2. Naučte se pozdravit, poděkovat, poprosit a omluvit se.

Slíbila jsem, že to bude jednodušší. No... ale je to přece tak jednoduché. Nutíme k tomu naše děti a samy že to neumíme.... Pche...

Usmívám se a myslím, že nejsem sama.

Asi by stálo za to se na tyhle čtyři základy lidské slušnosti a komunikace podívat zblízka.

Pozdravy
Znáte to mladší - starší, muž - ženu... To jsou takové základy, ale co technika provedení? I na té záleží. Takže nezapomeňte odpovědět (výjimkou je čekárna, tam se opravdu odpovídat nemusí) a při odpovědi a nebo zdravení se usmát! a podívat se na zdravící osobu.
A co třeba ráno? Popřejete si doma hezké ráno a nebo rovnou úkolujete kdo, co, kdy a hned?

Děkuji! 
Občas mám pocit, že se lidi toho slova bojí. Jako kdyby představovalo nějaký závazek. A to nemyslím, jen ty co se neznají. Ale i doma.
Kdykoliv někdo pro vás něco udělá je nutnost poděkovat. Byť by to byla maličkost. A úplně nejlepší je ten vděk trochu zosobnit a vyhnout se při tom výčitce (a že to obzvlášť my ženy umíme).

Prosííím! 
Druhé ze slov, které pravděpodobně kouše a lidé se ho bojí a nebo zneužívají.
Takže když poprosíme neznamená to, že nám vždy všichni vyhoví.

Je mi líto...
Omluvy by měly přicházet, co nejdřív a vždy jsou upřímné. Nejlepší jsou takové, kdy vysvětlíme za co se omlouváme. Přece to takhle učíme i děti... OMLUV SE! NO A ZA CO SE OMLOUVÁŠ?!


Vím, že si ťukáte na čelo a smějete se. Jenže jako matky se snažíme, aby naše děti tohle uměly. Bohužel i my občas zapomínáme. A to i vůči našim dětem. Proto se na to budeme chvíli víc soustředit.


Komentáře

  1. Jó, není to lehké :-) Já úplně na díky a prosím a pozdravech nelpím. Jsou to jen slova. Pokud někdo poděkuje, ale cítím, že je to jen formalita (tak měl bych, no tak to tedy udělám), je to jako by to neřekl. Pro ně je zásadnější vnímat, že ten druhý je opravdu vděčný. Že to, co jsem udělala, nebere jako samozřejmost. Ať to vyjádří slovy, nebo ne. Totéž s prosbou - je rozdíl mezi tím, když někdo něco chce, protože si myslí, že budu skákat, jak si pískne, a tím, když vnímám, že ví, že je to ode mě laskavost. A to slovíčko prosím je už jen jako taková třešnička na dortu. Někdy mi stačí pohled, úsměv a vím :-) Totéž s pozdravy - zaregistroval mě vůbec, nebo jsem vzduch? Někdy jako by ono dobrý den bylo vysláno kamsi do prázdna a ne ke mně. Není to jen o slovech :-) I když lepší aspoň to slovo, než nic :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věc, kterou bych chtěla kluky pořádně naučit je "Mysli to, co říkáš a říkej to, co myslíš."
      Problém u malých dětí je v tom, že mnoho z nás nechce slyšet, co si doopravdy myslí, protože je to nepříjemné.
      Musím říct, že i mě samotné to dělá problémy, ale snažím se!
      Ty oficiální zdvořilosti někdy ale radost udělat umí. I když nám přijde, že je to umělé. ;)
      Nějak se do toho zamotávám :D

      Vymazat

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tajemné F.

Těhotenství a realita

Fialová