Listopad

Listopad začal krásně víkendem. Všichni jsme byli zdraví ale nějak unavení. V sobotu k nám měla přijet návštěva a ta se odpoledne i ukázala. Proto i přes dopolední uklízení hraček a vysávání se nám docela vydařila. V neděli jsme vstávali do hnusné a neprospustné mlhy (Znáte Válku s mnohozvířetem? Vždycky když je takhle hnusná mlha, vybaví se mi tahle knížka.), která se držela celý den. Až jsem se rozčílila a rozhodla jsem, že pojedeme do Metropole a já si koupím kozačky. Samozřejmě jsme zapadli do prvního krámu a já v půlce tak otrávená, že jsem se rozhodla koupit ty, které mi nejmíň vadily a byly teplé. Zajímavé bylo, že mlha skončila těsně před Prahou a tak jsme se aspoň pokochali pohledem na krásné sluníčko a modrou oblohu.

A já od pondělí nastoupila zase do práce. Nemusím říkat, jak mě to nebaví a unavuje. Čím více postupuje moje těhotenství, tím méně se mi chce do práce. Tedy buď těhotenství a nebo zhoršující se počasí. Vážně nevím. Ještě před pár měsíci jsem byla ráda, že mám práci a klid v ní. Dneska bych to vyměnila za klid doma. V úterý k nám přijeli Horní prarodiče a tak jsem v práci nebyla, což se projevilo středeční zavaleností a trudomyslností. Zároveň i kvůli tomu, že Eli onemocněl. Konečně ve čtvrtek přišla malá nirvána. Uvědomila jsem si, že tohle je vlastně předposlední měsíc v práci. To mě potěšilo a hned se mi lépe dělalo. V pátek jsme měli jet na hory, kde moje maminka (Horní babička) slavila narozeniny (55 let!). Jenže ve čtvrtek ve dvě hodiny jsem Elimu naměřila teplotu 39,5 a tak jsme v pátek jeli raději k doktorce. Dostali efedrinový sirup a babičce zavolali, že nikam nejedeme.
Víkend jsme si zpříjemnili pracovně, kdy buď muž nebo já jsme dodělávali resty a já doklízela svůj pracovní bordel. Mezitím jsem se snažili vyléčit a nebo aspoň zabavit dítě. Které se postupem času doma stávalo protivnější a protivnější. Navíc zvýšená teplota se ho držela celý víkend. Takže jsme s ním nechodili ani ven.

V pondělí jsem dopoledne naběhla do práce, odpoledne jsme s Elim vymysleli plán na zdemolování bytu. V úterý jsem musela na pravidelnou kontrolu. A ve čtvrtek jsem musela opět do práce kvůli další kontrole.

Státní svátek jsme strávili stejně jako většina obyvatel. V nákupním centru vybírali dárky. Eliho si vzali na starost prarodiče a my měli chvíli klidu a možnost si i vybrat. Skončilo to následně:
Lego pro Eliho,
svetr pro tátu,
dvě košile pro mě,
dvě knížky,
čtyři trika pro Eliho,
jedny zateplené kalhoty pro Eliho
a zimní boty taky pro Eliho.

Přemýšlím, jestli vůbec někdy budeme nakupovat i pro někoho jiného než pro děti :D

Přes týden jsem Eliho vodila na opatrné venkovní procházky, aby si zvykl na chladnější podnebí a učila ho chodit za ruku. V pátek k nám přijela návštěva z Moravy a my se rázem na pár hodin stali opatrovníky dvou dětí. Ale bylo to super. V sobotu jsme šli na pocházku a návštěva nás opustila. Proto jsem se rozhodli, opět využít Zlaté prarodiče a jet nakoupit do Makra. Tenhle výlet bych si asi raději odpustila, Eli si u prarodičů seřízl kus malíčku. A při večerní výměně náplasti mi nepomáhalo ani vědění, že za tuhle věc vlastně tentokrát já ani nemůžu. Nakonec jsem skoro nemohla usnout a každou chvilku ho kontrolovala.

Poslední týden jsme chodili na procházky, když se udělalo hezky (nepršelo). A těšili se na páteční Lampionový průvod. Nakonec k nám přijeli na návštěvu známí se svými dětmi a Elimu se moc líbilo, hrát si v kolektivu. On celkově má děti moc rád, jen ty starší ani ty jeho věku ho nebaví. Jako kdyby mu vadilo, že se od nich nemá co učit. Já se neustále těším, až se mi vrátí telefon a budu aspoň trochu víc v kontaktu...