdou a já se stále víc cítím pod psa. Obzvlášť teď když bych se chtěla soustředit na Eliho a jeho záchvaty vzteku a hysterie. Ale nemám na to sílu a tak to u nás končí typickou scénou on ječí já ječím na něj. A to vím, že tudy cesta nevede! Někdy se dokonce snížím až tak hluboko, že dostane na zadek. 
A to pak půl dne probrečím jen si na to vzpomenu.

Neustále věřím, že nejsem hysterka ale jen mě dohnaly nějaký zatoulaný hormony.

František nám začal couvat a chtěla bych mu věnovat tolik času, co Elimu. Jenže to nezvládám. Popravdě nejde nám ani kojení. Přisuzuji to narušitelovi Elímu, protože když jdeme krmit tak Eli nutně potřebuje na záchod, hrát si/číst si a nebo prostě pochovat. Takže přikrmujeme a snad to bude v pořádku.

A tady je tak děsnej bordel, až se snad raději odstěhujeme než abych to uklízela! 

Komentáře

  1. Anonymní31. července 2015 v 10:28

    No, přiznám se, že v mém aktuálním stavu se mi z tvého příspěvku dělá poněkud mdlo. Zatím se mi dobře radí, takže: nervy občas ujedou každému. Pokud dáš Elimu na zadek a pak tě to mrzí, ŘEKNI MU TO. Uleví se ti. A on se aspoň naučí, co jsou to emoce a že mámě můžou ujet nervy a pak toho lituje, dokáže to přiznat a omluvit se.
    Z kojení mám taky obavy - co když si Motýlek zrovna na něco vzpomene, bude něco potřebovat, a co když jeho mladší brácha bude taky takový savec, který se s jedním prsem bude šmudlat čtyřicet minut, než se pustí do toho druhýho?! Ale pak si říkám, že prostě budu dělat, co bude v mých silách, a až to v mých silách nebude, dostane lahvičku a svět se snad nezboří. Povznes se nad to! A úklid... ten je ze všeho nejméně důležitý. Pokud máš aspoň trochu možnost, požádej o pomoc (manžela, mamku, tchýni, kamarádku - však jim to jednou budeš moct vrátit. Nebo paní na úklid, aspoň jednorázově, aby se to vrátilo do stavu, který dokážeš zase nějakou dobu udržovat ;-) A neboj se, je to jen období, přejde to.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Calad31. července 2015 v 13:27

      Děkuju za rady. Mluvím s ním o tom. A on má spoustu dnů kdy je všechno v pohodě. Ale pak přijde den, kdy bych potřebovala abych tu byla aspoň dvakrát. A teď to byl celý týden... Pro mě prostě neuvěřitelný děs.
      Co se kojení týče snažím se eliminovat katastrofy. František se probudí a je jeho čas. Jdu s Elim na záchod aby se vyčůral. Pošlu ho vybrat knížku a jdeme si lehnout a nakojit. V 7 z 10 případech dobrý.
      A neboj až miminko budeš mít Motýlek už bude trochu starší a bude víc chápat a celkově bude zdatňejší. :) Nakonec všechno co tu píšu já, si budeš říkat no ta to ale nezvládla! :)

      Vymazat

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prokouslý jazyk

Obrázek
To je největší zážitek našeho víkendu. Nějak jsem se s vámi o tuhle zkušenost musela podělit. Začnu ale od začátku. Pátek byl skvělý den, dvě a půl hodiny jsem tvrdla na úřadu, kvůli práci. Následně jsem se rozhodla, že od ledna si beru opravdovou mateřskou dovolenou. A do práce už nebudu chodit vypomáhat. Takže si do svého životopisu budu moct napsat: Housewife - vždycky se mi tenhle výraz líbil, tedy v angličtině. Navíc na jeden jazykový kurz se mnou chodila Izraelka, která se tímhle výrazem popisovala. Strašně se mi líbilo jak mluví, jak vypadá a jak se chová. V mých 18-tiletých očích byla úžasná a dokonalá. Pak se mi do rukou dostal tenhle článek a nějak se tím do krku zapíchla jehla... Nakonec když jsem z úřadu přišla domu, začala jsem o tom mluvit s manželem a ten souhlasil, že si stejně nedokázal představit, jak to s dvěma dětmi jinak zvládat. Tím ze mě cosi spadlo a já se najednou cítila o nějakých 20 kilo lehčí a spokojenější. Sobota byla stejná jako pátek. E.li byl n
Další informace

Trénujeme...

Obrázek
...procházky bez kočárku. A je to opravdu náročné. Ani ne tak pro E.liho, který lítá všude možně, ale pro mě, když ho musím chytat. Chceme ho dostat ven z kočárku a naučit chodit za ruku ze dvou důvodů. Tím prvním důvodem je, že v březnu do kočárku bude uložen sourozenec. Ten druhý důvod je, že už se nám nechce kočárek tahat. Prozatím to vypadá tak, že když chci někam dojít. Musím ho občas poponášet - to mám ale zakázané, kvůli břichu. Ale kočárek chci vytáhnout opravdu jen výjimečně a chci mu dát volnost. Vím, že mi rozumí, ale pořád ještě nechce poslouchat. (Asi dávám špatné argumenty pro chůzi tím mým směrem.) Jak jste řešili odkočárkování vy? Nějaké nápady? Tedy kromě mrkve přivázané na prutu... :) A kdy jste se kočárku zbavili?
Další informace

Červen a Moravské dobrodružství

Rodiče na horách pořádali opékání prasete - jako zahájení letní sezóny. Eli se opět zamiloval do Aničky. Ale jinak jsem je vlastně moc nepotkávala. Eli i Fanda trávili většinu času s dědou a bábou au a nebo jsme byli na procházce. Nový týden jsme načali Fandovým očkováním. Prcek se z toho celý obsypal, takže úžasný v tomhle vedru. A navštívili jsme opět po půlroce zubařku Ivu a objednali se na dentální hygienu. Jsem na to docela zvědavá. Taky pak následovala série špatných zpráv a nemilých překvapení. Ale i několik dobrých věcí se událo. Třeba to, že jsme se dostali do slánské školky a taky naše úplně první třídní schůzka. :) O zbylých dvou volných víkendech jsme výletili, jak se jen dalo. I když výlety byly ohroženy nenadálou střevní virózou. Vlastně jsem byla ráda, že Faník má plínku, protože střídání tří lidí na záchodě by byl pravděpodobně logistický problém... Navštívili jsme veteránské rojení v Lobči. Zajeli si pro jahody do Vraňan a zbytek víkendu zavařovali, uklízeli,
Další informace