Už je to přes rok...

...co se nám nepovedlo třetí dítko.

V prosinci jsme si řekli, že to zkusíme naposled a leden loňského roku byl pro mě dost psychicky náročný, i když jsem si to nepřipouštěla. A nakonec bylo jednodušší říct si, že to třetí dítě vlastně ani nechci.

Jenže... je to strašně těžký na to zapomenout. Vždycky jsem chtěla tři děti. Znám dost lidí, co by chtěli mít víc dětí a třeba ze zdravotních důvodů už nemůžou. I já patřím k těm, co to třetí prostě chce. A zdravá jsem. Ale hrozně se toho bojím...

Že kluky o něco okradu.
Že to nebudu zvládat.
Že se znovu něco pokazí...

Ale stojím před tím rozhodnutím znovu. Dostáváme se do životní fáze, která nám přináší víc klidu. Doděláváme dům. Zjednodušujeme si, většinu věcí, co nás tíží. Faník jde v září do školky.

Stále vím, že bych chtěla mít velkou rodinu. Jen si někdy myslím, že nezvládám už ty dva a co teprve to třetí...

Připadám si, jako kdyby mi bylo zase náct a já po něčem děsně toužím, ale zároveň se toho i hrozně moc bojím.

A uvnitř mojí hlavy zní hlásek, co říká: Budeš vždy litovat toho, co jsi neudělala...

Komentáře

  1. Caladko, už přes 24 hodin přemýšlím, co ti napsat. Potřebujete s početím nějakou asistenci? Jestli ne, tak bych to prostě nechala volně plynout, jestli jo, tak je to na větší přemýšlení... já dřív taky chtěla tři děti, ale L dával vždy jasně najevo, že maximálně dvě, a já si při druhém těhotenství a s druhým miminem, které mi dávalo pěkně zabrat, mockrát řekla, že je to naposled a jsem ráda... jenže stejně, když ten největší nápor s druhým opadl, tak jsem se přistihla při myšlence na třetí. Vždycky skončím u toho, že bych to nezvládla - fyzicky, psychicky... ale tělo a hormony, potvory, stejně touží za mě :D pokud si na to troufáš a manžel by tě podpořil, šla bych do toho - u mě nenastává ani jedno z toho. Ale je mi jasné, že je to těžké rozhodování, ono u toho třetího už stačí byť i malé komplikace, aby to ovlivnilo chod celé rodiny... nicméně ten pocit "úplnosti" je myslím velké lákadlo :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za odpověď :) Je toho moc co musíme zvážit a nechceme, ani jeden, aby to nějak negativně ovlivnilo kluky... a to je jeden z těch hlavních důvodů proč řekneme nakonec ne.
      Jenže to v nás neustále přežívá, ta touha... A jak je to neuzavřené tak se to stále vrací.

      Vymazat
  2. Nějak jsem z tvého článku nepochopila, jestli se vám nedaří otěhotnět nebo jestli máte problém s tím rozhodnutím. Proč si ale dáváte ultimáta? Nechte to plynout, vyčkejte ještě nějaký ten rok, a ono se ukáže samo, jak to má být.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S rozhodnutím je ten problém... asi by bylo nejlepší řict si, že to necháme plynout. Ale my jsme s mužem oba plánovači :D A co není zanese v grafu :D Teď si dělám srandu i když planovači jsme jen bez těch grafů...

      Vymazat

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tajemné F.

Těhotenství a realita

Fialová