Však ty to uvidíš...
Zvláštní je kolik lidí dává dobré rady a myslí si o nich, že já řeším nějaký problém. Když radu potřebuji tak si o ní řeknu. Nemám s tím žádný problém. A největší kritik/radil mého způsobu života/výchovy Háďátka, je kupodivu můj táta.
Začalo to už před třemi měsíci, kdy se mi snažil vnutit myšlenku, že mám málo mléka a proto musím kojit tak často. (Probíhal růstový spurt a kojila jsem co 2 hodiny, navíc venku bylo docela vedro.)
Pokračuje to přes spaní ve společné posteli. A končí u tří hodinové debaty o tom, že dítě je někdy potřeba fyzicky potrestat, protože jinak se nestanoví hranice.
Já mám první dítě, uznávám, ale doopravdy si myslím, že s námi Háďě nebude spát do třiceti a že vychovávat jde i bez "vařechy".
A pokud zrovna nesouhlasím nastává věta, která mě dokáže dostat do kolen: "Však ty uvidíš."
Napadá mě, jak oni můžou vědět, co já uvidím, když nechci jít tou cestou, kterou mi vnucují?! Vždyť oni mě odkládali do postýlky, máma mě kojila dva týdny a facku jsem schytala kolikrát. Tak jakto, že oni vědí co se bude dít mě? Že by ke stáru přicházelo něco jako jasnovidectví?!
Co je špatného na tom, že chci aby mělo moje dítě pocit bezpečí a vědělo, že je respektováno a je na něj brán ohled?
A co vy? Máte taky nějaké zaručené věty, kdy raději odcházíte a nebo se koušete do tváře? Nebo nějaké rady, které vás dokážou proměnit v čertíka v krabičce?
Začalo to už před třemi měsíci, kdy se mi snažil vnutit myšlenku, že mám málo mléka a proto musím kojit tak často. (Probíhal růstový spurt a kojila jsem co 2 hodiny, navíc venku bylo docela vedro.)
Pokračuje to přes spaní ve společné posteli. A končí u tří hodinové debaty o tom, že dítě je někdy potřeba fyzicky potrestat, protože jinak se nestanoví hranice.
Já mám první dítě, uznávám, ale doopravdy si myslím, že s námi Háďě nebude spát do třiceti a že vychovávat jde i bez "vařechy".
A pokud zrovna nesouhlasím nastává věta, která mě dokáže dostat do kolen: "Však ty uvidíš."
Napadá mě, jak oni můžou vědět, co já uvidím, když nechci jít tou cestou, kterou mi vnucují?! Vždyť oni mě odkládali do postýlky, máma mě kojila dva týdny a facku jsem schytala kolikrát. Tak jakto, že oni vědí co se bude dít mě? Že by ke stáru přicházelo něco jako jasnovidectví?!
Co je špatného na tom, že chci aby mělo moje dítě pocit bezpečí a vědělo, že je respektováno a je na něj brán ohled?
A co vy? Máte taky nějaké zaručené věty, kdy raději odcházíte a nebo se koušete do tváře? Nebo nějaké rady, které vás dokážou proměnit v čertíka v krabičce?
Já bych ti mohla vyprávět, ale možná víš :-D Já taky viděla :-D Před cca 9 měsíci, jestli malej není mentálně zaostalej. A teď poslouchám, jak je šikovnej a co všechno dělá a jak je prostě úžasnej. Chce se to obrdnit a v duchu si říct, ať si trhnou nohou. Je to tvé a manželovo dítě, vy ho vychováváte, takže ať si radí, ale dělejte si to podle Vás. Posílám obejmutí
OdpovědětVymazatAno, mám takové věty. Třeba že je v pořádku, když si miminko občas zabrečí, neboť se mu tím posilují plíce. Anebo že já už jsem se ve 3 měsících "přitahovala" do sedu. A spoustu dalších. A samozřejmě taky kojím příliš často.
OdpovědětVymazat