4 -13 tt

...neboli 1. trimestr týdeníkově

Světle modře jsou uvedeny pravidelné kontroly u doktorů.

Tyto zápisky vznikaly postupně a téměř každý den od 4.7. - 31.8.2014. 

Těhotenství jsem zjistila/vytušila na dovolené na horách. Vlastně se prozatím moc od toho prvního neliší. To, že čekáme E.liho, jsem zjistila/vytušila na dovolené v Benátkách. Tentokrát na dovolené v Krušných horách, asi ten jiný luft mi vždy udělá dobře. :) (I když Krušné hory se staly mým druhým domovem.) 

4.týden
Naštěstí se těhotenství prozatím moc neprojevuje. Můžu jíst, co chci a není mi špatně, jen jsem unavená a pociťují jemné bolesti v kříži. To ale může být způsobeno nošením 12-ti kilového E.liho. Jenže ani jeden z nás s tím nehodlá skončit. Pracovní název pro nový přírůstek do rodiny je Duch. Protože na prvním těhotenském testu se objevila jen slabá druhá čárka. 

5.týden
Začíná mi být víc špatně (naštěstí nepatřím k těm zvracejícím typům, jen se objevuje takový vnitřní třes), navíc jsem se objednala k doktorce až po týdnu od prvního těhotenského testu. To znamená, že neustále přemýšlím, jestli to je pravda. Jestli je vše v pořádku. Proč mě zrovna píchlo v břiše. Je to, oproti prvnímu těhotenství, děs! To jsem tolik neřešila, nepřišlo mi, že by mohlo být něco špatně, teď se toho prostě bojím. Možná je to způsobeno tím, že se pár lidem kolem mě nedaří otěhotnět. Nebo tím, že si víc uvědomuji, jak je tohle období zvláštní a jedinečné a tak neuvěřitelně krátké!

Po první kontrole na gynekologii jsem zůstala rozpačitá. Na jednu stranu mi těhotenství potvrdila, na druhou mi řekla, že se mi objevila cysta na vaječníku. Tu začala zkoumat a začala mě zpovídat, jestli mě nebolí břicho, jestli nechodím do práce, jestli nekrvácím... Vyděsila mě a musela si toho být vědoma, protože když jsem odcházela, tak se na mě povzbudivě usmívala - to obvykle nedělá. Sice říkala, že to bude v pořádku i s tím úsměvem, ale já se začala o to víc bát. A rovnou mi naplánovala i další ultrazvuk za 17 dní (!!). No, do té doby se musím zbláznit...

Manžel se mě od té doby snaží přivést na jiné myšlenky. Třeba s jménem, donedávna jsme měli své favority jasné a nyní se nám ta jména přestala líbit. Nakonec to bude chudák/chudinka Edudan!
Myslím, že to se mnou můj muž také nemá moc jednoduché. Moje myšlenky se každé ráno a každý večer přesouvají k tomu malému duchovi uvnitř mě. Neustále ho vyzývám, aby bojoval a držel se, že musí poznat svého bráchu a tátu...

6.týden
Po mnoha a mnoha debatách jsme se nakonec rozhodli rodičům tu dobrou zprávu říct. Vytvořili jsme přání k narozeninám, které oba naši otcové měli, a pak už si jen užívali jejich reakce. (Které jsme záhy kazili tím, že tohle těhotenství není zcela v pořádku.) Ale i tak byli rádi.

A samozřejmě, co se povede jen mně. Začalo mě škrábat v krku a už nepomáhalo ani kloktání. Odhodlala jsem se tedy jít k dr., abych náhodou něco nepodcenila. Jenže moje dr. si vzala dva týdny dovolenou... Takže jsem hledala zástup, až se z toho škrábání vyklubala ukázková angína. Dostala jsem penicilin. První dva dny (8 tablet) jsem rozkousala a v pohodě. Od třetího dne jsem nevěděla, jestli mi je blbě z těhotenství a nebo z těch prášků. Pátý den jsem začala zvracet a samozřejmě to gradovalo o víkendu, takže žádný doktor v okolí nefunguje. Rozhodla jsem se, že to vydržím, protože nedobrat antibiotika je prý horší, než když vám je špatně.

