Tři roky!

Včera večer to bylo tři roky, co k nám do rodiny přišel Eli.
Tři roky naplněné absolutním štěštím, že ho máme.
Naplněné smíchem, pláčem, radostmi i nějakými těmi bolístky.

Nestačím se divit, jak rychle se mění a dospívá. A jaký skvělý kluk se z něj stává, s obrovskou fantazií, smyslem pro humor a jak je milující, pozorný, mazlivý, všímající si všech drobností, ukecaný a nadšený.

Má i své chvilky kdy je trochu ukňouraný a občas se snaží něco si vybrečet. Ale těch je čím dál tím méně.

Je to náš prvorozený a to mu zůstane.
Je to dítě o kterém jsme si mysleli, že nikdy mít asi nebudeme.
Proto je možná i trochu rozmazlený.

A my ho budeme vždy milovat, jak jen to bude možné.

Komentáře

  1. Sedmikraska24. března 2016 v 20:23

    Všechno nejlepší 😃

    OdpovědětVymazat
  2. Quanti30. března 2016 v 14:25

    Já svého druhorozeného miluju z celého srdce, ale prvorozené dítě, to bude prostě vždycky to, které z člověka udělalo rodiče... vždycky zvláštní :) všechno nejlepší!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prokouslý jazyk

Obrázek
To je největší zážitek našeho víkendu. Nějak jsem se s vámi o tuhle zkušenost musela podělit. Začnu ale od začátku. Pátek byl skvělý den, dvě a půl hodiny jsem tvrdla na úřadu, kvůli práci. Následně jsem se rozhodla, že od ledna si beru opravdovou mateřskou dovolenou. A do práce už nebudu chodit vypomáhat. Takže si do svého životopisu budu moct napsat: Housewife - vždycky se mi tenhle výraz líbil, tedy v angličtině. Navíc na jeden jazykový kurz se mnou chodila Izraelka, která se tímhle výrazem popisovala. Strašně se mi líbilo jak mluví, jak vypadá a jak se chová. V mých 18-tiletých očích byla úžasná a dokonalá. Pak se mi do rukou dostal tenhle článek a nějak se tím do krku zapíchla jehla... Nakonec když jsem z úřadu přišla domu, začala jsem o tom mluvit s manželem a ten souhlasil, že si stejně nedokázal představit, jak to s dvěma dětmi jinak zvládat. Tím ze mě cosi spadlo a já se najednou cítila o nějakých 20 kilo lehčí a spokojenější. Sobota byla stejná jako pátek. E.li byl n
Další informace

Trénujeme...

Obrázek
...procházky bez kočárku. A je to opravdu náročné. Ani ne tak pro E.liho, který lítá všude možně, ale pro mě, když ho musím chytat. Chceme ho dostat ven z kočárku a naučit chodit za ruku ze dvou důvodů. Tím prvním důvodem je, že v březnu do kočárku bude uložen sourozenec. Ten druhý důvod je, že už se nám nechce kočárek tahat. Prozatím to vypadá tak, že když chci někam dojít. Musím ho občas poponášet - to mám ale zakázané, kvůli břichu. Ale kočárek chci vytáhnout opravdu jen výjimečně a chci mu dát volnost. Vím, že mi rozumí, ale pořád ještě nechce poslouchat. (Asi dávám špatné argumenty pro chůzi tím mým směrem.) Jak jste řešili odkočárkování vy? Nějaké nápady? Tedy kromě mrkve přivázané na prutu... :) A kdy jste se kočárku zbavili?
Další informace

Červen a Moravské dobrodružství

Rodiče na horách pořádali opékání prasete - jako zahájení letní sezóny. Eli se opět zamiloval do Aničky. Ale jinak jsem je vlastně moc nepotkávala. Eli i Fanda trávili většinu času s dědou a bábou au a nebo jsme byli na procházce. Nový týden jsme načali Fandovým očkováním. Prcek se z toho celý obsypal, takže úžasný v tomhle vedru. A navštívili jsme opět po půlroce zubařku Ivu a objednali se na dentální hygienu. Jsem na to docela zvědavá. Taky pak následovala série špatných zpráv a nemilých překvapení. Ale i několik dobrých věcí se událo. Třeba to, že jsme se dostali do slánské školky a taky naše úplně první třídní schůzka. :) O zbylých dvou volných víkendech jsme výletili, jak se jen dalo. I když výlety byly ohroženy nenadálou střevní virózou. Vlastně jsem byla ráda, že Faník má plínku, protože střídání tří lidí na záchodě by byl pravděpodobně logistický problém... Navštívili jsme veteránské rojení v Lobči. Zajeli si pro jahody do Vraňan a zbytek víkendu zavařovali, uklízeli,
Další informace