Normální rána

Jsem na chvíli zpět a nechávám vás nahlédnout do svého normálního dne. 
Můj den začíná něco mezi čtvrtou a pátou (někdy až šestou) hodinou ranní, kdy se ke mně (přes stále spícího muže) přesune František a začne se svou masáží vlasové pokožky (prostě mě škube za vlasy tak dlouho, dokud mě nezvedne nebo sám sebe znovu neuspí). Problém je, že já už většinou nezaberu a tak jen čekám, až zazvoní budík (6:15) a já začnu budit Eliáše.

Muž vyskočí z postele jako jura a jde pryč. Zůstávám v ložnici sama s klukama. Fanda lehce vzbuzen naším budíkem se opět domáhá mých vlasy. Elíša stále ještě chrápe a na budík vůbec nereaguje. Přemýšlím, za jak dlouho se zvládneme oblíknout do školky. (Doma nesnídá, prostě nechce.) A tak ležím a opatrně a pomalinku ho budím. Ten se tak kolem půl sedmé začne protahovat a popřeje nám dobré ráno. František se přestane domáhat mých vlasů, protože brácha je vzhůru! Přes můj obličej proto přeleze k němu do postele. 

Můžu se protáhnout a zpátky nahodit čelist. Kluci se v posteli buď mazlí nebo rvou. Záleží na tom, co se jim chce a jak se vzbudili. 

Muž se odněkud vrací roztahuje záclony. Já i Eliáš začínáme plakat a schováváme se pod peřinu. Fanda se ale zachovává jako zrádce a naši polohu vyzrazuje nepříteli, tedy manželovi. Ten sundavá teplounkou peřinu a se škodolibým úsměvem a větou: "Smraďoši vstávat!" Zase odchází někam pryč následován svým věrným služebníkem, Fandou. 

Nuceni vstát se začínáme oblékat. Celou dobu se snažím držet oči otevřený a věnovat se oblečení, abych Eliáše náhodnou neoblékla špatně. Ten přijímá oblečení a začíná pomalu reagovat. František, aby si nás udobřil, přináší Eliášovi pití a sám si opět zalézá do postele a sleduje jak se Elíš obléká. 

Když je hotovo, Elí běží do obýváku zkontrolovat, jestli mu čerti za včerejší zlobení neodnesli nějaké oblíbené auto. (Jj, čerti nám vždycky vyhazují rozbité hračky a hračky dokonce i třídí. Když se jich nakupí hodně, nějaké odnesou, ale někdy je i vrátí nebo vymění.)

Snažím se mu podstrčit nějaké jídlo. To odmítá a už si běží pro bundu, že se jde do školky. 

Muž se obléká, že ho doprovodí a já opět oblékám Eliáše. Někdy i s Františkem na klíně. 

Eliáš dá pusu napřed mě. Obejme mě. Pak obejme Františka a dá mu pusu. Ze dveří nám mávajíc říká: "Nazdar čuryny (fakt nevím, jak se to píše!)!" A za chichotu odchází s tátou do školky. 

S Františkem přecházíme k oknu a jdeme mávat. 

Začíná opravdové ráno, jdu si uvařit kávu a připravit snídani. 

A i když je to pořád to samé, stejně mě každé ráno baví sledovat, jak jsou kluci šťastný a spokojení. 

Komentáře

  1. Díky 😃 máte krásná rána...I když teda budíček tak brzo je děs

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nesnáším brzké vstávání, ale děti mě to opravdu rychle učí. :D

      Vymazat
  2. Máte to takové láskyplné. Všichni v dobré náladě. U nás jak kdy teda. Motýlek umí být po ránu pěkný protiva a já zase špatně nesu, když mě po ránu někdo moc komanduje (většinou on).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eli se taky umí probudit do protifky, ale většinou mu stačí pomazlení u mě pod dekou a trochu si popovídat a je to lepší. Do školky chodí rád a těší se tam a to nám hodně ulehčuje rána. ;)

      Vymazat

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mateřská jako robota

Co nového...