7.týden
Hned co jsem dobrala antibiotika, tak jsem zašla už ke své doktorce. Ta my vysvětlila, že jsem si to způsobila sama, protože jsem nejedla pořádně a že ještě tak týden bude trvat, než se mi žaludek uklidní a že je to normální. (Do teď jí nevěřím, normální tenhle stav určitě není.) A rovnou přihodila pár vět k mému těhotenství. (Že je to nějak brzo, a že to bude těžký...)

Nadešel čas druhé ultrazvukové kontroly. Byla jsem daleko nervóznější, než když jsem tam šla poprvé. Už jsem na obrazovce vyhlížela malý ohraničený flek a velký ohraničený flek. A světe div se, velký zmizel a malý zůstal. Větší radost mi doktorka udělat nemohla! Srdce už bylo slyšet a já z ordinace odcházela o dvacet kilo lehčí. Sice s výstrahou, že se nemám přepínat a nezvedat nic těžkého... Což je největší kámen úrazu, protože jak nebrat do ruky E.liho? Když ke mně vztáhne ty svoje prťavý ručičky a protáhne ten svůj ksichtík do výrazu: "Nevezměš-li mě, brzo umřu!"

Koncem týdne už veškeré nevolnosti z antibiotik ustupují, ale bohužel opět nastupuje nechutenství. Nevím co pít, co jíst a za všeho je mi tak nějak divně... Všem ženám, které měly těhotenské chutě závidím!

8.týden
Stále věřím, že mi prostě bude chutnat jídlo. Bohužel nejsem schopná ani vařit. Jediné, co mi nedělá potíže konzumovat je ovoce, zelenina - opět a já jsem opět šťastná, že je léto. Obě děti se ze mně prostě snaží udělat vegetariána. I když si vlastně ani moc nestěžuju, mám už 6 kilo dole a když to takhle půjde ještě chvilku dál, dostanu se třeba až na svou středoškolskou váhu.

Zdravotní stav se zlepšuje, jen nedávám výkyvy tlaku a počasí. Bolesti hlavy, náhlý pokles tlaku a bolesti v podbřišku. Prý vše je naprosto normální. Taky mě už teď začalo svědit břicho a vypadá nějak nafoukle. To si takhle brzy u E.liho nepamatuji.

Našemu širšímu okolí jsme prozatím stále nic neřekli. Jen nejbližším přátelům (tzn. dohromady čtyřem lidem). A vlastně to ani neplánujeme. Rozhodli jsme se, že když nás někdo z našich kamarádů navštíví, tak jim to povíme. Proč jsme se rozhodli k takovému kroku? Protože kolem nás se utvořil "klub slibotechen", kteří nám řeknou, že se zastaví/ozvou a pak je najednou konec měsíce. Takže jsme se trochu zatvrdili.

A jsem si jistá, že nový přírůstek do rodiny bude holčička. Nevím, kde se ta jistota vzala, ale je tu, tak jí věřím. :)

9. týden
Tak mě napadá, jestli už nedorazily ty těhotenské chutě. K večeři jsem si vzala jogurt, do kterého jsem si nasypala granko a zajedla to kyselou okurkou... Nepřišlo mi to divný, dokud jsem nedojedla.

Jídlo mi zase přestává chutnat. Musím pečlivě vybírat, na co mám chuť a nesmím nakupovat jídlo na delší časový úsek. Protože druhý den už nemám chuť na nic z toho, co si nakoupím. Nemůžu také jíst větší porce jídla, což přivádí mého muže k šílenství, údajně totiž jím strašně málo. Kila neubývají, ale ani nepřibývají. Já to vidím jako klad. Protože komu by se chtělo shazovat velké množství těhotenských kil? Já jsem líná a vím, že bych s tím měla dost velký problém. Proto mi přijde jednodušší se teď nepřejídat a nepodléhat myšlence, že teď vlastně můžu...

10. týden
Hned na začátku tohoto týdne jsem šla na pravidelné vyšetření a dostala už svou těhotenskou průkazku. Sestřička mi vzala snad půl litru krve a poctivě vypisovala těhotenskou průkazku. Nový poznatek oproti prvnímu těhotenství je, že mi vadí, když mi berou krev. To mi nikdy nevadilo. Tlak mám zase nízký, ostatně jako vždy. Váha je o 6 kilo níž než u prvního těhotenství. A cukr se v moči opět objevil. Se sestřičkou jsme se dohodli na Prvotrimestrálním screeningu. Už s E.lim jsem toto vyšetření absolvovala a vznikla tu i jeho první fotka. A taky jsem zjistila, že ultrazvuk se nedělá jen tak, že vám jezdí po břiše, ale i vnitřní sondou. Takže si myslím, že teď už mě na tomto vyšetření nic nerozháže.

