Blackout


Dobře, tohle byl hlášený výpadek proudu.
Ale začal už v půl osmé ráno a končil až ve tři hodiny odpoledne.
Pro mého manžela nastala strašná chvíle, co budeme celý den dělat?! Vykulila jsem na něj oči a nechtělo se mi věřit, že se bojí zůstat se mnou a malým celý den bez televize a počítače a v tichosti.

Na rozdíl od své drahé polovičky, já se těšila. Měla jsem připravenou knížku a věci na vaření. Na zem jsem roztáhla deku a těšila se, jak si s budou ti dva hrát a mě nechat dělat v kuchyni a číst si. Když jsem to manželovi vysvětlila, vypadal dost otráveně. A tak jsem ještě přidala ranní procházku do města na nákupy. To už bylo lepší.

Mě se během téhle černé chvilky podařilo uvařit, dočíst knihu a rozhodnout se, že se vzdám počítače. Stejně chudák jen tak ležel na stole. Nezapnutý už nějaký ten týden. Když jsem chtěla na počítač, tak jsem šla k manželovi. Hudbu si pouštím přes usb ve věži. Takže proč ho vlastně mám? Ani hry už nehraju.
A osobní věci? Jsme s manželem deset let, není nic osobního, co by nevěděl a nebo co bych musela tajit.

Vracím se ke kořenům, k tištěným knihám a k papíru obecně.
A musím říct, že z toho mám úžasný pocit. (I když teď píšu na počítači.)

Komentáře

  1. Tomu ovšem říkám velký krok! Blog běží, takže evidentně z manželova počítače :-) Jak to jde po pár dnech?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jediný, kdo mě popravdě nenechá hrát si s počítačem je Prcek. :D Takže jde to očekávaně docela dobře :D

      Vymazat
    2. Stejně koukám, jak si to s prckem dáváš :-) Vlastní zkušenost teda nemám, ale mám v živé paměti narození o 14 let mladší sestry :-D Uhoněnou, nevyspanou, plačtivou matku :-D

      Vymazat

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mateřská jako robota

Co nového...