Asi jste si všimli...
...že to tu trochu uvadá.
Ale mám pocit, že to co se u nás děje nového, bych někam zapsat měla. Přece jen to byl i důvod proč jsem založila tento blog.
Tady jsem o tom ještě nepsala, ale příští rok se už těšíme na nový jarní přírůstek do rodiny. Dítko s číslem 3 by se mělo narodit na počátku března. Po počátečních depresích (které způsobila moje vlastní hlava a otázky, které se neustále dokola opakovaly) a necelých třech měsících nevolností a pocitu, že je něco špatně, se vracím zpátky do svého normálního stavu. Tohle těhotenství tedy trpím dost křečemi v břiše a z nějakého důvodu nemůžu brát magnesium, protože z něj zvracím.
Běhat jsem přestat musela, právě kvůli křečím a nevolnostem. Což zase nepomáhalo mé psychice. A v těch chvílích, kdy jsem se prostě potřebovala někde zavřít a potichu vyplakat, jsem se musela starat o kluky.
Jinak kluci se těší a neustále mění zda chtějí holku nebo kluka. Fanda chtěl napřed Vojtíška, pak malou holčičku a teď je zpátky u kluka. Elda chtěl kluka, ale teď se doznal, že ta holka by taky nevadila, protože by jim mohla vozit věci v kočárku. Co se týče nás... muž tvrdí, že tentokrát to ta holka bude. Mě je to víceméně jedno. Nepřikláním se ani na jednu stranu a těším se na "miminko". Co to bude nechám ... na tom kdo to rozhoduje :D
Tolik k novému členu rodinu.
Další velkou změnou je, že oba kluci jsou dopoledne ve školce! Každý v jiné, což je pro mě teď trochu náročnější. Musím se už naučit řídit ten náš autobus! Faník měl nástup do školky na nějakých dvě stě procent lepší než Eli. Do školky chodí rád, jen občas se po víkendu kousne, že chce být se mnou doma.
Eli teď nedávno začal stávkovat školku. Je to trapný. Furt dělaj jedno a to samý. Tolik ke smíšeným třídám. Pro menší děti paráda, pro větší utrpení. Ale zůstala mu tam jeho láska a nejlepší kamarád. Navíc jsem ho přesvědčila, že má tři kroužky. Dva ve školce a to divadlo a plavání. A spolu chodíme na atletiku. Kde má teda problém, když ho předávám paní trenérce, ale na trati pak září a běhá a cvičí a překvapuje mě svou šikovností.
Já si jejich školku tedy užívám neskutečně. Těch několik hodin klidu a ticha... Možná i to je důvod, proč se mi zlepšují ty moje nálady. Konečně po mě nikdo nic nechce. Já si uklidím, navařím a připravím se na odpolední aktivity s kluky. Poslouchám hudbu, která mi tolik chyběla. A chystám se už měsíc otevřít worda začít zase psát. Klukům jsem taky slíbila uháčkovat šálu (možná zkusím i uplést) a už se začíná přituhovat. Takže plánů je dost.
Nooo určitě jsem na něco zapomněla, ale i tak vám přeji krásný říjen a brzy se tu snad zase ukážu!
Ale mám pocit, že to co se u nás děje nového, bych někam zapsat měla. Přece jen to byl i důvod proč jsem založila tento blog.
Tady jsem o tom ještě nepsala, ale příští rok se už těšíme na nový jarní přírůstek do rodiny. Dítko s číslem 3 by se mělo narodit na počátku března. Po počátečních depresích (které způsobila moje vlastní hlava a otázky, které se neustále dokola opakovaly) a necelých třech měsících nevolností a pocitu, že je něco špatně, se vracím zpátky do svého normálního stavu. Tohle těhotenství tedy trpím dost křečemi v břiše a z nějakého důvodu nemůžu brát magnesium, protože z něj zvracím.
Běhat jsem přestat musela, právě kvůli křečím a nevolnostem. Což zase nepomáhalo mé psychice. A v těch chvílích, kdy jsem se prostě potřebovala někde zavřít a potichu vyplakat, jsem se musela starat o kluky.
Jinak kluci se těší a neustále mění zda chtějí holku nebo kluka. Fanda chtěl napřed Vojtíška, pak malou holčičku a teď je zpátky u kluka. Elda chtěl kluka, ale teď se doznal, že ta holka by taky nevadila, protože by jim mohla vozit věci v kočárku. Co se týče nás... muž tvrdí, že tentokrát to ta holka bude. Mě je to víceméně jedno. Nepřikláním se ani na jednu stranu a těším se na "miminko". Co to bude nechám ... na tom kdo to rozhoduje :D
Tolik k novému členu rodinu.
Další velkou změnou je, že oba kluci jsou dopoledne ve školce! Každý v jiné, což je pro mě teď trochu náročnější. Musím se už naučit řídit ten náš autobus! Faník měl nástup do školky na nějakých dvě stě procent lepší než Eli. Do školky chodí rád, jen občas se po víkendu kousne, že chce být se mnou doma.
Eli teď nedávno začal stávkovat školku. Je to trapný. Furt dělaj jedno a to samý. Tolik ke smíšeným třídám. Pro menší děti paráda, pro větší utrpení. Ale zůstala mu tam jeho láska a nejlepší kamarád. Navíc jsem ho přesvědčila, že má tři kroužky. Dva ve školce a to divadlo a plavání. A spolu chodíme na atletiku. Kde má teda problém, když ho předávám paní trenérce, ale na trati pak září a běhá a cvičí a překvapuje mě svou šikovností.
Já si jejich školku tedy užívám neskutečně. Těch několik hodin klidu a ticha... Možná i to je důvod, proč se mi zlepšují ty moje nálady. Konečně po mě nikdo nic nechce. Já si uklidím, navařím a připravím se na odpolední aktivity s kluky. Poslouchám hudbu, která mi tolik chyběla. A chystám se už měsíc otevřít worda začít zase psát. Klukům jsem taky slíbila uháčkovat šálu (možná zkusím i uplést) a už se začíná přituhovat. Takže plánů je dost.
Nooo určitě jsem na něco zapomněla, ale i tak vám přeji krásný říjen a brzy se tu snad zase ukážu!
Komentáře
Okomentovat
Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.