U doktorky v ordinaci jsme se na všem dohodly a ta mě vzala raději na další ultrazvuk. Už mám za sebou tři kontroly a zároveň i tři ultrazvuky. A ten poslední mě dostal, doktorka mi ukazovala srdíčko a jak se tam ten prcek mele. Dokonce to chvíli vypadalo, jako že mi mává. Skoro jsem se tam rozbrečela, co vám budu vyprávět.

Začínáme tu radostnou zprávu pomalu oznamovat širšímu okolí. Tentokrát jsme to vydrželi až do těhotenské průkazky. :)

11.týden
Nějak se mi tohle nezamlouvá. Můj obličej vypadá snad nejhůř za celý můj život. Všude samý beďar a ta barva... Nějak nevím, co s tím dělat. Nejraději bych ho od rána máčela v teatree. 

Zato postava se drží, váhové přírůstky nejsou, což mě neskutečně těší. Jsem zvědavá, jestli to zvládnu až do toho 20 týdne. Ale nemyslete si, nedržím žádnou dietu. Dokonce jsem včera snědla sójový suk, minulý týden kus kubánského dortu a ten předminulý zase mrkvový dort... Takže o nějakém omezování řeč není. Jen toho nezvládám sníst víc najednou. Takže po malých porcích ujídám celý den.

12.týden
Nastal den screeningu. Tentokrát jsme na něm byli všichni tři, už jen tenhle fakt mě téměř rozplakal. A na ultrazvuku nám potvrdili, že Duch je zdravý a čilý. A v břiše si už teď zařídil super vegáč. Ruce za hlavou a nohy křížem. Doufám, že z něj bude i takový pohodář(ka), až bude na světě. Ale fotit se moc nechtěl(a). Asi pět minut trvalo než doktorka našla alespoň trošku ucházející úhel.

13.týden
Jediné, co si mi tento týden opravdu povedlo je snížit váhu zase o jedno kilo. Absolutně nevím jak to dělám a doufám, že kvůli tomu nebudou nějaké problémy. Ale u E.liho jsem shodila nějakých pět kilo od jedenáctého do šestnáctého týdne. Tak snad to bude v pohodě. Ale pravda je, že mě doktorka nechala hospitalizovat - kvůli cukru v moči a neustálému ubývání na váze. V nemocnici to bylo strašný. V období nechutenství mi dali na výběr mezi houbovou omáčkou (nejím houby) a lečem. Na to bych nemusela mít nechutenství, aby se mi chtělo zvracet. Proto doufám, že na dovolené aspoň něco málo přiberu.
A hormony se hlásí o slovo, začínám brečet u písniček. Jde tohle nějak potlačit? Nebo budu zase v obchodem utírat oči a vymlouvat se na klimatizaci? :D 

Komentáře

  1. Gratuluju! V mém okolí jsi jedna z mnoha mladých maminek, která si právě dává druhé kolo. Užívej si to. Já jsem přesvědčená, že jestli na to někdy dojde, užiju si své druhé těhotenství daleko líp než to první, které bylo plné otazníků a zbytečných obav.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Doufám, že už jsem se dostala do užívací fáze. I když musím říct, že okolo prvního těhotenství jsem to prostě moc neřešila a teď, zřejmě i díky komplikacím ze začátku, se lekám každého píchnutí. :) Rozhodně souhlasím s tím, že každé těhotenství je jiné.

      Vymazat
  2. Hehe! Přesně se shodujeme s ostatními "druhokolařkami" že zatímco předtím na nás nebylo nic vidět někdy do pátého měsíce, tentokrát břicho vyskočilo už kolem toho 8.-9.tt. A embryo krajně nevstřícné k ultrazvuku mám taky :) tak ať je druhý a třetí trimestr klidnější...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pořád ještě věřím tomu, že druhý i třetí trimestr bude daleko lepší. I když začínám ztrácet tu víru... Ale to břicho mě štve. Chtěla jsem to utajit, co nejdéle :D

      Vymazat

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tajemné F.

Těhotenství a realita

Fialová