Prokouslý jazyk
To je největší zážitek našeho víkendu. Nějak jsem se s vámi o tuhle zkušenost musela podělit. Začnu ale od začátku.
Pátek byl skvělý den, dvě a půl hodiny jsem tvrdla na úřadu, kvůli práci. Následně jsem se rozhodla, že od ledna si beru opravdovou mateřskou dovolenou. A do práce už nebudu chodit vypomáhat. Takže si do svého životopisu budu moct napsat: Housewife - vždycky se mi tenhle výraz líbil, tedy v angličtině. Navíc na jeden jazykový kurz se mnou chodila Izraelka, která se tímhle výrazem popisovala. Strašně se mi líbilo jak mluví, jak vypadá a jak se chová. V mých 18-tiletých očích byla úžasná a dokonalá.
Pak se mi do rukou dostal tenhle článek a nějak se tím do krku zapíchla jehla...
Nakonec když jsem z úřadu přišla domu, začala jsem o tom mluvit s manželem a ten souhlasil, že si stejně nedokázal představit, jak to s dvěma dětmi jinak zvládat. Tím ze mě cosi spadlo a já se najednou cítila o nějakých 20 kilo lehčí a spokojenější.
Sobota byla stejná jako pátek. E.li byl nějaký rozhozený, vstával už v šest a pak byl většinu dne protivný. Nakonec při sundavání z přebalováku vyskočil a vrazil mi hlavou takovou až jsem si prokousla jazyk. Chvíli jsem viděla hvězdičky, E.li jak se dostal dolů do teď nevím. Muž tvrdí, že jsem zrudla, sundala ho a skácela se na zem, kde jsem asi dvě minuty se slzami v očích seděla a mlčela. Pak už si pamatuju, jak na záchodě plivu krev do umyvadla a E.li na mě kouká těma velkýma modrýma očima a říká to své roztomilé "Au".
Muž si zase v sobotu hnul špatně s nohou a tak jsem byli lazaři oba a těšili se až dítě usne.
Nedělí jsme doháněli celý víkend. Stěhovali křeslo z obýváku, instalovali nové tyčky do oken a sundavali staré garnýže. Luxovali, prali, žehlili a celkově uklízeli. Až jsme si pak připadali večer jako v cizím bytě. Naštěstí, už jsme byli bez nehod a já odpoledne začala zase mluvit trochu normálně. Dopoledne se mi manžel smál, když jsem v sadu kupovala pytlík brambor, že to neumím ani normálně říct... měla jsem chuť ho něčím praštit.
Ale zase jsme se pohnuli s naší Ruinou někam dál. Dokonce se mi podařilo přemluvit manžela do malování! A že všechny pokoje budou na bílo! Jen malování je pořád ještě odsunuto, až potom co budou hotová krbová kamna... Už aby nám pan Kominík zavolal a my měli pro letošek hotovo!!
Pátek byl skvělý den, dvě a půl hodiny jsem tvrdla na úřadu, kvůli práci. Následně jsem se rozhodla, že od ledna si beru opravdovou mateřskou dovolenou. A do práce už nebudu chodit vypomáhat. Takže si do svého životopisu budu moct napsat: Housewife - vždycky se mi tenhle výraz líbil, tedy v angličtině. Navíc na jeden jazykový kurz se mnou chodila Izraelka, která se tímhle výrazem popisovala. Strašně se mi líbilo jak mluví, jak vypadá a jak se chová. V mých 18-tiletých očích byla úžasná a dokonalá.
Pak se mi do rukou dostal tenhle článek a nějak se tím do krku zapíchla jehla...
Nakonec když jsem z úřadu přišla domu, začala jsem o tom mluvit s manželem a ten souhlasil, že si stejně nedokázal představit, jak to s dvěma dětmi jinak zvládat. Tím ze mě cosi spadlo a já se najednou cítila o nějakých 20 kilo lehčí a spokojenější.
Sobota byla stejná jako pátek. E.li byl nějaký rozhozený, vstával už v šest a pak byl většinu dne protivný. Nakonec při sundavání z přebalováku vyskočil a vrazil mi hlavou takovou až jsem si prokousla jazyk. Chvíli jsem viděla hvězdičky, E.li jak se dostal dolů do teď nevím. Muž tvrdí, že jsem zrudla, sundala ho a skácela se na zem, kde jsem asi dvě minuty se slzami v očích seděla a mlčela. Pak už si pamatuju, jak na záchodě plivu krev do umyvadla a E.li na mě kouká těma velkýma modrýma očima a říká to své roztomilé "Au".
Muž si zase v sobotu hnul špatně s nohou a tak jsem byli lazaři oba a těšili se až dítě usne.
Nedělí jsme doháněli celý víkend. Stěhovali křeslo z obýváku, instalovali nové tyčky do oken a sundavali staré garnýže. Luxovali, prali, žehlili a celkově uklízeli. Až jsme si pak připadali večer jako v cizím bytě. Naštěstí, už jsme byli bez nehod a já odpoledne začala zase mluvit trochu normálně. Dopoledne se mi manžel smál, když jsem v sadu kupovala pytlík brambor, že to neumím ani normálně říct... měla jsem chuť ho něčím praštit.
Ale zase jsme se pohnuli s naší Ruinou někam dál. Dokonce se mi podařilo přemluvit manžela do malování! A že všechny pokoje budou na bílo! Jen malování je pořád ještě odsunuto, až potom co budou hotová krbová kamna... Už aby nám pan Kominík zavolal a my měli pro letošek hotovo!!
Tý brďo, to musela být bolest. Mně minulý týden zase Motýlek narazil hlavou do nosu tak silně, že jsem myslela, že mi ho zlomil. Celý den mě pak brněl kořen nosu a dokonce i jeden zub. Několik dní jsem to cítila. Ale už je to dobrý a nos je snad pořád rovný.
OdpovědětVymazatJsme týrané matky!
Bolí to jak čert... Ještě teď! :D
VymazatNos je u nás oblíbené místo, jednou se malému povedlo mě trefit tak, že jsem měla pod očima tu modřinu. Samozřejmě, že druhý den jsem měla pracovní schůzku a ještě jsem potkala tolik známých jako nikdy.
Už se docela těším, až tohle neopatrné období skončí. Nejhorší je, že Eli ví že nás to bolí a přijde mi, že je mu to líto. (Dokonce mi jednou přinesl i svojí lentilku! :D)