Květen 2018

Jedno volno jsme strávili odpočinkově a to druhé v Krušných horách u mých rodičů, kam dorazili i tchánovci. Pro mě bylo nejklidnější fází dne, když jsem mohla na louku s Charliem - on vyběhat a já načerpat psychickou pohodu.

Eliáš byl objednaný ke kadeřnici a důvod proč to zmiňuji je, že poprvé se s ní sám dohodl na tom, jak to chce ostříhat. Dohodli se spolu a byla jsem přinucena koupit mu vosk, abych ho doma mohla učesat až půjde do školky (rozumějte za Anetkou).

Ve školce ale nevydržel ani týden. Když jsem ho vyzvedávala zdálo se mi, že na krku má podivné tečky. Večer se k tomu přidala teplota a celkově si stěžoval, že mu není dobře. Noc byla příšerná. Neustále mě budil. Bolí bříško, potřebuje napít a potřebuje na záchod a kdesi cosi. A ráno samozřejmě po celém krku a obličeji malé puchýřky.

Je to tedy oficiální má neštovice. Teď si ještě počkám až se to projeví u Františka a bude klídek. Ten si zase oběhl svého pana doktora na ORL. A zdá se, že by ty jeho ouška už mohly být v pořádku. (Ťuk, ťuk, ťuk.)

Nejvíc mě mrzí, že se mi povedlo Eliáše natěšit na talentové zkoušky na místní ZUŠ. Ale projevilo se to přísloví o bohu a o plánech... Myslím, že se směje ještě teď a nemám mu to za zlé. Taky jsem se tím trochu pobavila.

V květnu jsme tudíž zůstali doma a nic moc nedělali. Dokonce ani na bytě, neboť nevybití kluci nám jako plán na týden vystačili dostatečně. A samozřejmě, když už Eliášovi neštovice končili, začal s nimi František.

Nejlepší zpráva za květen byla, že se klukům narodil bratránek! Kterého známe jen z fotek, neboť neštovice...


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

28 - 34 tt

Už je to přes rok...

Z naší ruiny zšedivím!