Do třetice

Ti, co mě znají osobně, i ti, co mě znají jen přes blog, vědí, že jsem si vždy přála tři děti.

Tohle jsem prostě vždycky věděla. Až já budu mít rodinu, budu mít tři děti! Když jsme se s manželem dali dohromady a došlo na téma rodina, byla jsem až krutě otevřená. A on s tím souhlasil a dokonce si to také přál.

Takže když jsme se začali pokoušet, věděli jsme, že si to dáme třikrát.
Na Eliáše jsme čekali čtyři roky.
František se tu naprosto samozřejmě objevil téměř hned.
A co dál?

Elíšovi budou čtyři roky a Fandovi dva. Můj sen mě úplně neopustil.

Přesto... se cítím, že další těhotenství a první rok miminka nedám. A nejen já, ale i manžel. A mám takový pocit, že by to bylo složité i pro Františka.

Ten když teď zjistil, že jsme doma bez Eliáše a můžu si hrát s ním bez vyrušování a jsem jen jeho, neuvěřitelně roztál a vyrostl. Myslela jsem si, že nemůže být bitý tím, že má bráchu, ale asi jsem se spletla. Mám pocit, že ten pravý vztah mezi námi buduji až teď. I když jsem si ho samozřejmě všímala a byla s ním pokaždé, když mě potřeboval, teď je to jiné. Hlubší. Příjemnější. Otevřenější.

Navíc příští rok nás čeká mnoho změn. Doma, v práci, prostě v životě. A proto jsem nucena to třetí dítko odsunout. Dál. Ale bojím se, že když mezi sebou budou mít větší věkový rozdíl už to bude Benjamínek a to nechci.

Takže po opravdu nekonečně dlouhém uvážení, jsem se rozhodla, že další dítě už nechci.


A stejně je mi z toho rozhodnutí nějak smutno.

Komentáře

  1. Chápu... Mám to teď úplně stejně se čtvrtým....I když jsem nikdy ani nemyslela, že bych měla víc jak jedno, max dvě děti 😀

    OdpovědětVymazat
  2. Já teda tři děti nikdy mít netoužila, ale v posledních měsících trpím intenzivním pocitem lítosti, že je Kocourek moje poslední miminko. Myslím, že kdyby Motýl neměl už dvě děti z prvního manželství a kdyby se pomalu, ale jistě neblížil k padesátce, asi bychom ještě jedno dítě tak za rok nebo za dva měli. Ale takhle vím, že už určitě ne. I mám pocit, že nejsme dost sehraný rodičovský tým na to, abychom ustáli tři děti.
    Tobě bych ale chtěla říct: neházej "flintu do žita"! Určitě víš, že s dětmi se všechno mění hrozně rychle. Teď máš třeba pocit, že by to bylo moc, ale za pár měsíců už to může být jinak. A 3letý nebo 4letý rozdíl ještě není tak hrozný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak nějak nevím už teď se necítím na další těhotenství a nemyslím, že se to za rok změní. Ale Elíš má opět miminkovské období, kdy po nás chce ať mu opatříme tu sestřičku... na mojí psychiku je to docela krutý. :/

      Vymazat
  3. Já bych neházela flintu do žita, počkej ještě tři roky a uvidíš ten pokrok u kluků, až skoro vše budou dělat samy a už tě hlavně nebudou potřebovat tak jako tet a ještě ráda s manželem zapracujete na třetím. Není nic špatného mít větší rozestup mezi dětmi já mám mezi prvním a třetím 7 let a jeto bomba pomůže když je třeba a sám už děla všecko a už se steka že s něho dělám mimino že to umí at ho nechám, možná se to tet zdá nejlepší rozhodnutí ale jen pro tet, počkej pár let a sama uvidíš a když je ti to tet líto počkej jak ti to bude líto za 10 let

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mateřská jako robota

Co nového...