Obdarovaná

Po dlouhé době, vlastně až teď, se u mě objevil pocit, který je spojen s těhotenstvím.

U Eliho jsem si to uvědomovala tak nějak od začátku, ale teď jsem si ho všimla až teď.

Je to ten pocit daru.
Dar pro mě, že jsem schopná v sobě nosit dítě.
Dar života pro to malé dítě.

Znáte to? Je to velmi zvláštní a hluboký pocit klidu, vyrovnanosti, pohody a lásky.

Komentáře

  1. Ne úplně těmihle slovy, ale vím co myslíš, taková spokojenost, hrdost a štěstí, že můžu nosit dítě. Poprvé jsem to měla prakticky od začátku... a teď až několik málo týdnů zpátky, až jsem si za to připadala provinile, že to vnímám tak samozřejmě a spíš jako zdroj některých problémů. Tak mám radost, že je to nejspíš normální tím napodruhé nebýt až tak zasažená, a snad to neznamená, že by z Motorka vyrostl deprivant :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že v tom nejsem sama. :) A ty opožděný pocity se zdají normální. Jinak taky občas cítím tohle těhotenství jako zdroj problémů, ale pak si říkám, že to bude v tom jak je tohle těhotenství úplně jiný a, co si budeme povídat, komplikovanější.

      Vymazat
    2. Jojo... já jen fakt doufám, že to mrně tu nepohodu tak nevnímá. Že snad ví, že za tím vším je chtěný a očekávaný, aspoň se mu to snažím říkat - že za to nemůže :)

      Vymazat
    3. Taky s ním každý večer rozmlouvám. Jak se na něj všichni těšíme (dokonce včera večer na jeho kopání reagoval i Eli, což mě skoro rozplakalo, ale to je z jiného soudku) a snažím se mu vnutit představu rychlého a nekomplikovaného porodu.

      Vymazat

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mateřská jako robota

Co nového...