14. Měsíců
Faník a jeho 14-ti měsíčniny proběhly nějak bez povšimnutí.
Poslední dobou si víc všímám toho, že Eli je větší chůva než já. Když Faník upadne, dá mu pusu a vyřešil to.
Když má žízeň, Eli mu donese flašku.
Jen to přebalování a uspávání nezvládá.
Zřejmě vidím úděl druhorozeného. Rodiče ho tolik neznají.
Nechci zasahovat do jejich vztahu, ale na druhou stranu bych chtěla taky nějaký čas trávit jen s Faníkem a poznat ho lépe.
Proto jsem ráda, že Faník vynechává poobědový spánek a my si spolu můžem hrát. Jinak přes den spí dvakrát.
Chození se zlepšuje, ale taky jsme byli na procházce, já ho vytáhla z kočárku, ať se projde a švihnul s sebou o zem tak, že má odřenou tvář, nos a obočí.
Povídá si s námi a občas použije i opravdové slovo. Dívej, máma, pápa a bába, to jsou ty nejoblíbenější, občas k nim připluje nějaké zajímavější. Ale daleko raději ukazuje prstem.
Je to mazel a strašně rád je u někoho z nás. A nejraději k nám zacouvá (aby viděl co se děje) a prostě dřepne.
A dostává mě jak už teď si dokáže hájit to "svoje". Něco Elimu vezme a zdrhá s tím přes celý pokoj. Je daleko složitější je teď vést a pomáhat oběma. Někdy mám chuť vyhodit všechny hračky z okna...
A ty jsi druhorozená? Jinak u tahanic o hračky mi funguje nejlíp neřešit, zabavit, když se neumí domluvit. Pokud Vincent sebere něco holkám, musí říct pu (půjč), a holky se můžou rozhodnout, jestli půjčí tohle nebo něco náhradního...no ale občas je to taky boj.
OdpovědětVymazatS Elim to řeším, že si chce Fanda něco půjčit, a dá se domluvit a popřípadě Fandu zabavit něčím jiným. Horší je když u toho nejsem... Fanda nemluví a Eli má krátkou zápalnou šňůru.
VymazatJá jsem druhorozená. Ale mezi mnou a bratrem je sedm let. A popravdě rodiče na nás neměli moc času ani na jednoho. Já si moc přeji být tu pro oba a pokud možno mít na oba dva dost času.
Tahanice o hračky se snažím řešit tak, že kromě pár opravdu osobních si s ní hraje ten, kdo ji měl první, a druhý mu ji nesmí brát. A když ji opravdu opravdu strašně nutně potřebuje (ta starší), musí mu dát něco jiného.
OdpovědětVymazatJestli svého druhorozeného míň znám... Mám na něj míň času, určitě. Taky jsem si k němu delší dobu hledala cestu, možná proto, že je to kluk, možná proto, že jsem si většinu mateřských emocí "vypotřebovala" na starší a když jsem ho měla, bylo to moc brzo, než aby se mi už začalo stýskat po miminku. Ale aktuálně to nepozoruju. Vidím, co ho zajímá, co ho baví, a čím je větší, tím víc a víc ho miluju, je teď fakt k sežrání...
Podařilo se mi rozkódovat, co mi nějak nejde pod fousy. Nejde o to, že bych Faníka znala míň, ale že mě potřebuje míň. Miluju ho a náš vztah je jiný než u Eliho, ale to neznamená že je horší... Jen si na tu jinakost musím zvyknout :)
Vymazat