Jedno sobotní odpoledne

Lidi, kteří nemají sourozence přišli o mnoho. V mém životě jsousituace, kdy bych si svého bratra odpustila a vlastně ani nelitovala.
Už někdy na druhém stupni základní školy, jsem začala tvrdit, že jsem jedináček. A přesto našly se i takové učitelky, které byly schopné mi mého bratra o hlavu doslova omlátit.
Měla bych začít od začátku, věřím, že když se z toho vypíšu, bude mi o trochu líp.

Mezi mnou a mým bratrem je sedm let rozdíl.
Ze začátku, to si nepamatuju, znám to jen z vyprávění, mě můj bratr velmi miloval. Staral se o mě, bránil mě a pak přišla zřejmě puberta a tu už si pamatuju. Kdy mě v rámci výcviku, bil a nutil lhát ale zároveň s ním byla i sranda, když nebyli poblíž jeho kamarádi, to se vracel k výcviku. Ale i tak jsem se nedokázala přinutit ho nemít ráda a vždy jsem ho před rodiči hájila a chránila.
Pak se ale stalo něco a mě to něco stále utíká. Bratr utekl z domu, začal krást a začal brát drogy.

Nebylo to příjemné období pro nikoho, doteď nedokážu pochopit, jak to moji rodiče mohli zvládnout a nezahořknout. Já v tomhle období přišla o bratra. Zmizel a já ho nezajímala.
Rodiče mě začali raději do školy vozit.
V peněžence jsem měla telefonní číslo na nějakého policistu.
A přestala jsem o něm úplně mluvit.
V noci jsem občas nad svou ztrátou plakala.
Až jsem si nakonec zvykla, že jsem jedináček.

To se změnilo na střední škole. Domů nám přišel dopis z Bílé Vody. Tam se bratr ocitl a léčil ze závisloti. Jednou podmínkou bylo, že musí vést kontakt s rodinou. Potřeboval nás a my všichni mu vyšli vstříct. Téměř po deseti letech se vrátil zpátky.
S přítelkyní (moc příjemnou studentkou vysoké školy, se kterou se poznali na horách) a nestačil se divit, jak jsme se všichni změnili.

Měl práci a mohl mít téměř vše, co si většina lidí přeje. Klid, domov, rodinu.
Jenže pro práci se nenarodil. Já mám oproti němu samé výhody. A ta "kráva" po něm pořád něco chce. A najednou jsem byla zase nuce lhát, jeho přítelkyni kde je. A já to udělala.
Špatně mi bylo a stále je ze mně samé. Že jsem se mu nepostavila. A najednou...
Přítelkyně nebyla, domov opustil a znovu se ocitl ve vězení. Krádež vozu.

Když se znovu vrátil, oženil se a našel si znovu práci a znovu jsme mu otevřeli náruč i srdce.
Řízení vozu pod vlivem a následně se nechal jedenáctkrát chytit při řízení bez řidičského oprávnění.
Rozvedl se, protože ta "kráva chlastá".

A teď mi klepe na dveře a já nemám sílu je otevřít a biju se za svou vlastní rodinu.
Za to aby moji kluci věděli, že práce je třeba, nejen kvůli pěnězům ale i kvůli duši.
Že ženy nejsou krávy.
Že rodina se nevyužívá, ale podporuje.
Že život je sakra krátký na to, aby jeho většinu strávili v jakémkoliv ústavu!

Biju se a puká mi srdce, protoźe toho zmetka mám pořád ráda....

Komentáře

  1. Uf. Lvíček má bratra dost podobného ražení, ve vězení ani na drogách tedy naštěstí nebyl, ale jinak skoro jak přes kopírák, o šest let starší, jako miminko ho prý miloval, když byl větší, bil ho, teď v dospělosti má taky hromadu problémů... soucítím. L. pro něj teda slabost nikdy neměl ani malinkou, spíš mu dodnes zazlívá zkažené dětství.

    OdpovědětVymazat
  2. Tyjo, to je těžký... Mám to trochu naopak, můj brácha je o sedm let mladší. Ale průšvihy má taky, jiného rázu. Tahá ho z toho máma. Finančně. A on jí vnuky přiveze ukázat nebo jí pozve jen když něco chce..
    Totéž se mnou, ale já nemám fondy, tak ho moc nevidím. Mámu chápu, dává mu co může, i svoje úspory na důchod... Její volba. Akorát to pak budu nejspíš já, kdo se o ní bude starat. A když jsem já chtěla jednou finanční pomoc od ní, protože nám nedali prislibeny úvěr na byt, kde už jsme měli podepsanou smlouvu s penále, poslala mě do háje (v sedmém měsíci těhotenství). No ale všude je něco...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co nového...

Mateřská jako robota