Začátky na kole

Přesně si pamatuju okamžik, kdy jsem si zamilovala jízdu na kole. Bylo mi asi třináct a s kamarádkou jsme si udělaly výlet na kole. Jely jsme ten den asi padesát kilometrů a mě bylo jasný, že druhý den nevstanu ani z postele. Ale ta pohoda, kterou jsem tehdy uvnitř prožívala byla užasná. Tehdy jsem se do kola a cyklistiky zamilovala. 

Proto se právě teď cítím dost trapně. Včera jsem po roce a půl znovu usedla na svůj nový stroj. S Fandou za zády a úsměvem na rtech. Který mi zmizel už po pár minutach jízdy. 
První táhlý kopeček jsem ani pořádně nevyjela. 
U druhého mírného kopečku jsem začala klít. 
A třetí kopeček jsem kolo už regulérně vedla. 

Rudá, spocená a s pocitem na zvracení a s vědomím vlastní neschopnosti a marnosti. 

Zároveň ale s větší zarputilostí a odhodláním ten blbej kopec porazit!!!! 


Komentáře

  1. Co mi to jenom připomíná... Ale to se poddá. Mám takový oblíbený kopec, který mi při první vyjížďce po letech zabral přes 20 minut (vytlačit kolo) a teď už ho dám pod deset (na kole). Uznávám, že průměrně zdatný běžec by mě předběhnul. Taky uznávám, že jsem ochotná si najet i 20 km, jen abych se tomu kopci vyhnula :-))

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co nového...

Mateřská jako robota